Konfiskace

Konfiskace znamená vyvlastnění (znárodnění) majetku bez jakéhokoliv nároku na náhradu. Nejčastěji je pojem konfiskace užíván v období převratů a konfliktů, kdy vládnoucí skupina lidí jiným vybraným skupinám lidí zabavuje majetek a často i další práva, pokud ještě nějaká mají.


Konfiskace pochází z latinského výrazu confiscatio a do českého jazyka je překládán jako vyvlastnění, znárodnění, propadnutí či odnětí majetku bez náhrady ve prospěch státu nebo spíše vládnoucí skupině lidí v daném státě.

Konfiskace majetku v právním státě

Konfiskace je velmi často zmiňována v souvislosti s diktaturami, totalitními režimy, obdobími převratů a konflikt v dávné historii. Ke konfiskaci majetku však může dojít i v právní demokratickém státě. V takových případech se jedná o majetek, který byl získán zločinným způsobem, a o jeho zabavení rozhoduje soud v souladu s platnými zákony a ústavou.

Konfiskace majetku v dobách převratů a ozbrojených konfliktů

Za taková období považujeme také výjimečné poměry u dosud nevzniklého právního států. Patří jsem například doba pobělohorská, kdy došlo k masivní konfiskaci majetku poražených českých stavů nebo poválečné období po 2. světové válce, kdy byly vydány hojně diskutované Benešovy dekrety o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a všech zrádců a nepřátel české a slovenského národa.

Konfiskace majetku v diktaturách a totalitních režimech

U nás se tak dělo v období čtyřicetileté totalitní vlády komunistické strany, která zabavila majetek tisícům českých občanů, které prohlásila za nepřátele národa. Kromě majetku tito lidé často přišli o svá práva, byli zatčeni, uvězněni a v některých případech dokonce popraveni. Konfiskace majetku v totalitních a násilných režimech se řídí taktikou “rozděluj a panuj” vedoucí k rozdělení společnosti na méně a více bezprávné.