Inflační spirála

Typickým příkladem je oblast mezd. Ceny zboží a služeb rostou a zaměstnanci si vyjednají zvýšení mezd, aby docílili optimálního vyrovnání rozdílu mzdami a cenami. Jenomže následkem jejich jednání je další inflace, protože zaměstnavatelům narůstají náklady a tím pádem ceny neustále rostou. Tehdy se hovoří o inflační spirále.

Jedná se o snížení kupní síly peněz. Za stejné peníze si ve vybraném období koupíme méně než předchozím období. To znamená, že došlo ke zdražování základních potřeb, jako je bydlení, jídlo, oblečení apod. Kromě nárůstu mezd má vliv na inflaci slabá koruna, která má protiinflační účinky. V takovém případě může zasáhnout Česká národní banka, která může zvýšit úrokové sazby, čímž dojde k posílení koruny.

V souvislosti s inflační spirálou se mluví o tzv. inflačním očekávání. Dojde-li k vyšší inflaci, ekonomické subjekty už dopředu počítají s tím, že vyšší inflace bude pokračovat i v letech následujících. Na tuto situaci se připravují tak, že už předem navyšují ceny. Rovněž zaměstnanci usilují o nárůst mezd pro další rok dopředu.

Na vývoj inflace má vliv celá řada ukazatelů, které rozlišujeme na nominální a reálné hodnoty. Nominální hodnoty jsou uvedené v běžných, tržních či aktuálních hodnotách. Reálné hodnoty jsou očištěné od inflace. Například reálný růst platů vyjadřuje, kolik si toho lidé za svůj plat koupí ve sledovaném období oproti předchozímu období.

Opakem inflační spirály je deflační spirála, která vzniká v období finanční krize. Během krize klesá poptávka, a tím pádem i ceny zboží a služeb. V důsledku toho se snižuje výroba, zisky, mzdy i vybrané daně, klesají investice atd. V období krize se méně utrácí a více šetří v očekávání zhoršení ekonomické situace. Prohlubují se finanční problémy v domácnostech, které se bojí utrácet, i ve firmách, které nemají odbyt.