Hyperinflace

Inflace je poměrně často zmiňovaný a diskutovaný pojem. Je to jeden z významných makroekonomických ukazatelů, který dokáže ledacos vypovídat o dané ekonomice. Co se ale stane, když se inflace vymkne kontrole a stane se z ní hyperinflace?

V tomto článku vám ukážeme, co je hyperinflace, jaké vlivy přináší, co ji způsobuje i možnosti regulace cenové hladiny. Rovněž vám ukážeme příklady nejhorší hyperinflace v posledních letech.

Inflace – co je to?

Než se podíváme blíže na hyperinflaci, podívejme se na tomu předcházející, jednodušší pojem – inflace. Inflaci většina ekonomů definuje jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v určitém časovém období. To ekvivalentně znamená, že klesá kupní síla peněz. Tato změna je udávána mírou inflace, která se určuje jako poměr cenového indexu na konci a na začátku období.

Nejčastěji se používají:
  • Index spotřebitelských cen
  • Index cen výrobců
  • A deflátor HDP (hrubého domácího produktu )

Řada ekonomů se shoduje, že velmi vysoká míra inflace (hyperinflace) je způsobena nadměrným růstem peněžní zásoby. Ovšem u střední a nízké míry inflace se jejich názory už poněkud rozcházejí. Opačným jevem k inflaci je deflace. Ta znamená pokles cenové hladiny. Pojem dezinflace označuje pokles míry inflace (tedy inflace se snižuje). 

Co je to hyperinflace?

Hyperinflací se označuje stav, kdy inflace přesahuje 100 % mezi dvěma po sobě následujícími roky. V praxi se hyperinflací označuje i stav, kdy měna velmi rychle ztrácí hodnotu a lidé se ji snaží směnit za jinou, popř. za komodity. Pro ekonomiku to znamená zhroucení peněžního systému a hospodářských vazeb. Peníze neplní žádnou ze svých funkcí – nedokáží uchovat hodnotu v čase ani nemohou sloužit jako prostředek směny.

Je to velký problém, ceny zboží i služeb stoupají tak rychle, že převyšují množství peněz v oběhu. Centrální banku ekonomiky to tak nutí rychle tisknout další peníze, vznikají nové bankovky s daleko vyšší nominální hodnotou a to znamená také značné náklady. 

Jak si to představit v praxi?

Představte si, že by např. bochník chleba během dvou let z třeba 30 Kč zdražil na 1 000 000 Kč. Zaplatit hotově za takový chleba s maximálně pětitisícovkami by bylo prakticky nemožné. Nemluvě o tom, že skoro nikdo by na něj neměl! ČNB by proto musela rychle tisknout nové bankovky o nominální hodnotě třeba 500 000 Kč nebo i více. Když dnes uslyšíte, že by bankovka měla mít hodnotu půl miliónu korun, přijde vám to hodně, ale reálně by ani taková bankovka neměla velkou hodnotu. Nekoupili byste si za ní ani chleba!

Příklady nejhorší hyperinflace

Jestliže si myslíte, že hyperinflace je něco, co v moderním světě nemůže nastat, jste na velkém omylu! Dokonce to ani není věcí pouze minulého tisíciletí. Následujících několik případů vás tak dost možná vyvede z omylu:

  • Po první světové válce se inflace v Německu za rok 1923 vyšplhala na 32 400 %
  • Po druhé světové válce v Maďarsku dosáhla v roce 1946 neuvěřitelných 41,9 biliard. To je 4,19×1016 ! 
  • Rusko v roce 1992 zažilo 2 508,8% inflaci.
  • Od roku 2007 do roku 2008 v Zimbabwe dosáhla výše 231 milionů procent (prosinec). Pro představu jak prudký nárůst to byl, v červnu 2008 to bylo „jenom“ 11,27 miliónů. Pravda ale je, že vládě se povedlo situaci poměrně stabilizovat a tak na konci roku 2009 byla inflace už jen okolo 5,1 %.
  • Venezuela od roku 2016 zažila meziroční inflaci 1 660 %.
  • Dále hyperinflaci zažily i státy jako Polsko, Bolívie, Nikarague, Brazílie, 

Co může být příčinou inflace a hyperinflace?

Inflace je mimo jiné výsledkem vztahu celkového objemu statků a služeb a celkového množství peněz v dané ekonomice. Množství peněz významně (avšak ne zcela!) ovlivňuje centrální banka (v ČR ČNB). Naproti tomu množství statků a služeb je ovlivňováno v podstatě jen tržními silami a produkčními schopnostmi určitého hospodářství. Tyto dvě strany působí v podstatě protichůdně.
Nerovnováha mezi penězi a statky v ekonomice může být způsobena buď na straně poptávky, nebo na straně nabídky.

