Kalkulace nákladů

Tento článek je právě pro vás, pokud hledáte informace o tom, co jsou kalkulace, jak se dělí náklady, co je to kalkulační vzorec, jaké existují druhy a metody kalkulací i jaké doklady jsou zahrnuty v kalkulačních písemnostech. Čtěte dále.

Jedná se o výpočetní postupy, kterými stanovíme náklady na kalkulační jednici, přičemž kalkulační jednice je určitý výkon vymezený měřící jednotkou (např. ks, kg, m atd.).

Cílem kalkulací je sledování a řízení nákladů z věcného hlediska a také slouží k tvorbě ceny.

Pro kalkulační výpočty je třeba používat specifické třídění nákladů na:

· Přímé (jednicové)

Ty se přiřazují přímo jednotlivým druhům výrobků na kalkulační jednici a kalkulují se na základě technickohospodářských norem.

Definice přímých nákladů říká, že jsou společně vynakládané na celé kalkulované množství výrobků, které není možné sestavit přímo na kalkulační jednici.

· Nepřímé (režijní)

Na jednotlivé výrobky jsou režijní náklady zúčtovány nepřímo prostřednictvím přirážek podle určitých „klíčů“.

Patří sem:

         Výrobní režie - společné režijní náklady, které vznikají ve výrobním středisku

         Správní režie - společné režijní náklady, které vznikají ve správě podniku

         Zásobovací režie - společné režijní náklady spojené se zásobováním podniku a také skladováním materiálu

         Odbytová režie - společné režijní náklady spojené s prodejem a skladováním výrobku

· Ostatní přímé náklady:

Zde patří ztráty ze zmetků, opravy a udržování.

Pokud nastane situace, že jsou režijní náklady vyšší než přímé náklady, bude potřeba hledat možnosti, jak ušetřit nebo tyto náklady snížit.

Pomocí kalkulačního vzorce se vypočítávají náklady, jedná se o závazný předpis, který je třeba přesně dodržovat. Na jeho konci je cena výkonu (někdy též označována jako cena bez DPH).

1. Přímý materiál

2. Přímé mzdy

3. Ostatní přímé náklady

4. Výrobní režie

Součtem těchto 4 nákladů získáme tzv. vlastní náklady výroby a přičítáme dále:

5. Správní režie

Po připočtení správní režie k vlastním nákladům výroby jsme získali vlastní náklady výkonu.

6. Odbytová režie

Nyní máme vypočteny tzv. úplné vlastní náklady výkonu. Pokud k nim připočteme poslední položku (7. zisk), získáme cenu výkonu či cenu (bez DPH).

7. Zisk

Cena (bez daně z přidané hodnoty).

Sestavuje se podle technickohospodářských norem a rozpočtů režijních nákladů a jejím cílem je stanovit předpokládané náklady. Má význam pro oceňování výrobků i pro stanovení dosažitelné prodejní ceny.

V závislosti na tom, z jakých podkladů jsou předběžné kalkulace sestaveny a k jakým účelům mají sloužit, rozeznáváme kalkulace:

         Operativní - vycházejí z operativních technickohospodářských norem, které platí v době provádění výkonu a odpovídají současné situaci ve výrobě. Tyto kalkulace poskytují informace o tom, v jaké výši vzniknou náklady, pokud se dodrží plán.

         Plánové - vycházejí z technickohospodářských norem a sestavují se ročně jako součást podnikového plánu. Především vyjadřují úroveň vlastních nákladů, které se mají u výrobku v průměru dosáhnout (ve smyslu nepřekročit).

         Propočtové - jsou kalkulace výkonu, pro které nejsou stanoveny technickohospodářské normy, jako např. v kusové výrobě. Sestavují se podle kalkulací srovnatelných výrobků popřípadě odhadem.

Výsledná kalkulace vychází z údajů účetnictví, vyjadřuje skutečné náklady na jednici a má prokázat, do jaké míry byly dodrženy náklady uvedené v předběžné kalkulaci. Z logiky vyplývá, že se provádí zpětně (teprve po proběhnutí výkonu).

Tyto náklady se v předběžných kalkulacích stanoví podle technickohospodářských norem. U těchto nákladů se nejprve zjistí jejich celkový objem a vypočítá se podíl připadající na kalkulační jednici.

Způsob výpočtu kalkulační metodou závisí na povaze výroby:

         1. Kalkulace prostým dělením – používá se, vyrábí-li podnik pouze 1 druh výrobku (situace třeba v elektrárnách), rozpočet režijních nákladů se dělí plánovaných množstvím.

