Hospodářský cyklus

Tento poměrně diskutovaný pojem se často objevuje v novinách i televizi. Seznamte se s ním, neboť by mohl být užitečný pro každého, nejen ekonomy, investory či vrcholové korporátní manažery.


V tomto článků vás seznámíme s pojmem hospodářský cyklus. Vysvětlíme vám, co je cyklus a fluktuace, jaké 4 fáze hospodářského cyklu existují a co se při jednotlivých z nich s ekonomikou děje i jaké příčiny k nim vedou. 

O co jde, když se řekne hospodářský cyklus 


Pod pojmem hospodářský cyklus se skrývá označení pro pravidelné kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky (nebo alespoň její významné části v určitém sektoru) okolo svého dlouhodobého trendu (ekonomického růstu). A jelikož se stále dokola střídá ekonomický růst a pokles, je tento proces nazýván cyklus. Kolísání lze měřit podle několika makroekonomických ukazatelů, ale kvůli své jednoduchosti a poměrně přesné informaci se nejčastěji používá hrubý domácí produkt (HDP).


Délka odchylek hospodářského cyklu se liší, nemusí být pravidelná. Liší se např. v závislosti na ekonomice, ve které k němu dochází. Po ukončení jednoho cyklu ekonomika přejde do dalšího a tak stále dokola. Je nezbytné rozlišovat, zda se jedná o cyklické jevy nebo jen běžné fluktuace ekonomiky. Jestliže rozpoznáme alespoň dva po sobě následující cykly, lze hovořit o cyklickém vývoji. 


Cyklus vs. fluktuace 

Je nezbytné rozlišovat mezi skutečně opakujícími se (byť nepravidelně) jevy (cykly) a izolovanými hospodářskými fluktuacemi. Ty se objevují náhodně a jednotlivě. 

Přirozená periodicita 

Ekonomické cykly, které se vyskytují i bez vnějších vlivů mohou být vlastní systému. V takovém případě hovoříme o přirozené periodicitě. Ta bývá způsobena např. slunečními cykly, které ovlivňují zejména zemědělství, dále také ročními cykly ve stavebnictví aj. 


Základem keynesiánské ekonomie je, že trh si vždy sám najde svou ekonomickou rovnováhu, a proto se má tendenci z výchylek sám navracet k dlouhodobému průměru. Převedeno do praxe: existují vlivy, které mají tendenci pravidelně vychylovat rovnováhu, ale působením volného trhu zase dojde k návratu do nového rovnovážného bodu, odkud je zase vychýlena. 

Umělá periodicita 

Na základě tohoto přesvědčení pak liberální ekonomové tvrdí, že zásahy státu do ekonomiky jsou pouze zbytečné náklady, které namísto toho, aby problém řešily, jen ještě celou situaci zhoršují. Dle některých by bez vlivu státu dokonce ani vůbec žádné vnitřní oscilování neexistovalo. 

Fluktuace 

Na rozdíl od opakujících se cyklů jsou fluktuace jednorázové události, tedy nelze hovořit o hospodářském cyklu v pravém slova smyslu. Dopady mohou být buď dočasné, nebo i trvalé. 


Příkladem budiž třeba přírodní katastrofy, války nebo průlomové technologické objevy, které nejprve ovlivní jen jednu část ekonomiky, ale potom se jejich vliv postupně rozlije mezi další obory. Nakonec z toho vzejde nový ustálený stav (dlouhodobá rovnováha). 


Jak probíhá hospodářský cyklus? 

Jednotlivé fáze hospodářského cyklu jsou: 

  • Dno (nebo také sedlo, deprese) 
  • Expanze (mnohdy nazývaná také konjunktura, zotavení) 
  • Vrchol (boom) 
  • Kontrakce (pokles, často označována jako recese) 


V učebnicích se obvykle začíná hospodářskou expanzí (růstem), po kterém následuje druhá fáze nazývaná vrchol. Zde dojde ke zpomalení růstu HDP, růst výroby se zpomaluje, až se trh nasytí a začne postupně klesat poptávka. Kvůli toho se sníží výroba, zkrachují neefektivní producenti a poskytovatelé služeb, až nastane třetí fáze cyklu – recese. Recese se zhoršuje, dokud nedojde k pomyslnému dnu (depresi). Následně se celý hospodářský cyklus opakuje.

    Jelikož se předpokládá opakování těchto fází, nemá smysl se snažit jednoznačně určovat, kterou fází by měl hospodářský cyklus začínat. Dno a vrchol každopádně představují obrat a konjunktura s recesí jsou hlavními fázemi.

