Loajalita

Český výraz pochází z francouzského slova loyauté, které zase vychází z latinského výrazu pro zákonnost legalitas. Původně se jednalo o feudální pojem, který byl používán pro věrné a spolehlivé plnění lenních povinnosti. Z toho výrazu rovněž vychází označení Loajalisté pro věrné poddané britského krále za Americké revoluce.

V rámci dobrovolného rozhodnutí a chování je loajalita vnímána jako ctnost a oddanost. Panovníci a šlechta si například loajalitu svých podřízených “kupovali” prostřednictvím různých funkcí, darů a jiných privilegií. To v podstatě platí stále. I dnes si lze loajalitu koupit (vyšší pozice, lepší plat, lepší podmínky, benefity apod.).

Například americký filosof a spisovatel Josiah Royce žijící na přelomu 19. a 20. století svou práci založil na principu “loajalitě k loajalitě”. Podle něj je loajální člověk ten, kdo neopustí jiného člověka, instituci či přesvědčení, vůči kterému ctí nějaké závazky nebo podporuje jeho zájmy, v méně příznivých dobách. Na loajálního člověka se lze spolehnout za každých okolností.

Loajalita však má i své nedostatky. Nekriticky loajální člověk často nepřipouští, že by jeho nadřízený (instituce), jehož přesvědčení zastává, mohl udělat chybu či se dokonce dopouštět nezákonné činnosti.

Loajální člověk rovněž nemusí upozornit na konání chyb, případně může sám podporovat nelegální činnost podporované instituce s myšlenkou, že koná správně. Do konfliktu se tak může dostat loajální člověk i s vlastními hodnotami, hodnotami své rodiny, přátel apod. 

V posledních letech se také hodně slovo loajalita používá ve vyjádření vztahu k vybrané firmě. Například člověk, který zase jezdí v autech jednoho výrobce, je vůči této automobilce loajální. To lze říct o člověku, který zásadně používá elektroniku od jedné značky nebo si kupuje oblečení výhradně od pár vybraných výrobců apod.

Loajalita je vnímána jako věrnost, oddanost a dobrovolná podřízenost (v mnoha případech až slepá a nekritická) vůči zájmům osoby či komunity (firma, organizace, stát, národ, apod.), ale i pouhé idee. Loajalita je ochota dodržovat závazky, sliby, smlouvy, dohody této osoby, komunity či idey a to často i za okolností, které nejsou pro loajálního člověk výhodné, příznivé či dokonce bezpečné. Loajalita by však měla být nejen dobrovolná, ale také vzájemná a to i ve směru skupiny či nadřízené osoby vůči jedinci.

Naproti tomu konformita (latinsky con-formis = shodný tvar, podoba) je naprosté se přizpůsobení a podrobení osobě či organizaci bez ohledu na vlastní zájmy a projevy. Rozumná konformita může být považována za jeden z projevů socializace a je v určité míře je důležité pro bezkonfliktní fungování společnosti. Nadměrná konformita však potlačuje individualitu jedince a může vést až k nezodpovědnému chování a přehnané až nesmyslné byrokracii.