Kooptace

Jedná se v zásadě o nedemokratické rozhodnutí. V moderních demokraciích je snaha se kooptaci pokud možno vyhnout a příslušné orgány doplňovat jiným způsobem (jako jsou například doplňovací volby, nastupování náhradníků) nebo příslušné funkce ponechat do konce volebního období uprázdněné.

Kupříkladu u Senátu Parlamentu České republiky, když do konce volebního období zbývá víc než rok, konají se doplňovací volby na zbytek volebního období, ale naopak pokud zbývá méně než rok, zůstane mandát do konce volebního období uprázdněn.

V Česku se ve volbách stanovenými volebními zákony a také ústavou (to jsou např. volby do Poslanecké sněmovny a Senátu, do krajských i obecních zastupitelstev aj.) nepoužívá, ale používají ji jen některá občanská sdružení, strany, církve, akciové společnosti apod. Ústava Česka ji vůbec ani nezmiňuje.

Částečně odůvodnitelná je kooptace v případech, kdy umožňuje dostat na určitou funkci lidi s významnými schopnostmi nebo odborností.

Kooptace je právní nástroj, kterým si mohou SVJ vypomoci v případě, kdy se během funkčního období výboru některý jeho člen své funkce vzdá, stane se pro výkon funkce nezpůsobilým nebo zemře.

V takovém případě mohou zbývající členové zajistit řádné fungování výboru tím, že přijmou na uvolněné místo jinou osobou (jakéhosi náhradníka), a to i bez souhlasu shromáždění.

Aby k takovému postupu mohlo dojít, musí být splněny zároveň veškeré následující podmínky:

· kooptace každopádně nesmí být stanovami vyloučena,

· statutární orgán musí být orgánem kolektivním (výbor), nikoli však individuálním (předseda společenství vlastníků),

· i po uvolnění funkce člena výboru (na kterou má být kooptován náhradník), má činit počet zbývajících členů výboru více než polovinu stanovami určeného celkového počtu členů výboru,

· kooptovaný člen musí splňovat podmínky pro členství ve výboru určené zákonem a stanovami, zejména se musí jednat o osobu svéprávnou a bezúhonnou (ve smyslu ustanovení § 1205 OZ), splňující další případné podmínky určené stanovami, jako například že se bude jednat pouze o osobu fyzickou, která je členem SVJ, nevykonává funkci v jiném orgánu SVJ apod.,

· rozhodnutí o kooptaci náhradníka učiní výbor a ne shromáždění či jiný orgán společenství,

· kooptovaný člen bude ve funkci pouze dočasně (pouze do nejbližší schůze shromáždění),

· kooptovaný člen se svým dočasným členstvím ve výboru musí souhlasit.

Jestliže jsou splněny výše uvedené podmínky, kooptace samotná je již poměrně snadná. Jde v podstatě pouze o dodržení formální stránky věci.

Tj. konkrétně toto:

· musí se řádně svolat zasedání výboru,

· na řádně svolaném zasedání přítomní členové výboru rozhodnou v souladu se stanovami o kooptaci náhradníka (on sám se ovšem zasedání účastnit nemusí),

· o rozhodnutí kooptaci náhradníka bude pořízen písemný zápis (notářský zápis pouze pokud to vyžadují stanovy),

· kooptovaný náhradník písemně vyjádří dobrovolný souhlas s dočasným výkonem funkce člena výboru a zároveň souhlas se zveřejněním svých osobních údajů ve veřejném rejstříku (podpis náhradníka na tomto prohlášení musí být úředně ověřen),

· na webu Ministerstva spravedlnosti ČR je potřeba vyplnit příslušný formulář návrhu na změnu údajů zapsaných v rejstříku (pokud se nepodává elektronicky, je třeba jej vytisknout a podepsat, přičemž podpisy musí být úředně ověřeny),

· k podanému návrhu se přidá soudní poplatek (kolek) ve výši 2 000,-Kč.

Zejména s ohledem na poslední bod výše je vhodné si vždy nejdříve kooptaci důkladně promyslet, neboť kooptovaný člen je ve funkci pouze dočasně, přesto je třeba rejstříkovému soudu uhradit soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, který bude muset SVJ uhradit znovu (podruhé), jakmile zvolí shromáždění na místo kooptovaného člena nového řádného člena.

Kooptaci lze z tohoto důvodu doporučit především v případech, kdy je dle stanov k rozhodnutí výboru nezbytný 100% souhlas plného počtu jeho členů, nebo pokud se očekává další snížení počtu členů výboru či neschopnost některého zbývajícího člena výboru po určitou dobu řádně funkci vykonávat (to může být kupříkladu dlouhodobější pobyt mimo Českou republiku, zdravotní důvody apod.).

Pro úplnost je zde nezbytné i poukázat na ustanovení § 165 Občanského zákoníku, dle kterého nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud, a to na dobu než budou noví členové povoláni postupem vymezeným ve stanovách. Jenže pokud návrh na doplnění chybějících členů výboru soudu nikdo nepředloží, bude soudem jmenován SVJ opatrovníka kdykoli se o tom při své činnosti dozví. Výsledek je, že postačí pouhé písemné upozornění zaslané soudu, že výbor nemá dostatečný počet členů k rozhodování. Z evidentních důvodů nelze doporučit nechat tyto věci zajít tak daleko, aby je musel začít řešit soud.

Rezignace poslanců československého Federálního shromáždění během Sametové revoluce probíhaly hromadně od 12/1989 do 2/1990.

Kooptace nových poslanců probíhaly konkrétně od 28. prosince 1989 do 27. února 1990. Dne 28. prosince 1989 přijalo Federální shromáždění takzvaný kooptační zákon, tj. ústavní zákon č. 183/1989 Sb., o volbě nových poslanců zákonodárných sborů, podle kterého se v případě uprázdnění poslaneckého místa neměly konat nové volby, ale nového člena si volil zákonodárný sbor sám. Tento zákon měl stanovenou účinnost do dne voleb, nejdéle ale do konce roku 1990. Současně s tím byl přijat i ústavní zákon č. 182/1989 Sb., kterýmž se změnilo znění poslaneckého slibu.

Od 23. ledna 1990 do 31. března 1990 mohli být podle ústavního zákona 14/1990 Sb., o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů, přijatého 23. ledna 1990 a vyhlášeného a účinného od téhož dne, ti poslanci, kteří v rámci rozložení politických sil, popř. vzhledem k svému dosavadnímu působení neskýtají záruky rozvoje politické demokracie, ze své funkce odvoláni politickou stranou, jejichž členy jsou. Poslance bez stranické příslušnosti směl odvolat příslušný orgán Národní fronty po vzájemné dohodě s Občanským fórem v České socialistické republice a s hnutím Veřejnost proti násilí ve Slovenské socialistické republice. Zároveň byla možnost kooptací, která pro všechny tři parlamenty platila již od prosince 1989, i možnost odvolávání poslanců stranou nebo NF nově rozšířena na všechny stupně národních výborů. V podstatě byla odvolání poslanců obou komor přijata předsednictvy sněmoven během dvou dnů, 29. a 30. ledna 1990.

Za autora myšlenky této kooptace, kterou mnozí hodnotili s nesouhlasem a rozpaky, bývá označován Zdeněk Jičínský, který to považoval za akt spravedlivé odplaty za odstranění reformních komunistů z Federálního shromáždění kooptací v roce 1969. O měsíc později vláda konstatovala, že toto řešení zdiskreditovalo Československou republiku v očích ostatních států. Dne 28. prosince 1989 byl předsedou Federálního shromáždění zvolen čerstvě kooptovaný poslanec Alexander Dubček.