Indiferenční křivka
Indiferenční křivka znázorňuje zejména možnost, jakou můžeme měřit či jinými slovy posuzovat míru užitku, na základě Ordinalistické teorie měření užitku, jehož zakladatelem je Vilfredo Pareto, pocházející z Itálie. Ten odmítal Kardinalistikou teorii užitku, která předpokládá, že je užitek přímo měřitelný a že jej tedy lze vyjádřit konkrétní hodnotou a prohlásil, že každý spotřebitel je schopen na základě svých preferencí seřadit spotřební koš tak, aby z něj bylo jasné, které statky mu přinášejí největší užitek a které nikoliv.
Pokud tedy srovnáme oné spotřební koše, které pro představitele znázorňují naprosto stejnou míru užitku, dojdeme ke zdárnému závěru, tedy ke zjištění skutečné míry užitku. Křivka lhostejnosti, jak se také indiferenční křivce říká, spojuje právě dva různé statky, které mají v každém bodě indiferenční křivky stejný užitek z užití oné kombinace obou statku, který daný bod vyjadřuje.
Každý z nás se snaží svůj užitek maximalizovat
Každý člověk se samozřejmě snaží svou míru užitku, co možná nejvíce maximalizovat. V mikroekonomii by se hovořilo a maximalizaci svého spotřebitelského přebytku. Ordinalistická teorie tak předpokládá, že je každý z nás schopen se rozhodnout, který statek si pořídí a který naopak porovná se svou druhou možnou nejlepší variantou.
Na základě tohoto porovnání posléze zjistí, který statek pro něj má skutečný užitek a který nikoliv. Každý spotřebitel si totiž o svém spotřebním koši rozhoduje sám. Každý z nás je totiž jiný a má naprosto jiné potřeby a uspokojují ho rozdílné statky, z čeho plyne také rozmanitost jednotlivého složení spotřebního koše.
K tomu, aby se ovšem dalo z indiferenční křivky neboli také křivky lhostejnosti vycházet, je podstatné, aby volba spotřebního koše vyplývala z racionální volby, která by měla splňovat jisté axiomy. A to zejména axiom úplnosti srovnání, ve kterém je spotřebitel schopen určit, který statek je pro něj užitečnější a který méně dále axiom tranzitivity, přesycení a také rozmanitosti.
Vlastnosti indiferenční křivky
Indiferenční křivka může mít hned celou řadu podob. Kromě běžného průběhu indiferenčních křivek, mohou mít křivky i daleko jiný průběh, který může mít celou řadu podob. A to zejména:
a) Klesající indiferenční křivka – v tomto případě daný spotřebitel preferuje daleko větší množství statků, před menším množstvím.
b) Indiferenční křivky se protínají – tento stav vychází z axiomu tranzitivity.
c) Indiferenční křivka prochází každým bodem grafu – každý bod na grafu představuje spotřební koš. Pokud je spotřebitel schopen přiřadit ke každému statku i užitek, bude se jednoznačně nacházet na jisté indiferenční křivce.
d) Indiferenční křivka je konvexní – na základě zákonu o klesajícím mezním užitku, může dojít i k této situaci. Tento stav tak znázorňuje situaci, kdy každá spotřebovaná jednotka statku, přinese svému majiteli nižší užitek než předchozí spotřebovaná jednotka.
Tvary indiferenční křivky
U indiferenční křivky, kterou značíme z anglického slova indiference curve zkratkou IC, záleží kromě jiného také na povaze statků X a Y. Na základě jejich povahy má indiferenční křivka neboli křivka lhostejnosti naprosto jiný tvar.
- Pokud se za X považuje nežádoucí statek a za Y statek žádoucí statek bude mít indiferenční křivka rostoucí tvar.
- Pokud se za X považuje lhostejný statek a za Y statek žádoucí bude indiferenční křivka přímkou, která bude souběžná s osou x.
- Pokud jsou statky X i Y považovány za dokonalé substituty, bude indiferenční křivkou přímka, která bude dokonale protínat obě dvě osy.
- Pokud jsou statky X i Y považovány dokonalé komplementy, bude mít indiferenční křivka tvar písmene L.