Hospodářský rok

Účetnictví jako takové, je postaveno na celé spoustě zásad, které je třeba bezpodmínečně dodržovat. Jednou takovou zásadou je i takzvané nepřetržité trvání účetní jednotky. To je laicky řečeno období, které se počítá od začátku samotné existence dané účetní jednotky až do dne, kdy je její existence u konce.

Toto jinými slovy „nekonečné“ období je výhodné sestavování rozvahových položek, které se v účetnictví objevují. Těmi jsou například závazky a pohledávky či zásoby. Tyto rozvahové položky tak vždy můžeme velmi srozumitelně rozdělit dle toho, do jakého účetního období věcně spadají.

Problém ovšem nastává v případě takzvaných tokových ukazatelů, mezi které patří výnosy a také náklady dané firmy. Pro jejich správné zachycení v účetnictví je totiž třeba, abychom znali jejich časovou souvislost. Jedním slovem musíme vědět, kdy k daným nákladům či výnosům došlo. Bez tohoto velmi důležitého časového údaje totiž nelze žádným způsobem zjistit, jaké jsou odpovídající stavy těchto ukazatelů v účetnictví a už vůbec ne, jak na tom tyto stavy jsou v jednotlivých účetních obdobích dané účetní jednotky.

V žádném případě totiž účetní jednotka nemůže jen tak porovnávat odpisy s tržbami mezi jednou a druhou firmu tehdy, když neví, do jakého časového horizontu spadají. Nemluvě o tom, že tato časová nevědomost nadělá neplechu i při samotném sestavování daně z příjmu, jelikož má i v tomto případě časová souvislost obrovské slovo. A právě z tohoto důvodu účetnictví umí vymezit takzvané účetní období, které je základnou pro pravidelně se opakující časové údaje, které spadají pod významné účetní ukazatele vůbec.

Dvojí pohled na účetní období

Účetním obdobím je takové období, které věcně a také časově souvisí s danými účetními případy. Laicky řečeno, v březnu se budu zabývat účetními pohyby, které ovlivňují právě daný měsíc a podobně. Účetní období je posléze obdobím, které je až na jisté výjimky trvající období dvanácti po sobě jdoucích měsíců. Účetní období se většinou shoduje s kalendářním rokem, ovšem nemusí tomu tak vždycky být.

Pokud totiž účetní jednotka začíná o své firmě účtovat v jiném měsíci než právě v lednu, hovoříme v tomto případě o takzvaném hospodářském roce, který může začínat právě jiným měsícem, než právě lednem. Rok má 12 měsíců, které účetní jednotce dávají jasné pravidlo, kterým je účtovat vždy právě 12 kalendářních měsíců. To znamená, že právě jedno jediné účetní období trvá nepřetržitě od ledna až do prosince, tedy stejně tak, jako kalendářní rok a hospodářský rok trvá například od února do prosince tedy jedenáct účetních neboli ročních období.

Kdy hovoříme o hospodářském roce?

O takzvaném hospodářském roce hovoříme tehdy, kdy se začíná účtovat jiný první den v měsíci než právě prvního ledna. Nelze tedy začít účtovat například 14. února. nýbrž se musí začít s účtováním v hospodářském roce 1. února. Začít účtovat jiný, než první den v měsíci totiž zákon o účetnictví rozhodně nedovoluje.

Roční cyklus ovšem v praxi není možné vždy dodržet tak, aby měl daný rok 12 měsíců z pohledu účetnictví. A právě tyto specifické případy poté nahrávají do karet roku hospodářskému, který tyto specifické situace v oblasti podnikání řeší. O jaké situace se jedná:

Vznik účetní jednotky k jinému dni, než k prvnímu lednu, účetní období tak bude logicky kratší než původních dvanáct měsíců, jelikož účetnictví dané firmy předtím ještě neexistovalo.
Zánik účetní jednotky je de facto tím samý případem. Účetnictví, které skončí dříve než kalendářní rok, je považováno za uzavřené. Po zániku účetní jednotky se již účetnictví nevede.
Při změně z účetního období, tedy z kalendářního roku na rok hospodářský.
V případě, kdy se změní daná společnost či družstvo, ovšem nejedná se zde o změnu právní formy.