Izokvanta – křivka stejného množství
Pokud potřebujete přiblížit téma produkční analýzy, jste na správném místě. Čtěte dále. Izokvanta (křivka stejného množství produkce) představuje takové kombinace výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce. Na obrázku níže je zobrazeno několik izokvant ukazujících kombinace dvou výrobních faktorů (práce a kapitál.
Předpoklady a omezení izokvant
Ve své podstatě existuje nekonečně mnoho izokvant, v praxi nás však omezují faktory, že nelze najmout nekonečné množství těchto VF, lze mít pouze celé jednotky práce či kapitálu a ne vždy lze vyprodukovat neúplné statky.
Poloha křivek
V praxi i teorii vždy platí, že izokvanty dále od počátku představují vyšší množství (přičemž každá křivka zobrazuje právě jedno dané množství statku). Např., jak je tomu na obrázku výše, nejnižší křivka by mohla znamenat jednu jednotku produkce, prostřední by ukazovala dvě jednotky produkce a ta nejvyšší tři.
Tvar křivek
Pro zjednodušení se přijal předpoklad, že se zapojením vyššího množství VF lze vyrobit vyšší množství produkce, z čehož vyplývá jejich klesající tvar křivek. V důsledku možnosti vzájemné substituce výrobních faktorů jsou indiferenční křivky konvexní vzhledem k počátku.
Jejich zakřivení je způsobeno zákonem klesající mezní produkce. Ten říká, že alespoň od určitého množství bude produktivita VF klesat. Poměr, ve kterém jsou VF substituovány (nahrazovány) při zachování množství produkce se nazývá mezní míra technické substituce (MRTS – marginal rate of technical substitution). Ten je směrnicí izokvanty a směrem doprava je tedy klesající.
Omezení
Izokvanty se v teoretické bázi nikdy nemohou protínat! Nehledě na to, kolik bychom jich nakreslili, se nikdy nemohou protnout. Nebylo by to vůbec logické, neboť přece nemůže existovat množství např. strojů, které s obsluhou 2 pracovníků vyprodukuje nějaké množství statku a s vyšším množstvím pracovníků by měla být produkce ještě menší…
Izokosta – linie stejných celkových nákladů
Tato křivka je analogií k izokvantovým křivkám. Znázorňuje všechny kombinace VF maximálně dostupných vzhledem k daným celkovým nákladům.
Ptáte se, co by vzniklo, jestliže spojíme obě tyto křivky do jednoho grafu? Bod „E“ představuje tzv. nákladové optimum firmy. Jedná se o místo dotyku izokosty s nejvyšší možnou izokvantou. V takovém bodě jsou poměry mezních produktů všech výrobních faktorů vzhledem k jejich cenám stejné. Bod E tak vlastně představuje maximální možné množství produkce, které lze vyrobit s použitím daných dvou VF, při nejefektivnějším využití zdrojů.
V praxi se obě tyto křivky používají nejčastěji pro efektivní využívání dostupných zdrojů a stanovení poměru VF.
Jak se změní tvar izokvanty, pokud se změní produktivita některého z VF?
Pokud by se např. díky využití moderní technologie razantně zvýšila produktivita výrobního stroje (kapitálu), izokvanta by změnila svůj tvar. Prohnutí u osy kapitálu by se jí významně přiblížilo, jakoby se křivka snížila. Nejedná se ale o nic negativního! Ve své podstatě to znamená jenom to, že bude potřeba méně kapitálu pro stejné množství produkce.
Samozřejmě, že na druhé straně u osy práce se izokvanta posune dále od této osy. Někomu by snad mohlo připadat, že izokvanta bude jakoby rotovat, či naklápět se směrem od osy práce k ose kapitálu.
Ze změny tvaru (sklonu) izokvanty vyplývá také, že bod E (bod produkčního optima) se posune, konkrétně to bude směrem k ose kapitálu. Dá se to odvodit i logicky, jelikož pro firmu bude výhodnější zapojit více kapitálu a méně práce.