Index spotřebitelských cen
Index spotřebitelských cen představuje ukazatel růstu jednotlivých cen různého zboží a služeb, které běžný spotřebitel denně kupuje k uspokojování svých potřeb. K tomu, abychom mohli jasně určit, vývoj změn spotřebitelských cen, musíme rovněž znát i takzvaný spotřební koš, který představuje souhrn více jak 800 statků, které spotřebitelé nakupují den, co den.
Jedná se o statky a služby, které jsou pro domácnosti důležité a které tvoří podstatnou část jejich pravidelných nákupů. Každý jednotlivý statek či služba je ve spotřebním koši zastoupena takovým poměrem, aby odpovídala běžným nákupům spotřebitelů. To znamená, že rohlíky, které nakupujeme takřka denně, budou zastoupeny ve spotřebním koši více než například LCD televize či chladničky. Index spotřebitelských cen tak sleduje zejména růst cen v takovém míře, v jaké jí spatřují spotřebitelé, tedy jednotlivci nikoliv podniky. Kromě samotného indexu spotřebitelských cen ovšem existují i jiní ukazatelé, které řadíme mezi ekonomické indikátory, mezi které patří například index cen výrobců či například index vývozu, dovozu a služeb.
Spotřební koš
Pokud bychom si chtěli laicky vysvětlit, co je vlastně spotřební koš, mohli bychom si ho jasně představit jako takový velký nákupní košík, který zná každý z nás, ve kterém je každý statek a také služba zastoupena v takovém poměru, který je průměrná domácnost schopna spotřebovat. Těchto několik stovek jednotlivých statků a služeb rozdělujeme na potraviny, odívání, dopravu, volný čas, dovolené a tak dále. Tyto statky jsou samozřejmě v každé domácnosti rozdílně často využívány a tak je jim přisuzována jistá váha, která má znázorňovat jejich důležitost.
Každá položka, která je ve spotřebním koši zastoupena má určenou svou váhu, která je pro výpočet samotného indexu spotřebitelských cen velmi důležitá. Kupříkladu potraviny nalezneme ve spotřebním koši v zastoupení pětkrát důležitějším, než například oděvy, které sice domácnosti kupují avšak ne každý den. Jednotlivé váhy statků jsou ve spotřebním koši počítány na takzvaného „průměrného člověka“ což znamená, že výpočet průměrné osobní inflace může být odlišný než výsledek s takzvaným fiktivním „průměrným člověkem“. Na jednoduchém příkladu to lze vysvětlit tak, že v momentě, kdy se zvedne spotřební daň, která zvýší cenu alkoholu a tabáku, zvýší se i index spotřebitelských cen člověka, který například kouří a čas od času i požívá alkohol, s osobní inflací člověka, který nekouří a nepije to ovšem, naprosto nic neudělá.
Pokud bychom se chtěli zaměřit na obsah jednotlivých spotřebních košů v různých zemích, tak lze říci, že se podstatně liší. Záleží totiž vždy na samotné kultuře dané země a také na jejich zvycích a obyčejích. Kromě jiného jsou největší rozdíly v obsahu spotřebního koše jasně patrné ve vyspělých zemích a v zemích rozvojových, kde platí pravidlo, že čím chudší země je, tím častěji tvoří obsah spotřebního koše nejzákladnější potraviny a také náklady na samotné bydlení. Kombinace jednotlivých statků a služeb jsou precizně vybírána a velmi často aktualizována tak, aby nedocházelo k tomu, že ve spotřebním koši v roce 2019 nalezneme například gramofon či jinou archaický statek. Tyto položky by posléze pro výpočet indexu spotřebitelských cen mohli představovat neadekvátní výsledek, který by neodpovídal realitě. Kromě jiného spotřební koš představuje rovněž i základ pro výpočet dalšího z ukazatelů, kterým je ukazatel růstu cen a zboží.
Růst cen zboží a služeb = inflace
Ekonomové růst cen označují pojmem inflace. O tu se spotřebitel zajímá tehdy, chce-li se dozvědět zda například chleba koupený dnes, stojí úplně stejně, jako stál před rokem. Tedy nás zajímá, zda rostou ceny zboží a služeb a my za ně stále více utrácíme. Opakem tohoto stavu je deflace, ke které dochází ovšem velmi zřídka a to zejména tehdy, dojde-li k rapidnímu poklesu cen dováženého zboží.
Abychom se ovšem vrátili k tématu spotřebního koše a s ním souvisejícího indexu spotřebitelských cen, který pro nás hraje rovněž významnou roli, uveďme si příklad, že v běžném životě samozřejmě nekupujeme jen například chleba či rohlíky, nýbrž i ostatní statky, jako například salám, ovoce, zeleninu, knihy, kosmetiku a někdy si pořídíme i novou ledničku, LCD televizi, sporák či dokonce osobní automobil.
Ceny ale nebudou růst u všech těchto statků stejně a to ani klesat. Ba naopak každý tento statek si půjde v oblasti ceny svou cestou, tudíž se nemůžeme bez indexu spotřebitelských cen a respektive ani bez spotřebního koše dozvědět, za které statky si připlácíme, a u kterých naopak peníze ušetříme. O inflaci se tedy dozvíme jedině tehdy, budeme-li vědět, zda utrácíme více ne za jeden výrobek či službu nýbrž za celý spotřební koš, který zahrnuje zmíněné statky ve svém logickém zastoupení.
Proč k inflaci dochází?
K inflaci dochází z různých příčin. Jednou z těchto příčin může být například rapidní nárůst poptávajících, kteří prahnou po statích, k jejichž výrobě slouží materiál či zdroj, který se postupně vyčerpává, což může být například ropa. Proti samotné inflaci se ovšem může postavit produktivita práce, která s sebou přinese situaci, kdy se za stejné období vyrobí při neměnných nákladech větší množství statků.
Aktuálně spotřebitelské ceny oproti prosinci roku 2018 vzrostly o 1 %, za což může především růst nákladů na bydlení (elektřina, teplo, nájemné). Ke snížení cen naopak došlo u sortimentu oděvů a bot stejně tak jako v oblasti dopravy, kde došlo k poklesu cen pohonných hmot a také olejů. Pokud bychom se ovšem bavili o meziročním růstu spotřebitelských cen, tak ten v lednu roku 2019 zrychlil na 2,5 %, což je o celých 0,5 % více než v prosinci loňského roku.