Kvitance

Pojem kvitance je v novém občanském zákoníku upraven v ustanovení zákona 1949 a také následujících. V těchto zákonech je stanoveno, že pokud věřitel bude přijímat plnění, musí dlužníkovi samozřejmě na jeho vlastní žádost vydat potvrzení o splnění daného dluhu neboli takzvanou kvitanci.

Dalo by se tak říci, že kvitance je ve skutečnosti taková stvrzenka, která jedné ze stran dokazuje, že dlužník svůj dluh skutečně splnil a pro samotného dlužníka poté znamená potvrzení o tom, že konkrétní závazek, který měl vůči věřiteli je splněn a zanikl. Ač zákon výslovně neupozorňuje na to, jakou formu by kvitance skutečně měla mít, je pro ni vyžadována písemná forma a to zejména z toho důvodu, aby mohla v případě jakéhokoliv sporu mezi dlužníkem a věřitelem kvitance vystupovat jako důkazní materiál a měla tak patřičnou právní váhu.

Kromě toho, že musí být kvitance vydávána pouze v písemné formě, je nezbytně nutné dodržet ještě celou řadu dalších obsahových náležitostí, které udává samotný zákon. V prvé řadě musí kvitance jasně definovat, kdo je dlužník a kdo věřitel a o který dluh se v tomto vztahu jedná.

Zákon určuje, že ve kvitanci stačí uvést pouze samotná jména účastníka. Ovšem z praxe je mnohem vhodnější, když se samotné osoby daleko lépe specifikují. Kupříkladu je možné v tomto případě uvést kromě samotného jména dané osoby i její bydliště, popřípadě datum narození a to v takovém tvaru, aby nemohlo v žádném případě dojít k jakékoliv záměně. Rovněž zákon pamatuje i na specifikaci daného předmětu plnění dluhu a to ve většině případů určité finanční částky, také místa a nezbytně nutného času, kdy k samotnému splnění dluhu došlo.

Kvitance se považuje za takzvanou soukromou listinu, což na základě ustanovení zákona 565 NOZ nepředstavuje žádný výrazný rozdíl, oproti staré úpravě a tak by kvitance neměla představovat žádné stěžejní problémy s dokazováním pravosti tohoto dokumentu. Dané ustanovení rovněž určuje i pravidlo, že pokud je daná listina použita proti jiné osobě, která ji ovšem zjevně musela v minulosti podepsat, má se v tomto případě za to, že je její správnost a také pravost byla v souladu se zákonem uznána.

V praxi to představuje stav, kdy věřitel nemůže rozporovat dlužníkovi předloženou kvitancí, kterou on sám nikdy v minulosti nepodepsal. Pro dlužníka je tak kvitance jasným a dostačujícím důkazem toho, že svůj dluh náležitě zaplatil.

Po každém splnění svého dluhu nepočítejte s tím, že vám věřitel vydá kvitanci bez otálení. V tomto případě je třeba věřitele o vydání kvitance požádat a ten ji na základě zákona musí bezpodmínečně vydat.

V případě, kdy tak neučiní, může se vystavit tomu, že mu dlužník bude odepírat plnění. Zákon totiž na tuto situaci pamatuje a v případě, kdy není na žádost dlužníka kvitance ze strany věřitele vydána, umožní mu zákon učinit tuto akci a to bez toho aniž by se díky tomu dostal do jakéhokoliv prodlení.

Kvitance tak kromě jiného plní účel ochrany samotného dlužníka a v konečném slova smyslu má bohulibý význam i pro samotného věřitele a to zejména z toho důvodu, že dokáže jasně vymezit stav jednotlivých pohledávek. Samozřejmě je také možné, že se obě strany dohodnou na tom, že bude daná kvitance vydána pouze po splnění dílčího dluhu, to je ovšem důležité do kvitance uvést a danou výši dílčího dluhu jasně specifikovat. Je třeba i bezpodmínečně nutné uvést, co z konkrétního dluhu ještě nebylo do této doby splněno.

Jak jsme již zmínili v úvodu, při vydávání kvitance je rozhodně výhodné některé údaje v ní obsažené jasně specifikovat. Největší váhu přitom má zejména plnění předmětu kvitance, tedy samotného dluhu. Nový občanský zákoník vyšel na povrch s dvěma vyvratitelnými domněnkami. Ty by se v případě jakékoliv nepozornosti při vydávání kvitance mohli skutečně vymstít.

První domněnka spočívá v ustanovení zákona 1449 odstavce 1, která stanovuje, že v případě, kdy je kvitance vydávána na jakoukoliv jistinu, má se bezpodmínečně za to, že bylo bezpodmínečně vyrovnáno také příslušenství dané pohledávky.

V případě, kdy dochází k opožděnému plnění, měl by být věřitel na pozoru a uvědomit si, zda nepodepisuje kvitanci, která je vydána pouze na onu zmíněnou jistinu. V tomto případě by se tak nemohl nikterak domoci neuhrazeného příslušenství, to znamená úroků, nákladů, které jsou spojeny s vymáháním dané pohledávky a také úroků z prodlení. Toto se ovšem netýká smluvních pokut, jelikož ty se nepovažují za příslušenství pohledávky.

