Finanční deriváty

Zajímají vás finanční deriváty, jejich podstata, druhy i kdy se vyplatí s nimi obchodovat? Pak je tento článek právě vás, čtěte dál.

Co to vlastně finanční deriváty jsou?

Finanční deriváty jsou instrumenty, jejichž hodnota vychází z hodnoty tzv. podkladového aktiva. Při jejich obchodování dochází k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním (tzv. termínovaný obchod).
Obvykle nabývají podoby smlouvy dvou stran – tzn., mohou, ale nemusí být cennými papíry. Hlavními typy jsou futures a jim podobné certifikáty či warranty, dále existují i swapy, opce a forwardy (podrobněji na konci článku).
Americké banku jsou dnes největšími hráči na trhu derivátů.

Historie finančních derivátů

Finanční deriváty vznikly v polovině 20. století na plodinových burzách. Později v 70. a 80. letech zažily veliký boom, kdy významně narostla jejich obliba – především díky zvýšenému kolísání měnových kursů, úrokových sazeb a kursů cenných papírů.
Tyto výkyvy přinesly větší riziko obchodníkům na finančních trzích. Ti se samozřejmě snažili nějak pojistit vůči zvýšenému riziku investování. To vedlo ke vzniku nových finančních instrumentů, kterým se začalo říkat finanční deriváty.

Vlastnosti finančních derivátů

Deriváty mají tyto vlastnosti:

• Jsou odvozeny od tzv. bazického instrumentu. Může se jednat o cenný papír, komoditu i jiné. Pokud se změní hodnota bazického instrumentu, pak se změní i hodnota našeho derivátu.
  
• Mají termínované vklady, tedy čas vypořádání obchodu je vzdálený od času sjednání obchodu více, než je způsobeno technickými možnostmi. Tato doba je dohodnuta mezi smluvními stranami (ve většině případů). Naproti tomu např. spotové obchody jsou na burzách vypořádány během jednoho až pěti dnů – v závislosti na konkrétní burze a jejich technických možnostech).
  
• Za ujednání derivátu se neplatí nic, popř. jen minimální částka vzhledem k poměru hodnoty podkladového instrumentu. S tím se pojí tzv. finanční pákový efekt.

Finanční pákový efekt

Princip finančního pákového efektu je použití malého objemu vlastního kapitálu doplněným řádově vyšším objemem cizího kapitálu na financování investice. Tím je pak v praxi umocněn zisk, ale i ztráta! Společnosti se tak snaží umocnit zisk na akcii (EPS – earnings per share), avšak jedná se o vysoce rizikové dosahování růstu cen akcií.
Obvyklý pákový efekt u Forexu (zde je poměr VK a CK asi nejvyšší) je 1:500, u akcií je zhruba 1:2.
Příklad: Budeme uvažovat o investorovi, který nakupuje akcie v páce 1:2. To znamená, že polovina peněz je vypůjčena od brokera a polovinu peněz má vlastních. Jestliže cena akcie klesne o 10 %, přijde investor o 20 % svých peněz (namísto „jen“ 10 %, kdyby finanční páky nevyužil).

Jak lze využít finanční deriváty v praxi – 2 jednoduché příklady

Příklad č. 1 - zemědělec:
Zemědělec pěstující pšenici se bojí, že její cena klesne. Proto s mlynářem uzavře forward na prodej určitého množství pšenice, kterou vypěstuje, za určitou cenu, v určitý čas. Jakmile smluvený čas nastane, pšenici mu za danou cenu prodá.
Pokud cena pšenice skutečně klesne, zemědělec na tom vydělá, ale kdyby cena pšenice porostla, tak prodělá. Pro zemědělce je to výhodné, jelikož má cenu jistou.
Příklad č. 2 - vývozce:
Drobný podnikatel vyvezl do Slovenska zakázku za 100.000 eur. Vystavená faktura je splatná za 3 měsíce a současný kurz eura je 30 CZK/EUR. Podnikatel se bojí, že kurz eura za 3 měsíce klesne na 28 CZK/EUR. To by pro něj znamenalo, že dostane o 200.000 Kč méně – účetní ztráta.
Řešením jeho situace může být zajít do banky a uzavřít měnový forward. Tím si zajistí, že za 3 měsíce dostane 3.000.000 Kč, nehledě na v tu dobu aktuální kurz. Pokud by kurz skutečně klesl, udělal dobře, pokud by ale vzrostl, přišel by o potenciální peníze.
Důvodem pro uzavření takového forwardu by bylo, že podnikatel chce dostat zaplaceno za to, co vyrobil, nikoliv spekulovat nad tím, co udělá kurz.

Několik důležitých termínů

Než se pustíme dále, pojďme si ještě vyjasnit několik termínů. Vraťme se k prvnímu příkladu se zemědělcem prodávajícím pšenici.
V čase realizace (na kterém se společně dohodnuli) dodával podkladový instrument (tedy pšenici) a dostal za ni sjednanou cenu (tzv. realizační cenu – angl. striker price). Samotný zemědělec se nazývá prodejce derivátu (tzv. krátká pozice – angl.. short position). Kupující (mlynář) je ten, kdo zaplatí realizační cenu v čase realizace, získá sjednané množství pšenice a nazývá se kupujícím derivátu (je v tzv. dlouhé pozici – angl. long position). Pokud tedy někdo vstoupí do dlouhé pozice (mlynář), spekuluje růst ceny podkladového instrumentu. Nominální hodnota je cena podkladového instrumentu, ale cena derivátu je jeho cena aktuální na trhu (např. burze).

