Alokační efektivnost

V případě, kdy se vyrobené množství výrobků rovná množství, které je aktuálně poptáváno, hovoříme o takzvané alokační efektivnosti. V tomto bodě totiž dochází k takzvané rovnováze mezi náklady, které jinými slovy spolkla výroba daného produktu a mezi prostředky, které koneční kupující jsou za tyto produkty ochotni poskytnout. Opakem alokační efektivnosti je takzvaná neefektivnost, se kterou se setkáváme právě v nedokonalé konkurenci, ve které se více méně pohybujeme neustále.

Alokační efektivnost a hranice produkčních možností

Alokační efektivnost se pohybuje na hranici produkčních možností z toho důvodu, že nemůžeme zlepšit situaci jedné skupiny, aniž bychom neuškodili skupině druhé. Takovéto situace lze ovšem dosáhnout pouze za předpokladu dokonalé konkurence, která by spočívala v plně automatizované konkurenci, která by tak byla naprosto dokonalou konkurencí. To by znamenalo absenci veškerých monopolů a oligopolů. Ceny jsou v případě nedokonalé konkurence totiž příliš vysoké a následný výstup zase příliš nízký. Dále by se nesměli objevovat žádné externality a to jak ty pozitivní, mezi které patří například vzdělání jednotlivých pracovníků, tak ani ty negativní mezi které řadíme například znečištěné ovzduší. V neposlední řadě by se museli dodržovat rovněž i skutečné poptávkové křivky, které jsou ovšem z celého procesu vyloučeny tehdy, dojde-li k odchylce od skutečného užitku. Mezi takovou odchylku můžeme zařadit například spotřebu pervitinu.

Další význam alokační efektivnosti

Alokační efektivnost může kromě jiného znamenat i proces, na základě kterého jednotlivé podniky rozdělují své finanční prostředky takovým způsobem, aby rozdělený kapitál uspokojil nejen různé podnikové procesy, nýbrž i samotné projekty a v neposlední řadě také tým lidí, který je třeba rovněž po právu odměnit. Alokační efektivnost se tak v tomto případě snaží zejména generovat takové bohatství, aby z něj měli hlavní užitek především samotní akcionáři. Tato kapitálová alokace je ovšem pro podnik stěžejním úkolem, jelikož má v podstatě obrovskou řadu nekonečných možností, jak přerozdělovat a díky tomu si nelze jednoduše vybrat takovou metodu, která by byla tou nejschůdnější. Podniky se tak snaží svůj kapitál takzvaně rozmnožit, jak nejlépe to jen jde.