Etický kodex
Etickým kodexem se rozumí dokument, jehož posláním je vymezit konkrétní i obecná pravidla chování tak, jak si jednotlivé profese či organizace žádají. S etickým kodexem se tak setkáváme zejména u lékařů, kteří se řídí takzvanou Hippokratovou přísahou, dále u právníků, novinářů, policistů, auditorů a dalších profesí. Některé specifické organizace rovněž mohou na etický kodex spoléhat a to stejně tak, jako určité firmy či sdružení, které si svůj etický kodex vytvářejí pro své zaměstnance a to buď z pohledu závaznosti vůči zaměstnancům, což v překladu znamená, že při jeho porušení může být zaměstnanec rovněž i propuštěn.
Pokud totiž etický kodex zaměstnanec podepíše, stává se pro něj jeho dodržování závazným předpisem a to stejně tak, jako například dodržování bezpečnosti práce na pracovišti a podobně. Dále si ovšem firma či větší společnost může za svůj zvolit dobrovolný etický kodex, který je ve svém dodržování čistě dobrovolný. Tudíž v případě jeho porušení, nehrozí zaměstnanci žádný výrazný postih.
Etický kodex v jednotlivých profesích
Auditoři a účetní znalci
Komora auditorů České republiky, vystavuje závazný dokument, který se nazývá etický kodex pro auditory a účetní znalce. V roce 2006 dokonce Komora auditorů, začala přijímat také přeložený Etický kodex se zkratkou IFAC.
Pokud bychom se zaměřili na první zákony, které se auditorské profese a také profese účetních znalců týkaly, nedalo by se přímo hovořit o etických kodexech, jelikož se tehdejší zákony vyjadřovaly zejména k mlčenlivosti při provádění auditorských činností, která je pro tuto činnost nejdůležitější. V roce 1995 byl ovšem Radou Komory auditorů schválen první etický kodex, který se zabýval tehdy pouze deseti pravidly, které musel každý auditor či účetní znalec bez výjimky dodržovat.
Povinnost vyplývající z etického kodexu pak byla následně zanesena také do zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech. Toto přijetí se samozřejmě neslo v duchu vstupu Komory auditorů do již jednou zmíněné IFAC, neboli v překladu Mezinárodní federace účetních. Bylo tak tedy třeba rovněž i s tímto vstupem do IFAC znovelizovat celou řadu právních postupů.
Od zmíněného roku 2006 se Komora auditorů a vesměs veškerá profese auditorů řídí Etickým kodexem, který je v souladu s IFAC. Poslední známá revize Etického kodexu auditorů, byla provedena v roce 2011. Od té doby k žádné změně etického kodexu upravující povinnosti auditorů a účetních znalců nedošlo. Etický kodex od té doby upevňuje profesní etiku auditorů.
Obsah etického kodexu auditorů a účetních znalců
Etický kodex, který schválila Komora auditorů ČR, je rozdělen do tří částí a sice do části A, dále B a C.
Část A se věnuje obecné platnosti standardu
Celá část A Etického kodexu se věnuje jeho obecné platnosti. Jsou zde uvedeny nejen principy profese auditorů, nýbrž i objektivita auditora, jeho odborná způsobilost, integrita, profesionální jednání a řádná péče o klienta. Tyto principy samozřejmě ohrožují jisté hrozby, mezi které patří zejména hrozba osobní zainteresovanosti, dále protekční stav k objednavateli auditu či neméně časté vydírání anebo spřízněnost. Tyto hrozby lze v auditorské profesi zabezpečit celou řadou různých způsobů, mezi které patří například požadavky na zkušenosti auditora, jeho vzdělání, profesní rozvoj a podobně. V případě, kdy ovšem auditor není schopen etický kodex dodržovat, je třeba uvažovat nad jeho propuštěním.