Motivy pro nákup finančních derivátů

V praxi je někdy obtížné zjistit, ze kterého důvodu kdo vstupuje do obchodů, ale obvykle to ani není potřeba. Ve své podstatě existují tyto 3 motivy:

Spekulace

To je asi nejjednodušší důvod. Deriváty jsou vhodné pro spekulace zejména díky pákového efektu, který jsme vám ukázali výše. S malou investicí lze dosáhnout vyšších zisků (ale také větších ztrát).

Zajištění

Motiv zajištění se před budoucí změnou ceny podkladového instrumentu byl popsán v příkladech výše.
Je rovněž patrné, že obchod s deriváty je hra s nulovým součtem. To znamená, že pokud jedna strana vydělá, druhá strana o stejnou částku přijde. Viz 1. příklad zemědělce, jestliže by s ním kontrakt uzavřel mlynář, ten by se zajišťoval proti růstu ceny pšenice (obě strany se zajišťují proti opačnému vývoji ceny).

Arbitráž

Nyní arbitráží není myšleno mimosoudní řízení, ale využívání rozdílů cen stejného zboží na různých trzích, konkrétně se jedná o časovou arbitráž. S rostoucí globalizací jsou možnosti časové arbitráže na vyspělých trzích téměř rovny nule a navíc metody stanovení ceny derivátů vycházejí právě z principu, který zamezuje arbitráži.

Druhy finančních derivátů

I když v současnosti existuje řada druhů derivátů, většina z nich vychází z níže uvedených základních druhů. Kromě toho je lze ještě členit na podmíněné (u nich uskutečnění obchodu závisí na vůli jedné ze stran) a nepodmíněné, neboli pevné kontrakty (u nich je sjednáno konkrétní datum, kdy obchod proběhne).

Forward

Nejjednodušší typ derivátu, který byl již popsán v příkladech výše. Dvě strany si sjednají množství, cenu i datum realizace podkladového instrumentu k dodání. Vypořádání může být dodání podkladového instrumentu nebo i darováním rozdílu od realizační ceny prodělávající stranou.

FRA

Forward rate agreement (FRA) je nejpoužívanější forma forwardu, kterou nejvíce používají banky mezi sebou. Jedná se o výměnu pohyblivé a fixní úrokové sazby během období v budoucnu. Kupující platí fixní sazbu (FRA sazba) a prodávající platí pohyblivou sazbu (referenční sazba). Platí se pouze rozdíl mezi těmito dvěma sazbami (nepřesouvají se dvě částky, ale probíhá pouze jedna transakce).

Futures

Od předchozího se liší hlavně tím, že se jedná o burzovní certifikát. Výhodami jsou vysoká likvidita a absence kreditního rizika – zisky vyplácí samotná burza. Je stanovena marže, kterou každý musí platit, aby mohl nakoupit futures a aby burza nemohla zkrachovat.
Další odlišností je i to, že forwardy jsou uzavírány na určitou dobu, ale futures na určité datum. Většinou si můžete vybrat alespoň ze třech různých dat.

Certifikáty

Certifikáty (investiční) jsou cenné papíry vydávané bankami a dalšími společnostmi. Jedná se o dlužní úpis, kterým se emitent (nejčastěji banka) zavazuje odkoupit investiční certifikát od investora zpět za předem stanovených podmínek.

Warranty

Jsou investiční cenné papíry, které opravňují k nabytí podkladových aktiv, např. akcií nebo dluhopisů. Nákupem warrantu získává jeho majitel právo na koupi či prodej určitého objemu podkladového aktiva v předem stanoveném termínu za předem smluvenou cenu. To znamená právo – nikoliv povinnost!
Cenu warrantu stanovuje specialista na základě vývoje ceny podkladového aktiva.

Swap

Swapů existuje celá řada (i mimo níže uvedené nejznámější příklady). Společným znakem je, že se jedná o neburzovní deriváty. Swap je odvozeno z angličtiny a znamená to prohození či výměnu.
Příklady nejpoužívanějších swapů:

• Úrokový swap
  
• Devizový swap
  
• Měnový swap
  
• Swap úvěrového selhání

Opce

Od výše uvedených derivátu se opce liší především tím, že protistrany si nejsou rovny. To znamená, že kupující opce má právo si vybrat, zda opci uplatní nebo nikoliv. Prodávající opce je podle toho povinen uskutečnit plnění. Díky toho není hodnota opce v počátku nulová a kupující za ní platí tzv. opční prémii. Ta je odměnou prodávajícímu za jeho znevýhodněnou pozici. Opční prémie je samozřejmě nepoměrně menší než hodnota podkladového instrumentu (pákový efekt).