    Většina vysvětlení hospodářského cyklu se soustřeďuje spíše na problémy během poklesu hospodářského cyklu, ale rakouská škola vidí problém naopak ve fázi ekonomického růstu. Pokud dojde k nadměrnému růstu v první fázi, následující krize je vyhnutelná, neboť je jakousi očistnou fází hospodářského cyklu, po kterém přežijí jen ti nejlepší výrobci. 

    Rozdělení hospodářských cyklů podle jejich délky

    Dle délky od obratu k jeho zopakování jsou některými ekonomy na základě empirických pozorování stanoveny tyto 3 cykly (seřazeno od nejkratších po nejdelší):

    • Kitchinovy cykly – trvají 18-40 měsíců. Jedná se o krátkodobé kolísání produktu ekonomiky, které je způsobeno ve výkyvech zásob. Příčiny jsou ale dost obtížně prokazatelné.
    • Junglarovy cykly – trvají 8-10 let. Obvykle jsou spojovány s investicemi do fixního kapitálu. Má se střídat období zvýšeného opotřebení a zvýšeného investování, ale může se jednat také o střídání generací komodit či zemědělské výkyvy atd.
    • Kondratěvovy cykly – mají mít délku údajně 20-50 let a jsou způsobeny válkami, vědeckými objevy, významnými investicemi do infrastruktury a inovačními vlnami.

    Co se konkrétně děje při jednotlivých fázích?

    Vrchol:
    • Podniky vyrábí s plně využitými kapacitami
    • Rostou podnikové investice a produkce
    • Narůstají spotřebitelské výdaje
    • Minimální nezaměstnanost – téměř na úrovní dobrovolné nezaměstnanosti

    Pokles (recese):
    • Klesající fáze ekonomického cyklu
    • Podniky i spotřebitelé omezují své výdaje
    • Podniky omezují počty svých pracovníků – propouští se
    • Omezují se investice
    • Odbytové potíže firem
    • Narůstají zásoby
    • Zkracuje se pracovní doba

    Deprese:
    • Spodní část ekonomického cyklu, následuje recesi
    • Stále klesá produkce zboží i služeb – nízká úroveň výroby
    • Vysoká míra nezaměstnanosti, je obtížné nalézt práci
    • Klesá míra inflace
    • Tato fáze končí dolním bodem obratu – tzv. sedlo

    Expanze (vzrůst):
    • Narůstající fáze ekonomického cyklu
    • Rostou výdaje firem – investice do rozšiřování výrobních kapacit
    • Klesá nezaměstnanost
    • Rostou spotřebitelské výdaje, výroba i spotřeba

    Co konkrétně způsobuje hospodářské cykly?

    Příčiny lze v zásadě dělit na interní (vznikají uvnitř ekonomiky) a externí (vznikají mimo rámec ekonomiky). Následující seznam není samozřejmě úplný, možných příčin je dlouhá řada, tento výčet slouží pouze pro udělání si lepší představy. Některé z příkladů vám i blíže popíšeme.

    1. Peněžní zásoba na trhu – objem peněz se mění, dochází k poptávkovým šokům
    2. Liberální ekonomická teorie – spatřuje příčinu v reálných zásazích do trhu. Věří v neviditelnou ruku trhu, která jej sama stabilizuje. Pokud stát provádí zásahy zvenčí, dojde v jejich důsledku k odklonění ekonomiky od jejího potenciálu a tím vznikají hospodářské cykly.
    3. Střídání investičního pesimismu a optimismu
    4. Inovační vlny – rychlý nárůst produkce ekonomiky. V důsledku např. zavedení nového významného produktu nebo jiné klíčové inovace může dojít k značnému nárůstu produkce nad potenciální výši. Ekonomika se přehřeje a dříve či později dojde k jejímu poklesu.
    5. Úroková míra – pokud centrální banka zastává názor, že se skutečný produkt nachází pod potenciálním, může uskutečnit tzv. monetární expanzi. CB sníží úrokovou míru a úvěry se tak stanou pro firmy dostupnější. Díky toho budou moci uskutečnit více investic. V důsledku toho se zvýší produkční kapacita a v celé ekonomice se zvýší produkce. To znamená, že se reálný produkt zvýší blíže (nebo i nad) svému dlouhodobému potenciálu.

    Samozřejmě, že jednotlivé příčiny se nevylučují, ale mohou se i spojovat či doplňovat. Názory různých ekonomů se na významnost jednotlivých z nich mohou lišit, avšak u těchto se vesměs shodují.