Likvidační zůstatek

Jaká jsou pravidla týkající se rozdělení likvidačního zůstatku, a lze se od zákonem stanovených pravidel nějak odchýlit?

Ze zákona má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku. Podíl nebo zálohy na něj lze vyplatit teprve poté, co byly uspokojeny všechny přihlášené pohledávky věřitelů dané společnosti.

V případě sporných nebo dosud nesplatných pohledávek musí (před výplatou podílu na likvidačním zůstatku) být poskytnuta věřitelům dostatečná jistota. Uvedená pravidla slouží především k ochraně věřitelů a v tomto případě není možné se od nich odchýlit. Jejich porušování představuje nedodržení povinnosti péče řádného hospodáře na straně likvidátora společnosti.

Co se týče výšky, ve které se podíl na likvidačním zůstatku vyplácí, rozlišuje zákon dva případy. A to podle toho, zda měli společníci povinnost splatit nebo vnést do společnosti vklad.

1. Jestliže žádný ze společníků neměl vkladovou povinnost, dělí se likvidační zůstatek mezi společníky rovným dílem.

2. V opačném případě se likvidační zůstatek rozdělí mezi společníky nejdříve do výše jejich splněné vkladové povinnosti a teprve poté, pokud je likvidační zůstatek dostatečný, rozdělí se mezi společníky v poměru jejich splacených nebo vnesených vkladů. Naopak v případě, že likvidační zůstatek není uvedeným způsobem rozdělen mezi společníky v celém rozsahu, zbytek likvidačního zůstatku se u veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti rozdělí mezi společníky rovným dílem, u s.r.o., a.s. a družstva na základě výše jednotlivých podílů.

Samotný zákon však předpokládá možnost stanovit výši podílů na likvidačním zůstatku odlišně, a to prostřednictvím úpravy ve společenské smlouvě.

Teoreticky by bylo možné stanovit, že společníkům podíl na likvidačním zůstatku nenáleží, ovšem za předpokladu respektování zásady rovného zacházení se společníky a zákazu šikanózního výkonu práva.

Takové ustanovení by však muselo být věcně odůvodněno a musela by být zachována zásada proporcionality. Např. že vyloučení podílu společníka na likvidačním zůstatku by bylo vyváženo jinou výhodou poskytnutou tomuto společníkovi (např. vyšším podílem na zisku společnosti v průběhu jejího trvání nebo výraznějším vlivem na řízení společnosti).

Nabízí se otázka, zda je možná i dohoda společníků, která nebude promítnuta do společenské smlouvy. Tuto možnost sice zákon přímo nestanoví, ale lze vycházet z obecné zásady soukromého práva, podle níž je možné si ujednat práva a povinnosti odlišně od zákona, není-li to výslovně zakázáno.

Taková dohoda společníků o výši podílů na likvidačním zůstatku by měla být dostatečná.

V případě společnosti s ručením omezeným by bylo z důvodu opatrnosti vhodné uzavřít ji ve formě veřejné listiny, protože tato forma je vyžadována i pro změny společenské smlouvy.

Výše uvedená pravidla se neuplatní u akciových společností. Pro ty platí zvláštní úprava rozdělení likvidačního zůstatku zohledňující různé druhy akcií, které mohou být upraveny ve stanovách. Skrze to je omezena možnost určit výši podílu na likvidačním zůstatku odlišně od zákona.

Kromě možnosti stanovení výše podílů na likvidačním zůstatku u některých právních forem společností je ve všech typech společností možné ovlivnit to, zda bude vyplacen v penězích či nikoliv.

Podíl na likvidačním zůstatku se vyplácí v penězích pouze v případě, kdy dohoda společníků nebo společenská smlouva neurčí jinak.

Nepeněžitá výplata likvidačního zůstatku se může uskutečnit třeba převodem věcí tvořících likvidační podstatu na společníky, a to v dohodnutém poměru. Důvodem pro takový postup může být přímo zájem na nabytí jednotlivých věcí z vlastnictví společnosti nebo obava, že při jejich zpeněžování nebude cena dostatečně výhodná (současné tržní cena by podhodnotila ocenění narychlo rozprodávaných aktiv).

Uvedené možnosti naložení s likvidačním zůstatkem se ale neuplatní, jestliže bude v průběhu likvidace zjištěn úpadek společnosti. Postup likvidace v takovém případě má striktně stanovená pravidla sloužící k ochraně věřitelů společnosti, kromě toho, že se nepředpokládá existence likvidačního zůstatku, který by mohl být mezi společníky rozdělen.

Závěrem lze tedy shrnout, že společníci mají právo rozhodnout o tom, jak mezi ně bude rozdělen likvidační zůstatek společnosti. To lze uskutečnit buďto vzájemnou dohodou, nebo zakotvením pravidel ve společenské smlouvě. Avšak doporučujeme stanovit tato pravidla předem ve společenské smlouvě pro případ, že by v době likvidace společnosti nebyli společníci schopni či ochotni dosáhnout konsenzu v rámci těchto otázek.