Fundamentální analýza

Fundamentální analýza je metoda, která zkoumá finanční trhy za účelem předpovídání ceny. Pro Forex se soustřeďuje na celkový stav ekonomie, kdy zkoumá různé faktory, jako jsou úrokové sazby, zaměstnanost, HDP, mezinárodní obchod a manufaktury. Důležité pak je ohodnotit jejich dopad na hodnotu národní měny, ke které se vztahují. 


Stejně tak jako na ostatních trzích je i na Forexu hlavním předpokladem, že cena aktiva se může lišit od jeho hodnoty. Z tohoto důvodu mohou různé systémy špatně interpretovat cenu aktiva, nadhodnotit nebo podhodnotit (z krátkodobého hlediska). Panuje však názor, že nehledě na špatné hodnocení z krátkodobého hlediska, se cena aktiva vždy vrátí ke správné ceně v dlouhém období.


Konečný cíl fundamentální analýzy je objevení reálné hodnoty aktiva ve srovnání k aktuální ceně a využít tak obchodních příležitostí. Je sice pravda, že fundamentální analýza nemusí být nejlepším nástrojem pro krátkodobé obchodníky, kteří se pohybují převážně na denních grafech, ale jsou to právě faktory sledované ve fundamentální analýze, které nám řeknou, co se stane s cenou z dlouhodobé perspektivy. 

Metodologie fundamentální analýzy

Okolo fundamentální analýzy panuje mnoho ekonomických teorií, fundamentalisté se snaží dát do kontextu různé rysy ekonomických dat tak, aby byly srovnatelné. V žádném případě se tak nedá říci, že by se jednalo pouze o porovnávání aktuálních dat indikátorů jedné ekonomiky vůči předcházejícím datům.

Parita, tedy podmínka ceny, dle které by měly být měny směnovány a zároveň upraveny dle lokálních ekonomických faktorů (např. inflace a úrokové sazby), patří mezi nejoblíbenější ekonomické teorie měnové fundamentální analýzy. 

Dobré a špatné zprávy fundamentální analýzy

Je patrné, že právě vyhlašování zpráv je to, co způsobuje pohyby na trzích. Proč se tomu tak děje? Ekonomické indikátory jsou sledované experty, protože ty pomáhají poskytovat rady ohledně ekonomického zdraví. O aktuálně se rýsujících trendech se pak vyhlašují fundamentální zprávy. Některé jsou vyhlašovány týdně, ale povětšinou je to měsíčně nebo čtvrtletně. Jestliže jsou obchodovány měny, pak fundamentální analýza poskytuje data každou sekundu v podobě cenové kotace a její indikátory jsou zveřejňovány maximálně jednou týdně.

Kapitál proudí pryč ze zemí, ve kterých se akumuluje potenciálně menší sazba, do zemí, kde může být potenciálně vyšší. To vše souvisí se sílou ekonomie, protože pokud je předpověď taková, že ekonomika bude i nadále silná, bude to lákat zahraniční investory (je zde vyšší pravděpodobnost výnosů a finančních trzích). Aby mohli obchodníci investovat, musí si nejprve zkonvertovat kapitál do měny konkrétní země, čímž je tlačena poptávka a měna se bude zhodnocovat. 

Omezení teorie fundamentální analýzy

Ekonomika není až tak jednoduchá. Příklady zdravých ekonomik někdy ukazují oslabení měn i v případě, kdy bychom očekávali opak. Měny se liší od akciových společností, kde se finanční zdraví odráží v hodnotě akcií.  

Měnou také mohou manipulovat i politici nebo centrální banky i soukromí obchodníci jako je např. George Soros. Vyhlášením zpráv o ekonomikách budou obchodníci a investoři koukat po znacích silných a slabých stránek v ekonomikách. Při vyhlašování zpráv pak panuje určitý rozruch na trhu. Jenže pokud je trh nejistý, popř. se skutečnost liší od očekávání, může se na trhu objevit výrazná volatilita (proměnlivost).

To jsou důvody, proč se investorům začátečníkům doporučuje raději zůstat dál od obchodování podle vyhlašování zpráv, pokud se stále učí fundamentální analýzu. Změna cen před vyhlášením zpráv se nazývá "priced in market". 

