Konformita

Pojem konformita (konformismus) pochází z latinského con-formis, které znamená podobu či shodný tvar. Konformita tedy přeneseně znamená přizpůsobení se dominantním názorům, požadavkům nebo normám skupiny či společnosti na úkor vlastních požadavků.


Poprvé pojem konformita zmínil spisovatel A. Jenness ve své knize The role of discussion in changing opinion regarding matter of fact z roku 1932. Většina autorů sdílí názor, že určitá míry konformity je důležitá pro socializaci a bezkonfliktní fungování společnosti.  

Nadměrná konformita vs. antikonformita

Pokud je konformita nadměrná, dochází k potlačování individuality. Důležité společenské role jsou přijímány povrchne a bez odpovídající zodpovědnosti. Nadměrnou konformitu můžeme pozorovat i přílišné byrokracie, které často zneužívá svých práv a bez důvodů potlačuje práva jednotlivců.

Opakem je antikonformita, které je typická pro mladší jedince, umělce a podobných osob. Ti se snaží vystupovat proti společnosti a jejím normám, které neuznává a považuje je za narušování soukromí a individuality. Antikonformita bývá označována také jako nepřizpůsobivost, nepružnost a někdy jako zásadost. V extrémních případech může vést k revoltě či deviantnímu chování. Velkou roli hraje to, jak takové chování ovlivňuje druhé.

Střed mezi konformitou a antikonformitou tvoří tzv. nonkonformita. Takový člověk bez v potaz požadavky a normy společnosti, ale zároveň jedná dle svého rozumu. To znamená, že důkladně přemýšlí nad každým krokem a zvažuje důsledky svého jednání.

Konformita a její důsledky

Konformita může mít tři různé důsledky, které se vzájemně nevylučují:

  1. Konformita chrání skupinu lidí před negativními vlivy z vnějšku, přispívá k nastolení všeobecně uznávaných norem a pořádku, urychluje proces vytváření zákonů a pravidel, kdy se menšina podřizuje většině.
  2. Konformita zvyšuje riziko vzniku nemorálního jednání. Voják nesoucí zodpovědnost za své činy páchá méně zločinu proti lidskosti na rozdíl od vojenských jednotek, které bezhlavě poslouchají rozkazy.
  3. Konformita ničí schopnost uvažování. Následování jednotného jednání skupiny přináší zhoršení schopnosti jednotlivce rozlišovat informace na dobré a špatné a chovat se dle vlastního rozumu.

Konformita a sociální průzkumy

V souvislosti s konformitou bylo provedeno několik zajímavých průzkumů o tom, jak chování skupiny ovlivňuje chování jednotlivce.

  • 1936: Sherifův experiment - skupina lidí byla umístěna do tmavé místnosti, kde sledovali světlý bod umístěný ve vzdálenosti 4,5 metrů. Jejich úkolem bylo uhodnout, o jakou vzdálenost se bod posunul. První názory se lišily a postupně se začaly sjednocovat dle většinových názoru. Bod se přitom neposunul ani o jeden centimetr.
  • 1951: Aschův experiment - výzkum se zaměřil na odpovědi na otázku u jedince, na kterého byl jinou skupinou vyvíjen tlak. 74 % účastníků nakonec podlehlo tlaku skupiny (konformní jednání) a odpovědělo špatně.
  • 1963: Milgramův experiment - velmi šokující experiment, který odhalil, že podstatná část lidí jedná poslušně vůči autoritě i přesto, že jedná v rozporu s vlastním svědomím.