Koherence

Koherence (z latinského „co-haereo“, tedy „držet pohromadě“) znamená soudržnost, ať už fyzickou nebo klidně logickou. Odtud je odvozeno také koherentní – soudržný, dobře uspořádaný, nerozporný.

Téhož původu je podobné slovo koheze – soudržnost (například koheze skupiny, tj. dosažení stavu ochoty spolupracovat), se kterým se setkáváme často v managementu (vedení lidí), sociologii apod.

1. Koherence (vlnění) – tj. vlastnost vlnění

2. Koherence interskupinová (spolupráce uvnitř skupiny nebo týmu)

3. Paměťová koherence – tj. vlastnost počítačové architektury

4. Koherence (lingvistika) – soudržnost, provázanost či smysluplnost textu

Tento význam termínu koherence je poněkud náročnější téma, pokud však hledáte význam tohoto slova v kontextu jednání a psaných textů, přejděte rovnou ke kapitole druhé nebo čtvrté.

Koherencí rozumíme vzájemnou souvislost fáze a amplitudy vlnění vycházejících buď z jednoho místa zářícího tělesa (koherence prostorová), nebo ze dvou různých míst na povrchu zářícího tělesa, avšak s určitým časovým odstupem (koherence časová).

Koherentní vlnění je vlnění o stejné frekvenci, stejného směru kmitání a stejné fázi (nebo fázovém rozdílu), kdy mezi zdroje takovéhoto elektromagnetického vlnění patří především lasery.

                     

I. koherentní,

II. částečně koherentní

III. a nekoherentní.

Jestliže je g(τ) monotónně klesající funkce, definujeme koherenční dobu τc, kdy g(τ) klesne na určitou hodnotu (1/2 nebo 1/e). Pro τ < τc jsou fluktuace silně korelované a τ > τc jsou naopak slabě korelované.

Světlo, jehož koherenční doba τc je výrazně delší než doba potřebná k jeho průchodu studovaným systémem, je vůči tomuto systému zcela efektivně koherentní.

Koheze skupinová (z latinského co- a haerere, tj. přilnout či lpět) je původně jeden ze sociometrických indexů, který měl vyjadřovat míru vnitřní sevřenosti skupiny měřenou poměrem vzájemných pozitivních výběrů k celkovému možnému počtu voleb.

Skupinová koherence se v sociometrii odlišuje od skupinové integrace, která se měří podle indexu 1/n0, kde n0 značí počet izolovaných jedinců ve skupině. Izolovanými jedinci se rozumí jedinci, kteří nebyli podle žádného sociometrického kritéria v sociometrickém testu zvoleni.

Z věcného hlediska jsou si skupinové integrace a skupinová koherence blízké termíny, protože vyjadřují míru vnitřní sevřenosti skupiny, její způsobilost k výkonu společných aktivit orientovaných ke společně sdílenému cíli, eventuálně dokonce normativní a hodnotovou jednotu.

Skupinová koheze je velmi důležitým činitelem z hlediska výkonnosti skupiny, a proto je předmětem intenzívního zájmu zejména ze strany průmyslových sociologů.

Pojem paměťová koherence se používá v souvislosti s počítači. Pokud vám je toto téma cizí, nezoufejte, neboť další významy tohoto slova jsou ve vztahu ke psanému textu a jednání lidí. Přeskočte tuto kapitolu a rovnou se vrhněte na kapitolu čtvrtou nebo se vraťte na předcházející kapitolu.

Paměťová koherence (z anglického cache coherence), resp. koherence vyrovnávajících pamětí (anglicky cache) označuje jednotnost dat ve více vyrovnávacích pamětích.

Problém udržení koherence vyvstává zejména u multiprocesorových počítačů s více cachemi. Při změně dat ve vyrovnávací paměti jednoho procesoru je totiž nutné zabránit tomu, aby ostatní procesory (využívající ostatní cache) pracovaly se zastaralými daty, kde docílit shodných dat na všech pamětech je poměrně složité a obtížné.

Broadcastové metody (tzv. snoopy cache) šíří informace o změně bloku po sběrnici a všechny cache na změnu reagují buďto zneplatněním daného bloku, nebo okamžitou aktualizací dat. Jistým problémem snoopingu ale je špatná škálovatelnost.