Poptávkově tažená inflace

Množství peněz v ekonomice je ovlivněno centrální bankou, která ovlivňuje vydáváním peněz množství oběživa a úrokovou sazbou zase bezhotovostní peníze. Velikost trhu je ovlivněna populačním růstem a přílivem zahraničních investorů, ale také očekáváním (pokud spotřebitelé očekávají cenový růst, poptávka se zvyšuje).

Nabídkově tažená inflace

Mezi nejvýznamnější příčiny růstu cen patří nárůst ceny materiálových zdrojů (např. ropné šoky). Změna poměru produktivních a neproduktivních členů společnosti může také vyvolávat cenovou nestabilitu.

Růst produktivity práce působí naopak protiinflačně. Čím více roste produktivita, tím více roste i kupní síla peněz. To je důvod, proč před zřízením centrálních bank byla deflace tak častá.

Stranu nabídky dokáží významně ovlivnit i výpadky produkčních kapacit, třeba z důvodů významných živelných katastrof, nebo skoková změna ceny nějaké zásadní komodity. 

Může to jít jenom k horšímu?

I po velkých změnách má ekonomika tendence se sama od sebe zotavovat a vracet se své dlouhodobé rovnováze. To sice může nějaký čas trvat, ale po čase bez dalších šoků dojde k uklidnění a zotavení. Ekonomika se přizpůsobí změně dostupnosti surovin, spraví se škody způsobené přírodními živly, i zvýšené spotřebitelské výdaje se po čase sníží na dlouhodobou úroveň, neboť nebudou mít z čeho utrácet více.

Jaké jsou dopady inflace?

I když existují pozitivní dopady mírné a stabilní inflace (zpravidla se udává do 5 %), hyperinflace je velmi škodlivá a není na ní nic dobrého. Pro celou populaci i firmy je hyperinflace velmi nebezpečná.

Konkrétní vlivy hyperinflace jsou:
  • Škrty v rozpočtu 
  • Znehodnocení úspor
  • Zvýhodnění dlužníků a znevýhodnění věřitelů
  • Rozpad platebního systému – návrat ke komoditnímu obchodu
  • Někdy je nutné přejít na novou měnu
  • Centrální banka není schopna vládnout

Jak lze udržet přiměřenou a stabilní výši inflace?

Pro udržení stabilní inflace se používají různé nástroje a metody. Jsou to nejčastěji tyto:

Měnová politika

Primárním nástrojem stabilizace cenové hladiny je měnová politika. Vesměs si centrální banky stanovují jako svůj cíl stabilní a nízkou míru inflace. Deflace je považována za nebezpečnou, a proto není žádoucí stav. Stabilní inflace proto, jelikož je žádoucí pro investování, což podporuje ekonomický růst. Konkrétně se jedná o úrokovou míru a fiskální politiku státu (zvýšení vládních výdajů či snížení daní v období hospodářské recese apod.). 

Pevné měnové kurzy

Fixní kurz znemožňuje vládě provádět vlastní měnovou politiku, v ČR se nepoužívá. Poté co se odstoupilo od dohody z Bretton Woods (podle které si většina zemí stanovila pevný kurz k dolaru) přešly na plovoucí devizové kurzy. Tím pádem je vláda nemohla plně kontrolovat a je kurz ovlivněn mezinárodním obchodem – což však skýtá také jistá ohrožení. Některé země ale později opět přešly zpátky k pevným kurzům ve snaze udržet inflaci pod kontrolou.

Krytí bankovek zlatem

Měna sama o sobě nemá žádnou hodnotu (myšleno samotná bankovka). Její hodnota spočívá v důvěře, že může být vyměněna za ekvivalentní hodnotu (statky, komodity aj.). Systém, kdy je měna skutečně kryta fyzickým zlatem, historicky existoval, avšak později se od něj upustilo a dnes je měna kryta pouze zákony své země. V systému, kdy je měna skutečně kryta zlatem, je měnová politika velmi závislá na těžbě zlata – důvod opuštění tohoto způsobu. 

Regulace cen a mezd

V minulosti se již vyzkoušely i regulace mezd a cen. Ty se osvědčily ve válečných obdobích v kombinací s přídělovým systémem. Obecně ale nejsou příliš oblíbené a považují se za výjimečné opatření.