Kontribuce
V tomto článku se pěkně z blízka podíváme na pojem kontribuce, se kterým se lze setkat hned v několika významech. Jako první se podíváme na kontribuce v podnikové praxi, kde tento pojem souvisí s kalkulacemi nákladů, výnosů a zisků. Poté se poohlédneme v čase zpět do přibližně 18. století, kdy se stavěly tzv. kontribuční sýpky, a také kdy kontribuce znamenala poplatek, který musela platit poražená armáda vítězi.
1. Kontribuce, tedy krycí příspěvek v podnikové praxi
2. Kontribuce jako historický poplatek
Kontribuce, tedy krycí příspěvek v podnikové praxi
Krycí příspěvek (příspěvková marže) je definován jako přebytek výnosů nad náklady, které lze těmto výnosům jednoznačně přidělit.
Zřejmě nejvyužívanější podobou krycího příspěvku je přebytek výnosů nad variabilními náklady. Ten ukazuje, kolik přispívá jednotlivý výrobek, zboží apod. ke krytí fixních nákladů podniku a také k dosažení zisku. Je tedy rozhodující veličinou pro hodnocení výrobku.
V praxi se používá řada dalších modifikací krycího příspěvku jako např. přebytek výnosů nad přímými náklady, přebytek výnosů nad jednicovými náklady apod.
Tento termín má mnoho překladů a zároveň používaných významů. Můžete se setkat s názvy, jako jsou příspěvek na úhradu, kontribuční rozpětí, přebytek celkových zisků nad celkovými průměrnými náklady, hrubý zisk, marže, příspěvková marže aj. Některé z nich jsou správné více, jiné zase méně. Správné významy brzy pochopíte při čtení tohoto článku.
Využití jednotkového krycího příspěvku
Jednotková marže (krycí příspěvek na jednotku výkonu) se spočítá jako rozdíl prodejní ceny produktu a jeho jednotkových variabilních nákladů. Je důležitým ukazatelem, jestliže je u zákazníka úzkým místem množství, je potřeba zaměřit se na produkt s nejvyšší jednotkovou marží. Krycí příspěvek na jednotku je významný i tehdy, když je úzkým místem výrobního procesu jeho kapacita.
Jak spočítat příspěvek na jednotku
Příspěvek na jednotku je zbytkový zisk z prodeje jedné jednotky po odečtení všech variabilních nákladů od souvisejících výnosů. Tato informace je užitečná pro stanovení minimální možné ceny, za kterou se produkt prodává. V podstatě nikdy nepřekračujte příspěvek na jednotku nula; jinak byste při každém prodeji přišli o peníze. Jediným myslitelným důvodem pro prodej za cenu, která vytváří zápornou marži příspěvku, je odmítnutí prodeje konkurenci.
Pro výpočet příspěvku na jednotku sečtěte všechny příjmy pro dotyčný produkt a odečtěte všechny variabilní náklady od těchto výnosů, abyste se dostali k celkovému příspěvkovému rozpětí, a poté vydělte počtem vyrobených nebo prodaných jednotek, abyste dosáhli příspěvku na jednotku.
Výpočet příspěvku na jednotku je tedy:
(Celkové příjmy - Celkové variabilní náklady) ÷ Celkové jednotky = Příspěvek na jednotku
Příspěvek k tržbám
Relativním vyjádřením krycího příspěvku (marže) je tzv. příspěvek k tržbám. Jedná se o podíl marže k výnosům z prodeje. Tento ukazatel je vhodný, zejména když je úzkým místem nasycenost trhu produktem.
Využití
Marže příspěvku může pomoci vedení společnosti vybrat si z několika možných produktů, které soutěží o použití stejné sady výrobních zdrojů. Řekněme, že společnost má stroj na výrobu per, který je schopen vyrábět jak inkoustová pera, tak i kuličková pera, a vedení si musí vybrat, aby vyrobilo pouze jednu z nich.
Tyto ukazatele jsou velmi dobře využitelné pro plánování zisku, který přinášejí jednotlivé produkty, a jako prostředek řazení alternativních produktů.
Koncept příspěvkové marže je použitelný na různých úrovních výroby, obchodních segmentů a produktů. Údaj lze vypočítat pro celou společnost, pro konkrétní dceřinou společnost, pro konkrétní obchodní divizi nebo jednotku, pro konkrétní středisko nebo zařízení, pro distribuční nebo prodejní kanál, pro produktovou řadu nebo pro jednotlivé produkty.
Kromě vedení společnosti tak mohou bdělí investoři pozorně sledovat rozpětí příspěvku vysoce výkonného produktu ve srovnání s jinými produkty, aby mohli posoudit závislost společnosti na výkonném výkonu. Společnost, která odvádí pozornost od investování nebo rozšiřování výroby hvězdného produktu nebo od vzniku konkurenčního produktu, může naznačovat, že může mít dopad na ziskovost společnosti a případně její cena akcií.