Hlavní indikátory vystupující ve fundamentální analýze

1. Úrokové sazby

Existuje sice mnoho druhů úrokových sazeb, ale nyní nás bude zajímat hlavně nominální a základní úroková sazba. Ty jsou stanovovány centrálními bankami. Centrální banky ovlivňují množství peněz na trhu stanovováním úrokové sazby pro půjčky nabízené soukromým bankám (pokud je ta sazba vysoká, bude se půjčovat méně a naopak). Pokud tedy uslyšíte termín úrokové sazby v souvislosti fundamentální analýzou, jsou tím myšleny především tyto zmíněné sazby.

Jedna z primárních funkcí centrálních bank je právě manipulace s úrokovými sazbami. Je to zejména proto, že zrovna úrokové sazby jsou výborný prostředek k vyrovnání rozdílů v ekonomice. Úrokové sazby jsou velmi silný nástroj, protože dokáží ovlivnit inflaci, investice, obchodování, výrobu i nezaměstnanost.

Centrální banky se obecně snaží oživit ekonomiku a dosáhnout požadované úrovně inflace. Snižováním úrokových sazeb mohou stimulovat půjčování soukromých bank i jednotlivců a stimulovat tak i spotřebu, výrobu a ekonomiku obecně. 
Dobrou taktikou mohou být nízké úrokové sazby, ale jsou špatnou strategií. Z dlouhodobého pohledu by příliš nízká inflace vyvolala až moc vysokou hladinu hotovosti. To otevírá ekonomické bubliny, o kterých z minulosti již víme, že mohou způsobit řetězovou reakci napříč celou ekonomikou. Tomu může centrální banka zamezit opětovným zvýšením úrokových sazeb.

2. Inflace

Zprávy vyhlašující inflaci mohou mít za následek výkyvy v cenách zboží po určitou dobu. K takovým zprávám bystě měli přistupovat obezřetně. Při mezinárodním porovnávání dlouhodobých inflačních hladin si můžete všimnout, že každá ekonomika má určitou „zdravou“ míru inflace, tedy takovou, která dané ekonomice neškodí a má tendence se k ní v dlouhodobé perspektivě vracet.
 
Příliš vysoká inflace zvyšuje nabídku a snižuje poptávku, čímž měna bude oslabovat. Je zde prostě více měny, než je poptáváno.
Opakem inflace je deflace (pokles cenové hladiny). Není to nic příjemného. Dochází při ní ke zvyšování hodnoty peněz a zboží, tedy vše je levnější. To zní dobře, že? Pro jednotlivce možná ano, ale pro ekonomiku je to peklo, ze kterého se jen obtížně dostává. Ekonomiku pohání peníze a lze říci, že méně „paliva“ znamenaná méně pohybu. 

3. Hrubý domácí produkt

Hrubým domácím produktem se měří veškeré statky a služby, které ekonomika vyprodukuje. HDP je obecně považován za nejlepší ekonomicky ukazatel symbolizující zdraví ekonomiky. Hrubý domácí produkt se definuje jako součet všech finálních statků a služeb vyprodukovaných na území určitého státu a to během stanoveného období (obvykle jeden kalendářní rok) vyjádřených v peněžních jednotkách.

Takto spočítaný HDP je nominální, tedy oceněný cenami běžného roku. Pokud bychom statky oceňovali pro všechny porovnávané roky jednou cenovou hladinou, získáme reálný HDP. Ten je očištěn o vliv inflace (vliv změn cen) a má tak lepší vypovídací schopnosti ohledně růstu produktivity ekonomiky.

To může být divné, když HDP symbolizuje nabídku zboží a služeb a ne poptávku po těchto statcích, ale opak je pravdou. Obecně lze říci, že bere v potaz obojí – nabídku i poptávku, aby mohly být stanoveny přiměřené odhady. Nelze ale jednoznačně říci, že hrubý domácí produkt zcela odráží i nabídku i poptávku. Pro zvýšení HDP bez odpovídajícího zvýšení poptávky, cenové dostupnosti apod. platí spíše, že je přesným opakem zdravé ekonomiky. 
Tyto 3 faktory jsou hlavní, avšak ne jediné, které byste měli sledovat. Mezi dalšími to jsou např. maloobchodní prodej, tok kapitálu, obchodní zůstatek, cena dluhopisů aj. Je významné pochopit, že zde existuje velká řada makroekonomických dat, která mají dopad na FX trh. Kromě toho se ekonomika neustále mění a prostředí může být značně nestabilní.