Část B netřeba opomíjet
Část Etického kodexu B je ještě detailnější, než část A. Popisuje totiž možnosti zabezpečovacích prvků uvedených v části A a řadí je do konkrétních situací. Část B tedy uvádí konkrétní hrozby, se kterými musí auditoři při plnění svých profesních úkonů počítat. Neméně důležitou doložkou této části je také popis etických požadavků na jednotlivé činnosti auditora, které je třeba provádět při skutečném auditu. Je zde tedy popsán například postup, který vede k získání zakázky, dále postup řešení konfliktů, propagace auditora a v neposlední řadě jeho honorář za práci.
Část C se věnuje účetním znalcům
Etický kodex se kromě auditorů věnuje rovněž i profesi účetních znalců. Vztah společnosti a účetního znalce, totiž může být opravdu různorodý. Hlavním úkolem účetního znalce je, zodpovědně vykázat účetnictví ve svých výstupech s ohledem na platné zákony. Nezpůsobit svým rozhodnutím újmu třetím stranám či zaměstnavatelským organizacím a podobně. Stejně tak, jako v části B je zde pospána celá řada hrozeb, číhajících na účetní znalce, které jsou implementovány do konkrétních situací.
Etický kodex lékařů
Neméně důležitý je rovněž i etický kodex lékařů. Lékaři jsou tu od toho, aby nám v případě nouze byli schopni poskytnout rychlou zdravotnickou péči. Jejich úkolem je zejména chránit náš život a také zdraví, o čemž se v etickém kodexu hovoří. Mají mírnit naše utrpení a to bez jakýchkoliv národnostních předsudků, vyznání či barvy pleti pacienta. Nemohou se opírat ani o jeho sexuální orientaci, sociální postavení, věk či dokonce pověst samotného pacienta. Jakékoliv pocity lékaře jsou v tomto ohledu naprosto nepřijatelné.
Co musí bezpodmínečně každý lékař znát, jsou zákony a také závazné předpisy, které jsou pro výkon jeho povolání nezbytné. Je tedy povinen se jimi řídit a dodržovat je. Veškerá lékařská rozhodnutí rovněž musí být zcela nezávislá a nestranná. Musí se vždy opírat o notnou dávku profesionality, kterou si tento obor rozhodně žádá. V etickém kodexu lékařů je rovněž i zanesena povinnost, která se týká předepisování léků, na kterých nesmí vznikat žádná závislost a ani se nesmí jednat o dopingové prostředky.
Předpokladem pro správný postoj k nemocnému je, že nikdy a to za žádných okolností nesmí zneužít důvěru, kterou mu pacient věnuje. Rovněž je povinen pacienta a jeho zákonné zástupce vždy informovat o zdravotním stavu a to ve srozumitelné formě, přičemž musí brát ohled i na nepříjemné lékařské závěry, které musí šetrnou formou sdělovat všem zákonným zástupcům, potažmo samotnému pacientovi. Čestné a slušné chování lékaře je předpokladem pro kvalitní dodržování etického kodexu, který vydala Česká lékařská komora v roce 1996.
Hippokratova přísaha
Neméně známá je pro veřejnost rovněž i takzvaná Hippokratova přísaha, která je skládaná samotnými lékaři a která obsahuje etické principy hodné jejich povolání. Tato přísaha je připisována samotnému Hippokratovi či někomu, kdo byl jeho žákem. Kořeny ovšem tato populární přísaha může mít i v učení Pythagorejců. Její původní text se pochopitelně v dnešní době s ohledem na jednotlivé země či dokonce samotné lékařské školy liší od toho původního. Opouští se o odvolávání se na božstvo, sliby o vyučování lékařství, které má být čistě v kompetenci mužů či o složkách ve kterých se jedná o vyvolání potratu či o tolik propírané eutanazii.
Etický kodex sester
Ve zdravotnictví mají neméně důležitou roli také zdravotní sestry, které jsou rovněž povinné se řídit Etickým kodexem sester. Ten vyzdvihuje čtyři základní povinnosti a sice pečovat o zdraví pacienta, navracet zdraví a zmírňovat utrpení pacienta a předcházet nemocem. Sestra musí aktivně uspokojovat zdravotní potřeby daného pacienta, chránit ho před škodlivými vlivy na jeho zdraví a pečovat o něj po celou dobu jeho hospitalizace či návštěvy lékařského zařízení. Etický kodex pro sestry byl vydán v roce 2003 a to prostřednictvím České asociace sester.