Mezi snoopingové metody patří například WTWNA nebo MESI.

Adresářové metody ke svému fungování potřebují adresář. Každá žádost o načtení dat z hlavní paměti do cache musí jít přes ten adresář, který udržuje informaci o tom, jaké bloky se ve kterých vyrovnávacích pamětích nacházejí.

Kromě toho cache informují adresář také o přepsání bloku, kde si adresář poté najde v tabulce ty cache, ve kterých se daný blok nachází, a informuje je (data jsou v nich zneplatněna nebo ihned aktualizována).

Nedostatečná znalost pojmu koherence v souvislosti s obsahovou stránkou textů může vést k častému nedorozumění či nepochopení při komunikaci. Jedná se o kritickou vlastnost každého, kdo často jedná s lidmi.

Koherence je v lingvistice věcná, myšlenková a komunikační soudržnost (respektive smysluplnost textu). Koherentní text je pak text, kteréhož jednotlivé části spolu mají patrnou souvislost. Koherentní text je tedy takový text, ze kterého může recipient snadno a správně inferovat (proces odvozování nových informací z textu se označuje jako inference).

V běžných případech se autor textu snaží, aby byl jeho text koherentní, a zároveň ten, kdo je příjemce také koherenci textu předpokládá. Nejen z toho důvodu se čtenář snaží i v ne zcela koherentních pasážích sledovat smysl textu.

Za nekoherentní text lze považovat například ten, který:

· Obsahuje vnitřní spory - tj., nějaké tvrzení je v jiné části popíráno

· Umožňuje vícero výkladů (to ovšem mnohdy platí u většiny náročnějších textových formátů)

· Předpokládá u příjemce fakta, která příjemci nejsou známa (tím je myšleno, že autor a příjemce mají rozdílné predispozice) – např.

v pohádce pro děti jsou používána cizí slova, kterým děti patrně nebudou rozumět

· Útvar neobsahuje dostatečné reference (vnitřní odkazy) ani aktualizace (odkazy na vnějším svět).

Například tvrzení, že: „Otec se vrátil domů později. Bratr přišel v deset. Už jsem myslel, že se ho nedočkám.“ – Takový text obsahuje jen nedostatečnou referenci, protože příjemce neví, jestli se mluvčí nemohl dočkat otce nebo bratra. Nebo: „Naboural auto.“ – tvrzení bez aktualizace toho kdo, kdy nebo kde nepřináší žádnou informaci pro recipienta.

Koherence někdy vyplývá jen z širokého kontextu, kdy text může zůstat koherentní, i když na sebe jednotlivé části nijak neodkazují.

Příkladem může být:

1. Petr: „Musím odnést psaní na poštu.“ – Natálie: „Mám tu auto.“ Natáliina věta nemá gramatickou souvislost s větou Petra, ovšem je míněna (a v odpovídajícím kontextu bude i pochopena) jako nabídka k odvozu. Jakoby Natálie řekla: „Můžu tě tam odvézt.“

Vysvětlení: věta „Můžu tě tam odvézt.“ je plně referenční. Proč? Protože obsahuje substituty tam, který odkazuje na poštu, a tě, který odkazuje na Petra, a zároveň navrhuje alternativy, tj. odnést nebo odvézt.

Kontext zde v zásadě plní funkci vysvětlovací věty, která se ale z důvodu úspornosti mluvení často vynechává, tj. „Musím odnést balík na poštu.“ – „Můžu tě tam odvézt, (jelikož) mám doma (k dispozici) auto.

2. Sousedi odešli večer do divadla. Syn zůstal sám doma. Viděl jsem, jak televize svítí dlouho do noci. - Věty neopakují stejné skutečnosti ani na sebe nijak vzájemně neodkazují, avšak posluchač i přesto pochopí, že zmiňovaný syn je synem sousedů a sleduje televizi dlouho do noci, zatímco jeho rodiče byli pryč.

Někdy se vedle koherence rozlišuje také koheze textu. Za koherenci se považuje především aspekt srozumitelnosti (snadná interpretace a pochopitelnost), za kohezi považujeme aspekt vnitřní provázanosti textu (tj. přehledné reference, srozumitelné substituty apod.).