Hranice produkčních možností
Každá ekonomika dané země, má k výrobě statků k dispozici jisté zdroje, kterými disponuje v omezeném množství. Nic totiž není neomezené a už vůbec ne půda, práce a také kapitál, který daná ekonomika výhradně používá k produkci svých statků.
Hranice produkčních možností tak představuje doslova a do písmene své maximální množství jednotlivých statků, například statku A a statku B, které je schopna se svými omezenými zdroji vyrobit. Daná ekonomika se tak v případě, kdy chce vyrábět efektivně, což je logicky hlavním cílem každé ekonomicky smýšlející země, musí pohybovat právě na zmíněné hranici produkčních možností, označovanou také jako PPF (production-possibility frontier) jedině v tomto okamžiku je posléze možné efektivně vyrábět se všemi dostupnými zdroji.
Hranice mezi dosažitelností a nedosažitelností
Dalo by se s nadsázkou říci, že hranice produkčních možností operuje s hranicí mezi dosažitelností a nedosažitelností produkce na své úrovni. Nezáleží přitom jen na zdrojích, které má ekonomika k dispozici, nýbrž i na technologiích, které se v současném světě hlásí ke slovu. Veškeré tyto faktory mají posléze velký vliv na celou křivku hranice produkčních možností. Konkávní křivka grafu, který znázorňuje hranici produkčních možností, označuje kombinaci právě dvou statků, které je ekonomika schopna se svými zdroji vyrábět. Konkávní je tato křivka zejména z toho důvodu, že klesá takzvaná mezní míra transformace daného produktu.
Ve většině případů je tato křivka vypouklá, přímkou se ohání pouze tehdy, je li daný produkt typu A i typu B vyráběn stejnou technologií. Její sklon směrem do pravého úhlu je dán především tím, že veškeré zdroje jsou omezené, neboli také vzácné. Pokud se tedy firma rozhoduje, co a jak bude vyrábět, je pro ni důležité znát odpověď na otázku, jak dosáhnout na hranici produkčních možností se svými zdroji, které jsou k dispozici. Zejména tak může totiž dosáhnout efektivní výroby a upustí od neuvážlivého plýtvání a neefektivnosti.
Efektivní výroba je důležitá
Efektivnost a s ní spojená efektivní výroba je neméně důležitým aspektem ve všech podnikatelských oborech. Neplýtvat a přitom využívat omezené zdroje tak, aby bylo uspokojeno, co možná nejširší spektrum zákazníků, je sice běh na dlouhou trať, vyplatí se však. Pokud tedy bude absence plýtvání více než příznivá, dojde v ekonomice ke stavu, kdy bude uspokojeno kvantum zákazníků a přitom se nebude plýtvat zdroji, kterých bychom si měli rozhodně vážit. Efektivní výroba také představuje tu výrobu, kdy se jednoho daného produktu vyrábí více i přesto, že se nesníží výroba produktu druhého.
Jak se nenacházet pod hranicí produkčních možností
Žádná firma se rozhodně nechce nacházet pod hranicí svých produkčních možností. Avšak i přesto se tam valná většina firem nachází a to zejména z toho důvodu, že nedokáže efektivně využívat veškeré zdroje, které má k dispozici. V tomto případě nemluvíme pouze a jen o nadměrné míře nezaměstnanosti, nýbrž i o ostatních zdrojích.
Dalším důvodem, proč se ekonomika může nacházet pod hranicí a to někdy i hluboko pod hranicí produkčních možností je ten, že nedochází k efektivní organizaci celé ekonomiky. Mohou za to ve velké míře monopoly či neefektivní druh regulace. Hranice produkčních možností se však posouvá i v závislosti pokroku, který je všudypřítomný.
Technologický pokrok, který je využit při výrobě statku A a také statku B posléze znamená posun celé hranice produkčních možností. S hranicí produkčních možností také velmi úzce souvisí takzvaná mezní míra transformace produktu, která nabízí možnost v zaměňování jednoho produktu druhým. Když se tak zvýší produkce jednoho výrobku, doplatí na to ten druhý, u něhož se bude muset produkce ponížit o celou jednu jednotku.