Další zákonem vyvratitelná domněnka je obsažena v zákoně 1950 a týká se takzvaných opakovaných plnění. V praxi se ve většině případů jedná o nájemné, dodávky energie či jakékoliv telekomunikační služby.

Tato domněnka je tak postavena na tom, že v případě, kdy doje k opakovanému plnění, ze stejného právního důvodu se má za to, že dotyčný, jenž opakované plnění provedl, předloží kvitanci, která bude na plnění splatná později a splní také bezodkladně to, co bylo splatné již dříve.

Jedná se například o případ, kdy nájemník bude dlužit na nájemném a to od ledna do června. Své červnové nájemné bude hradit a pronajímatel mu na toto plnění, tedy na zmíněnou úhradu poskytne kvitanci. V tomto případě by se ovšem jednalo o zaplacení veškerého dlužného nájemného od ledna.

Výše zmíněné domněnky jsou tedy jasně vyvratitelné a věřitel se díky nim může dostat do nemilé nouze s prokazováním, že dlužník skutečně předchozí plnění, které měl zaplatit, nezaplatil. Tedy že své předchozí opakované plnění jasně neuhradil a na základě toho rapidně zhorší svou právní možnost své dlužné plnění z dlužníka vymoci právní cestou. Kvitanci se tedy rozhodně vyplatí vypisovat, co možná nejpřesněji a to i do těch nejmenších detailů. Je třeba do ní jasně uvádět, co již plněno bylo a co ještě nikoliv.

Velmi zajímavou možnost dává kvitance svým věřitelům v ustanovení zákona 1995 druhého odstavce. Toto ustanovení totiž říká, že pokud byla dlužníkovi vydána kvitance, dojde na základě ní k prominutí dané části dluhu, která nebyla do vydání kvitance splněna.

V krajních případech může dojít i k prominutí úplně celého dluhu, kdy daná kvitance, která byla vystavena věřiteli a kterou vůbec neplnil, má naprosto veškeré účinky vedoucí k prominutí dluhu. Ve kvitanci navíc nemusí být vůbec nikterak specifikováno, že se část dluhu či celý dluh promíjí. Tyto účinky má vytavení kvitance v daných případech jasně dáno zákonem.

Může ovšem v určitých situacích dojít i k nechtěnému stavu, kdy se věřitel bude domnívat, že mu jeho dlužník již plnil a to kupříkladu na základě falešného příslibu o tom, že peníze odeslal kupříkladu internetovým bankovnictvím. Věřitel se tak v této situaci ocitne v problémech, jelikož nebude moci dané ustanovení nikterak konstruovat jako takzvanou vyvratitelnou domněnku, o které již byla řeč na předchozích řádcích.

Oproti tomu jsou v pasáži o takzvaném prominutí dluhu takzvaným spoludlužníkům jisté analogické důsledky tohoto prominutí dluhu a jsou konstruovány jako vyvratitelné domněnky. Pro skutečně definitivní rozhodnutí je ovšem nutné v tomto případě počkat na soudní výklad.

Zákon samozřejmě nezapomíná ani na situace, kdy se dlužník ocitne v jisté nejistotě, jelikož je buď jeho věřitel nepřítomný, odmítá jeho plnění přijmout či je dokonce neznámý. Dlužník tak může bez okolků svůj dluh splnit buď osobě, která je oprávněna k tomu, aby dluh přijala, ale také osobě, která na dané potvrzení nemá absolutně žádný nárok, avšak dlužníkovi předá kvitanci, která bude vyhotovena samotným věřitelem. To ovšem neplatí v případě, kdy je takováto osoba k přijetí plnění přizvána neoprávněně. Děje se to zejména v případech, kdy dlužník jistě ví, že daná kvitance, která byla po právu vyplněna, byla danému věřiteli odcizena.

Pokud ovšem není tolik osob, kterým by se dalo výše uvedeným způsobem plnit takto náhradně, má dlužník své právo na to, složit předmět plnění svého dluhu do takzvané soudní úschovny a to na náklady samotného věřitele.

Kvitance by tak měla být ze všeho nejvíce institutem, jehož úkolem je ulehčovat dlužnicko-věřitelské vztahy. Aby tomu ovšem mohlo skutečně takto být, je zapotřebí aby se dával obrovský pozor při samotném vystavování kvitancí, ale také při jejich podepisování. Kvitance slouží prvotně k tomu, aby bylo potvrzeno vše, co má skutečně potvrzeno být.

Zároveň samozřejmě platí, že čím širší okruh údajů na dané kvitanci uvedete, tím jednoznačněji se pak bude potvrzovat daná skutečnost a nebude připuštěn žádný prostor pro jakékoliv následné problémy, kterým je třeba se vyhnout. Žádná ze zúčastněných stran si jistě nepřeje zažít následné soudní problémy, kterým může kvitance dosti dobře předejít.