Fiskální pakt
Smlouva o stabilitě koordinace a správě v hospodářské a měnové unii neboli zkráceně fiskální pakt platí od 1. ledna 2013. Hned na začátku ji schválilo 15 zemí Evropské unie. Česká republika byla až 27 zemí, která fiskální pakt EU schválila. K ratifikaci došlo loni v listopadu.
Primárním cílem této mezivládní smlouvy je zajištění větší stability eurozóny. Země, které se k fiskálnímu paktu připojí a ratifikují jej do své legislativy se zavazují k přijetí právního předpisu, na základě kterého nebude možné překročit strukturální schodek státního rozpočtu nad 0,5 % HDP. Země s dluhem vyšším než 60 % HDP jsou povinné dluh snižovat každý rok o 5 %.
Fiskální pakt - reakce na finanční krizi a zadlužené Řecko
Fiskální pakt vznikl v době, kdy vrcholila celoevropská dluhová krize. V podstatě šlo o reakci na krizi z roku 2009. Cílem fiskálního paktu bylo znovu posílit důvěru finančních trhů a stabilizovat finance sektoru vládních institucí členských zemí Evropské unie. Země EU měl fiskální pakt přimět k rozpočtové odpovědnosti, aby už žádný další stát nedopadl podobně jako zadlužené Řecko.
Fiskální pakt - platný od 1. ledna 2013
Fiskální pakt vešel v platnost před šesti lety 1. ledna 2013. Nutná byla ratifikace minimálního počtu 12 zemí Evropské unie. Jako první fiskální pakt ratifikovaly následující evropské země - Irsko, Portugalsko, Španělsko, Francie, Německo, Itálie, Rakousko, Slovinsko, Řecko, Finsko, Kypr a Estonsko. Mimo eurozónu ratifikace proběhla v Rumunsku, Lotyšsku a Litvě.
Celkem tedy fiskální pakt přijalo 15 zemí. Původně však o ratifikaci hovořilo 25 zemí včetně České republiky či Velké Británie. Česká republika se nakonec rozhodla nepřipojit a ratifikaci odložila na později s odůvodněním, že “dodržování fiskálního paktu není dostatečně závazné, vynutitelné a transparentní, a že chybí disciplinující prvky umožňující konsolidovat veřejné finance a zlepšit tak jejich kvalitativní stránku”. Tehdy to médiím uvedl náměstek ministra financí Jan Gregor.
Fiskální pakt - vývoj od schválení do současnosti
Členské země se mohou k fiskálním paktu připojit, kdykoliv uznají za vhodné. Až do loňského roku byla Česká republika společně s Velkou Británií jediná, kdo fiskální pakt neratifikoval. U Velké Británie, která se rozhodla v referendu Evropskou unii opustit, je to logické. Česká republika se nakonec k fiskálním paktu Evropské unie připojila až 1. listopadu 2018. Česká republika se stala 27 státem, který fiskální pakt ratifikoval.
Diskuze na téma přijetí společných závazků byla údajně velmi ostrá. Pro ratifikace hlasovalo 106 poslanců, proti ratifikaci 43 poslanců. Podporu vyjádřili politické strany ANO, Piráty a TOP 09, STAN a Sociální a křesťanské demokracie. Proti byli poslanci ODS, SPD a komunisté. Premiér Andrej Babiš k tomu uvedl, že odmítli schválit přijetí ustanovení týkající se společné evropské měny eura.
Fiskální pakt - obsah
Fiskální pakt se týká rámce pro rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářských politik členských států Evropské unie. Státy, které fiskální pakt odsouhlasili, byli povinné do vnitrostátní legislativy přijmout pravidla maximálně vyrovnaného rozpočtu a nízkého schodku. Podle tohoto pravidla nesmí být strukturální saldo nižší než -0,5 % pro země s dluhovým poměrem pod 60 % HD (tolerance až -1 %). Země s vyšším schodkem musí dluh úměrně snižovat.
Například Česká republika skončila v roce 2017 s přebytkem 1,5 % HDP a zadlužení vládního sektoru činilo 34,7 % HDP. Díky tomu se Česká republika stala čtvrtou nejlépe hospodařící zemí v rámci Evropské unie. Lepší stav financí vykazují pouze Švédsko, Lucembursko, Litva, Bulharsko a Dánsko. Od ratifikace fiskální paktu se Česká republika může účastnit vybraných summitů eurozóny, na kterých se projednávají zásadní reformy týkající se hospodářské politiky.
„Jsem ráda, že obě komory parlamentu po šesti letech schválily Fiskální pakt. Díky tomu bude náš hlas na evropské půdě mnohem hlasitěji slyšet a budeme moci efektivněji bojovat za naše zájmy a priority,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová a dodala: „Na summitech eurozóny se rozhoduje o klíčových otázkách v oblasti prohlubování hospodářské a měnové unie nebo bankovního trhu a Česká republika při těchto jednáních nesmí zůstat stranou.”
Fiskální pakt - co přinese Česku
Schválení fiskálního paktu je pro Českou republiku velmi důležité. Evropská unie totiž rozjíždí diskusi na téma intenzivnější integrace zemí EU, které mají společnou měnu. U takových jednání by měla být každé země, ať už eurem platí či nikoliv.
Přijetí fiskální paktu však není žádným potvrzením o přijetí eura, Česko se tedy nezavázalo zrušit českou měnu a nahradit ji společnou měnou EU. Fiskální pakt není smlouva s Evropskou unií, ale pouze mezivládní dohoda. Fiskální pakt nijak neposiluje pravomoci Evropské a Evropské komise vůči Česku.
Země nepoužívající euro nejsou povinné schválit hlavy 3 a 4, které se společné měny týkají. Česká vláda potvrdila, že tyto hlavy neschvaluje a že v současné době není zájem o přijetí eura a vstup do eurozóny. Přijetí fiskální paktu je však zásadní podmínkou pro účast na vybraných summitech EU. Česko tím sice nezískává hlasovací právo, ale má alespoň možnost být u důležitých jednání.