Lafferova křivka

Lafferova křivka popisuje skutečnost, že zvyšování daní od určitého bodu negativně ovlivňuje výnos pro stát a vyšší daně nemusí vést k maximalizaci příjmů z daní. Příliš vysoké daňové sazby naopak vedou k růstu šedé a černé ekonomiky a daňovým únikům. Jméno tento jev získal podle americkém ekonomovi Arthuru Lafferovi.

Nulový daňový výnos přináší dva extrémní případy. Prvním jsou daně ve výši 0 %, kdy je výsledek daňových výnosů zřejmý. Druhým případem jsou 100 % daňové sazby, kdy lidé raději nevydělávají vůbec nebo se snaží placení daní úplně vyhnout. Lafferova křivka znázorňuje, že někde mezi těmito body se nachází taková míra zdanění, která přináší maximální výnosy.

Většina vlád se tedy snaží daně udržet na přijatelné úrovně. Daňové zatížení se však hodně liší. Všeobecně však platí, že vysoké daně negativně působí na růst ekonomiky, jelikož občany nemotivují k lepším pracovním výkonům. V důsledku vysokých daní dochází k růstu daňových úniků a úniku kapitálu, do které patří také lidský kapitál nazývaný (tzv. odliv mozků).

Lafferova křivka a historie

Křivka je pojmenována podle americkém ekonomovi a profesoru Arthuru Lafferovi, který ji měl údajně načrtnout na ubrousek při setkání v roce 1974 v restauraci Two Continents Restaurant v hotelu Washington, kterého se účastnil on, reportér The Wall Street Journal Jude Wanniski, Dick Cheney, Donald Rumsfeld a Grace-Marie Arnett. Na této schůzi Laffer kritizoval zvyšování daní prováděné prezidentem Geraldem Fordem a svůj koncept podpořil křivkou, kterou používal při učení svých studentů.

Sám se nepovažuje za tvůrce tohoto konceptu. Tuto zásluhy on sám připisuje Ibn Khaldunovi, učenci z Tunisu a autoru knihy Muqaddimah, žijícím ve 14. století. Někteří současníci tvrdí, že autorem křivky nebyl ani on, ani tuniský učenec, ale anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér anglické centrální banky baron John Maynard Keynes (1883 - 1946).

Lafferová křivka a její popis

K vysvětlení jevu používal americký ekonom Arthur Laffer dva vzájemně působící účinky zdanění - ekonomický a aritmetický účinek.

  • Ekonomický účinek - daňová sazba ovlivňuje základ daně. Čím vyšší daň je, tím mají občané nižší motivaci pracovat a naopak se snaží placení daní vyhnout.
  • Aritmetický účinek - příjmy z daní se rovnají součinu daňové sazby a základu daně, daň ve výši 0 % tedy přináší nulové výnosy.

Mohlo by se zdát, že ideální daňová sazby činí 50 %, není tomu tak. Ve skutečnosti se optimálně daň může nacházet kdekoliv mezi hodnotami 0 % a 100 %. Její tvar nemusí vždy představovat parabolu. Přesný tvar ideální Lafferovi křivky lze odhadovat a ovlivňují ji různá kritéria: 

  • ekonomika daně země
  • výrobní faktor práce
  • progresivní daně
  • čas
  • rozdíly v motivaci k práci
  • politická rozhodnutí a vývoj

Za určitých okolnosti může snížení daní naopak státní příjmy zvýšit. Zjednodušeně řečeno, nižší daně lidé zaplatí ochotně, protože se jim nevyplatí pátrat po tom, jak se placení daní vyhnout. S tím souvisí i snazší vybírání daní a snížené náklady na byrokracii, které nemusí řešit vymáhání daní a pátrání po daňových únicích.

Lafferova křivka v praxi

Lafferovou křivku neboli kritiku vysokých daní byly použity v celé řadě případů. Například Andrew Mellon, ministr financí a jeden z nejbohatších občanů USA, v roce 1924 řekl, že “vysoké daně nemusí nutně znamenat velké příjmy pro vládu”. Snažil se prosadit snížení daně ze 73 % na 24 % a další daňové úlevy pro nižší třídu.

Prosazováním nižších daní se proslavil čtvrtý chalífa Ali ibn Abi Talib, který tvrdil, že nižší daně zvyšují státní příjmů i životní úroveň občanů. Podobný názor zastával také americký prezident Ronald Reagan v roce 1980, nebo dávno před ním ekonomové David Hume v roce 1756 a Adam Smith v roce 1776.

Lafferova křivka v USA

Níže si uvedeme pár případů, kdy Spojené státy americké využili znalost Lafferovy křivky.

  • Calvin Coolidge, americký prezident v letech 1923 až 1925 snížil sazbu ze 73 % na 25 %. Podíl zaplacený daní vzrostl ze 44 % na 78 % a daňový výnos byl dvojnásobný.
  • J.F. Kennedy v roce 1962 rovněž snížil horní sazbu z 91 % na 70 % a opět vzrostl podíl uhrazených daní bohatými lidmi.
  • Ronald Reagan prosadil snížení daní na 28 %.

Lafferova křivka v České republice

Také v České republice máme zkušenosti s aplikováním Lafferovy křivky do reálného života. V roce 1999 činila sazba daně z příjmu právnických osobě 35 %. V letech 2004 došlo ke snížení na 28 %, v roce 2009 na 20 % a v roce 2010 na 19 %. Od té doby je evidován vyšší objem daní vybraných z příjmu právnických osob.

Podobně tomu bylo u daně z příjmu fyzických osob, která v roce 1993 činila 47 %. V následujících letech docházelo ke snížení daně až na současných 15 % (od roku 2016). Opět tyto změny společně s celou řadou administrativních změn (např. hospodářský růst, efektivnější práce daňových úřadu, doladění zákonů) vedly k vyšším daňovým výnosům.