Dodatečné daňové přiznání

Člověk je samozřejmě bytost, která se může vždy zmýlit. Chybovat je jednoduše lidské a tudíž je třeba se z chyb vždy dostatečně poučit a v budoucnosti se jim pokusit vyvarovat. Ovšem v případě, kdy již chyba nastane, je třeba ji řešit a to i v případě, kdy svou chybu provedeme v daňovém přiznání a budeme se tak muset posléze potýkat s opravou takovéhoto přiznání. Naštěstí finanční úřad není natolik nelidský, aby neumožnil každému, komu se takováto chyba stane, ji napravit. V tomto případě tak myslel na opravná a dodatečná daňová přiznání, o kterých se pokusíme zjistit více.

V podstatě u daňového přiznání rozlišujeme tři druhy daňových přiznání a sice:

Pokud nás bude zajímat řádné daňové přiznání, tak se v tomto případě jedná o úplně první daňové přiznání, které subjekt odevzdává v zákonem stanoveném termínu správci daně. Podává se vždy výhradně za uplynulé zdaňovací období a to například na daň z příjmu, DPH, spotřební či silniční daň. Ovšem podává se i v případě, kdy nastane ojedinělá skutečnost, jako kupříkladu v případě, kdy dojde k darování určité věci či k dědickému řízení. V tomto případě se totiž bude jednat o daň dědickou a darovací. Dále tak o daň z převodu nemovitosti či o klasickou daň z příjmu fyzických osob. Ve všech těchto případech podáváme daňové přiznání, které odevzdáváme příslušenému správci daně.

Opravné daňové přiznání se řadí na druhou příčku, jelikož se podává ještě tehdy, neuplyne-li lhůta pro podání řádného daňového přiznání. Opravné daňové přiznání se tak podává tehdy, když subjekt zjistí, že někde udělal chybu buď v řádném anebo již v podaném dodatečném daňovém přiznání. Může se jednat o chybu, že neuvedl všechny údaje, či na některé zapomněl či je popletl anebo se liší výsledná daň. Ve všech těchto případech je třeba urychleně jednat a podat tak opravné daňové přiznání. Lze ze zákona podat i několik daňových přiznání po sobě. Pro vyměření správné daně se ovšem bude přihlížet pouze a jen k tomu, které bude podáno jako definitivně poslední. Ostatní opravná daňová přiznání finanční úřad nebude brát v potaz.

Nyní se dostáváme k dodatečnému daňovému přiznání, které poplatník podává tehdy, kdy již vypršela zákonem stanovená lhůta pro podání řádného daňového přiznání a je jedno, zda se jedná o lhůtu klasickou či prodlouženou. Příkladem může být například situace, kdy poplatník v lednu 2017 zjistil, že v roce 2015 nepřiznal 15 000 Kč, které tehdy převzal v hotovosti či si uvědomí, že v případě, kdy podával přiznání k silniční dani, nějakým záhadným způsobem opomněl do přiznání zahrnout i nový přívěs, který si firma pořídila. Chyb, kterých se ovšem poplatník může dopustit, je samozřejmě daleko více.

Podala vaše účetní daňové přiznání s dostatečným předstihem v termínu a nyní přišlo najevo, že se v něm objevila fatální chyba, která zkresluje výslednou daňovou povinnost? V tom případě máte povinnost vůči finančnímu úřadu, tuto nesrovnalost uvést na pravou míru. Pokud vaše účetní měla časovou rezervu pro podání přiznání a ještě nevypršel termín, který je stanoven zákonem, nepustí se do dodatečného daňového přiznání, nýbrž do opravného daňového přiznání, kterým svou chybu uvedenou v řádném daňovém přiznání upraví a uvede tak výslednou daň na pravou míru. Výsledná povinnost, která se totiž v podání lišila, je tak tímto přiznáním opravena a nic víc již není třeba řešit. Finanční úřad posléze již nebude nahlížet k řádně podanému přiznání a bude ho tímto opravným brát za bezpředmětné. Stejně tak lze postupovat v případě, kdy finančnímu úřadu poskytneme zmíněné dodatečné daňové přiznání, které následně budeme potřebovat znovu upravit a to například na základě doporučení našeho daňového poradce či na základě jiných nesrovnalostí, které je třeba dořešit. Dodatečná daňová přiznání i dodatečná vyúčtování tak můžete tímto způsobem zákonně opravit a vyhnout se tak případným sankcím od správce daně.

Nyní se dostáváme k tématu dodatečného daňového přiznání, které se podává v případě, kdy již uplynula zákonem stanovená lhůta pro podání opravného daňového přiznání. To znamená, že již vypršel termín pro podání řádného daňového přiznání a my tak nemůžeme podat opravné daňové přiznání, které by opravilo výslednou daň, která se lišila na řádně podaném daňovém přiznání. To znamená, že nyní již musíme chtě nechtě přistoupit k dodatečnému daňovému přiznání, které tak nesrovnalosti ve výsledné dani, která může být buď vyšší či nižší, opraví.

Dodatečné daňové přiznání musí subjekt ze zákona podat nejpozději do konce měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém na nesrovnalost v daňovém přiznání přišel a rozhodl se ji opravit. Ve stejné lhůtě mu rovněž na bedra padá povinnost, rozdílnou daň uhradit. Tato povinnost trvá stále po dobu, kdy běží takzvaná lhůta pro stanovení daně. Jako poslední známou daň má totiž finanční úřad k dispozici tu, která byla stanovena v dosavadním řízení finančního úřadu. Daňový subjekt je ze zákona povinen podat daňové přiznání na daň nižší, než byla jeho poslední známá daňová povinnost.

Existuje jistá skupina důvodů, které poplatníka vedou k tomu, že musí podat dodatečné daňové přiznání. Mezi tyto důvody patří kupříkladu fakt, že opomněl do daňových nákladů zahrnout nějakou fakturu, která by ovlivnila jeho příjmy či výdaje. Dále může dojít k tomu, že do daňových příjmů či výdajů zahrnul jistou položku dvakrát, co je velmi častý důvod, který se bohužel stává. Anebo se kupříkladu může jednat o špatně vypočtené daňové odpisy a tím pádem zkreslenou výslednou daň v příslušném zdaňovacím období. Dále se může jednat o chyby v daňových úlevách, na které poplatník neměl nárok, a přesto je uplatnil. Kupříkladu mohl poplatník uplatnit slevu na svou manželku, která nemá vlastní příjmy, avšak mu již nedošlo, že se do příjmů manželky zahrnuje i nemocenská a důchod. Anebo správně neupravil základ daně a podobně. Těchto situací je opravdu velké množství, a ač se každý ze všech sil snaží těmto chybám při své práci vyvarovat a zbytečně se tak nedostávat do problémů, mnohdy se jim bohužel nevyhne tak posléze musí své chyby napravit právě jedním ze zmíněných způsobů. V případě, kdy tak totiž poplatním neučiní, bude ho čekat sankce od finančního úřadu, která činí nejméně 0,05% denně. Vyšplhat se ovšem může do astronomických částek, které rozhodně nikoho nepotěší.