Velmi nízké nebo záporné hodnoty příspěvkového rozpětí naznačují ekonomicky neživotaschopné výrobky, jejichž výroba a prodej by měly být vyřazeny. Nízké hodnoty příspěvkových marží lze pozorovat v odvětvích náročných na pracovní sílu, jako je výroba, protože variabilní náklady jsou vyšší, zatímco vysoké hodnoty příspěvkových marží převládají v odvětvích náročných na kapitál.
Kontribuce jako historický poplatek
Kontribuce (z latinského contributio) bývala poplatek vybíraný od obsazeného území vítěznou armádou, zároveň ale tento termín může znamenat vybírání poplatku knížaty od svých území, na financování zejména vojenských a armádních záležitostí.
Jindy se zase používá termín kontribuční sýpka, ze které se půjčovalo osivo ve zlých časech, avšak lidé byli povinni vracet o trochu více, než kolik dostali.
A nyní, když víme, co to kontribuce může znamenat, si ukážeme příklad obou významu z historie.
Jak vypadala kontribuce na konkrétních historických příkladech?
V podstatě se tedy jedná o nucený příspěvek, tj. třeba i daň. Třebas vojevůdce Napoleon Bonaparte požadoval od poražených armád vysoké poplatky, například během Tylžského míru.
Kontribučenské sýpky byly stavěny především za vlády císaře Josefa II. (tedy syna Marie Terezie), který panoval v letech 1780 až 1790 sám, a před tím deset roků společně se svou matkou. V těchto sýpkách se shromažďovaly společné zásoby obilí (kontribuce) od všech poddaných pro léta neúrody či hladomoru.
V neúrodných letech hladomoru mohla vrchnost půjčovat ze svých panských sýpek sedlákům osivo na setí (nejčastěji žito, pšenici aj.) Po žních pak vraceli sedláci osivo zpět i s patřičným úrokem. Úrok v obilí si ale vrchnost neponechávala pro sebe. Raději ho uložila v sýpce pro budoucí potřebu. Tímto způsobem byl položen základ k tzv. kontribučním (někdy též kontribučenským) sýpkám, do kterých se musela část úrody odvádět povinně.
Kontribuční sýpky byly nejčastěji samostatně stojící budovy z důvodu, aby byly ochráněny před nebezpečím ohně. Zrní v nich bylo uskladněno v asi 1 metr vysoké vrstvě na podlahách. Byly to nejdůležitější stavby všech rozsáhlejších hospodářství. Není divu, že mnohdy byly budovány jako stavby, které dodnes tvoří dominanty mnoha obcí.
Příkladem sýpky, která se dochovala dodnes, je Zámecká barokní sýpka v Sokolnicích
Zámecká (kontribuční) sýpka v Sokolnicích u Brna, která byla založena kolem roku 1760, což je ještě podstatně dříve, než císař Josef II. vydal svým patentem z roku 1788 nařízení zřizovat "obecní" sýpky (kontribučenské sýpky) všude.
Dle zmiňovaného ustanovení musel poddaný skládat celou jednu třetinu svého výsevku po tři roky po sobě, aby byl zajištěn pro případ nouze. Stalo se, že se v pozdějších letech nahromadilo obilí v poměrně velkém množství. Proto bylo prodáno, a ze získaných peněz byly zřízeny tzv. kontribuční fondy.
Kontribuční fond byl i na panství sokolnickém a tento fond dobře hospodařil. Díky toho v roce 1848 (rok zrušení roboty – poddanství) mohla být postavena v Sokolnicích ještě druhá sýpka, tedy "kontribučenská sýpka podílníků" (majitelů pozemků).
Jak už název těchto sýpek napovídá, byly společné pro celou obec a sedláci do nich ukládali svoji naturální daň v obilí. Kdo si z ní půjčil, vracel o šestnáctinu více, tj. 6,25 %. Díky toho se fond neustále rozrůstal, ale za stejných podmínek fond půjčoval i peníze.
Služeb místního fondu využívali obyvatelé celého sokolnického panství, nejen obyvatelé Sokolnic. O finance fondu se staral správce a ten měl pokladnu vždy u sebe doma. Správci byli zpravidla nejbohatší lidé v obci a zároveň také vlastníci rozsáhlých pozemků. To už je však na jiné povídání.
Konec kontribučních sýpek v Česku
Systém kontribučních sýpek (jakožto obilních záložen) byl zrušen v roce 1864. Ke zrušení kontribučních sýpek přispěl rozvoj železniční dopravy. Proč? Protože najednou bylo možné dopravovat obilí z oblastí, kde byl nadbytek, do oblastí, kde byl jeho nedostatek.
Mnohé budovy někdejších kontribučenských sýpek pak sloužily k uskladnění obilí z polností panských dvorů. O mnoho lep později pak sloužily také jako budovy místních JZD.
Jak velké kontribuční sýpky bývaly? Sýpky bývaly i pětiposchoďovou budovou. Taková budova pojala 12.000 až 14.000 měřic obilí (tj. 250 vagónů).