         2. Kalkulace dělením s poměrovými čísly – vyrábí-li podnik několik druhů homogenních (stejnorodých) výrobků, které se liší pouze velikostí, hmotností nebo jakostí (např. výroba plechů), rozpočet režijních nákladů se provádí pomocí poměrových čísel. Ta vyjadřují poměr mezi náklady jednotlivých druhů výrobků. Vybraný jeden druh výrobku se zvolí jako základní a ostatní se k němu poměrně přirovnávají.

         3. Kalkulace s pomocí rozvrhové základny – pokud podnik vyrábí několik nákladově různorodých výrobků, vypočítají se nepřímé náklady na jednici pomocí rozvrhové základny. Jako rozvrhovou základnu je třeba volit takovou veličinu, jíž jsou nepřímé náklady přímo úměrné (když se zvýší základna, zvýší se režie – např. čas a spotřeba energie). Mezi podniky nejčastěji používanou základnou jsou přímé mzdy. Nejdříve je potřeba vypočítat poměr mezi rozpočtem např. nákladů a zvolenou rozvrhovou základnou. Tento poměr se obvykle vyjadřuje procentuálně jako režijní přirážka, je-li základna peněžní nebo režijní sazba, je-li základna naturální apod.

režijní přirážka (% režie) = rozpočet režijních nákladů / peněžní rozvrhová základna * 100

režijní sazba (Kč) = rozpočet režijních nákladů / naturální rozvrhová základna (* 100)

V některých firmách prochází výroba několika výrobními fázemi, jako např. v textilním podniku. Pro jednotlivé fáze se obvykle vytvoří samostatná hospodářská střediska.

Ve fázové výrobě se sestavují dvojí kalkulace, a to:

· postupná – v ní spotřebované polotovary z předchozích fází se uvádějí v samostatné kalkulační položce polotovary vlastní výroby

· průběžná (podniková) – v ní se spotřebované polotovary z předchozích fází rozdělují do původních kalkulačních položek.

1) kalkulace dělením:

a) Prosté dělení

Prosté dělení lze použít v případě, kdy se vyrábějí naprosto stejné výrobky, používá se u hromadné výroby. Režijní náklady se pak vypočítají podělením částky rozpočtovaných nákladů, plánovaným množstvím výrobků.

b) Pomocí poměrových čísel

Kalkulace pomocí poměrových čísel se používá v podnicích, kde se vyrábí několik druhů stejnorodých výrobků, které se mezi sebou liší jen velikostí, hmotností, pracností apod. V případech, kdy nelze tyto odlišnosti opomenout, se vytvářejí nákladově rovnocenné jednice uměle pomocí poměrových čísel, která vyjadřují poměr mezi náklady jednotlivých skutečných kalkulačních jednic.

Jeden z výrobků, obvykle ten, který je ve výrobě nejdůležitější, se zvolí za základní kalkulační jednici. Přes tento výrobek se přepočtou pomocí poměrových čísel všechny ostatní výrobky a úhrnem přepočtených kalkulačních jednic se vydělí celkové náklady. Takto zjištěné náklady se násobí poměrovými čísly a je hotovo.

2) kalkulace přirážková:

Vhodná pro podniky vyrábějící více nákladově různorodých výrobků. Podíl režijních nákladů na kalkulační jednici se zjišťuje pomocí rozvrhové základny. Rozvrhová základna může být jednak peněžní (přímé mzdy, přímý materiál, součet přímých mezd a materiálů) nebo také naturální (počet strojových hodin, počet normohodin ruční práce výrobních dělníků).

Správná rozvrhová základna musí splňovat tyto požadavky:

· musí být přímo úměrná k rozvrhovým nákladům,

· musí být stálá a snadno zjistitelná,

· musí být shodná pro předběžné i výsledné kalkulace.

Kalkulační písemnosti jsou kalkulační listy, na kterých se provádějí kalkulační zápisy, a kalkulační doklady. Kalkulační listy lze nahradit jinými písemnostmi např. účtovacími listy analytické evidence.

Kalkulační listy obsahují následující data:

· druh kalkulace,

· údaje o kalkulovaném výkonu,

· stanovenou kalkulační jednici,

· kalkulované množství,

· údaje určující výši částek jednotlivých kalkulačních položek,

· zápisy částek v jednotlivých položkách kalkulačního vzorce,

· podpisy pracovníka,

· datum sestavení kalkulace.