Etický kodex Policie České republiky
Neméně důležité je rovněž i poslání policistů, jejichž úkolem je zejména pomáhat a také chránit. Prokazují totiž službu veřejnosti, čehož by si v prvé řadě měl být samotný policista vědom a měl by ke své profesi přistupovat jako k poslání. Měl by rozhodně respektovat a uctívat lidská práva, přičemž by je měl rovněž i sdílet a také sám dodržovat.
Co je cílem Policie ČR?
Policie ČR se samozřejmě v prvé řadě stará o bezpečnost občanů a sjednává pořádek ve společnosti. Musí prosazovat zákony a chránit svobodu a práva samotných osob. Preventivně by každý příslušník Policie ČR měl přistupovat k trestné činnosti tak, že ji bude potírat ještě v zárodku. Rovněž by měl usilovat o podporu a také důvěru samotné veřejnosti.
Mezi základní hodnoty každého policisty poté patří notná dávka profesionality, odpovědnosti, nestrannosti, ohleduplnosti a v neposlední řadě také bezúhonnosti.
Závazkem každého policisty je posléze zejména prosazování zákonů a to vždy přiměřenými prostředky se snahou o spolupráci se samotnou veřejností a také nestátními, potažmo státními institucemi. Policista se rovněž musí vždy chovat důstojně a také důvěryhodně. Jednat s lidmi se mu vyplatí vždy ve vší slušnosti s ohledem na jeho přirozenou důstojnost. Rovný přístup ke každé osobě je v tomto případě samozřejmostí. Rozhodně není v jeho kompetenci soudit menšinové skupiny či je jakkoliv znevýhodňovat. Donucovací prostředky může policista použít pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné a v souladu se zákonem. V opačném případě by se mohlo jednat o ublížení na zdraví či o ponížení osoby na veřejnosti. Zachování mlčenlivosti je v tomto případě rovněž samozřejmostí.
Policista na základě etického kodexu musí dbát na kolegialitu a rozhodně musí vždy usilovat o partnerskou spolupráci. Své kolegy musí uctívat, respektovat je a jednat s nimi se vší počestností. Pokud se policista dozví o trestné činnosti svého kolegy či nadřízeného, je rozhodně povinen tuto skutečnost včas ohlásit a trestnou činnost nepotírat a nezatajovat. Jakékoliv protiprávní jednání či zatajování skutečností o trestné činnosti, jsou v rozporu s Etickým kodexem Policie ČR a je třeba je po právu trestat.
Etický kodex advokátů
Možná již jste někdy slyšeli o tom, že advokáti se chovali mnohem slušněji před rokem 1989, než je tomu nyní. Svoboda slova, která dříve neexistovala, je podle odborníků do značné míry brzdila a tak si i advokátská profese zasloužila svůj první etický kodex, který by před třiceti lety byl pro každého advokáta naprostým tabu. V roce 1989 v České republice totiž působila pouze hrstka advokátů, která se navzájem velmi dobře znala. Pokud by si někdo dovolil vybočit ze zajetých kolejí, byl by rozhodně dalším advokátem „odsouzen“. Problémem ovšem před třiceti lety nebyla pouze svoboda slova, nýbrž i značná nemajetnost lidí, o které se v dnešní době nedá příliš hovořit. Zpronevěry peněz a různé další aféry, jsou tak přisuzovány zejména novodobým advokátům, kteří jsou majetní a do značné míry svobodní.
V roce 1997 tak byl přijat vůbec první etický kodex advokátů. Česká advokátní komora ho přijala již o rok dříve, v roce 1996. Etický kodex ve své aktuální podobě, tak upravuje zejména vztahy klientů vůči samotným advokátům, dále zaměstnanců a také advokátních koncipientů. Etický kodex kromě jiného upravuje i reklamu samotných advokátů. Pokud některý z advokátů etický kodex poruší, hrozí mu kárná odpovědnost. Advokáti se totiž musí etickým kodexem řídit nejen ve své advokátské profesi nýbrž i ve svém životě.