Makroekonomie

Každý makroekonom bude v oblasti makroekonomie studovat zejména takzvané agregované ukazatele, tedy ty, které představují míru HDP, míru nezaměstnanosti, cenové indexy, národní příjmy, a také vzájemné vztahy mezi různorodými odvětvími ekonomiky. Díky tomu můžeme ekonomii jako celku, mnohem lépe porozumět. Stejně tak makroekonomové rozvíjejí ve makroekonomii vztahy mezi faktory jako je, národní příjem, nezaměstnanost, úspory, spotřeba a výkon, mezinárodní obchod, investice či mezinárodní finance.

Makroekonomie je skutečně velmi široký obor, ve kterém ovšem existují právě dvě oblasti takzvaného výzkumu. Jedná se zejména o dvě obrazné disciplíny, přičemž jedna má za úkol snažit se pochopit příčiny a také důsledky krátkodobých výkyvů v oblasti národního příjmu, tedy obchodní cyklus a ta druhá se snaží pochopit determinanty takzvaného dlouhodobého ekonomického blahobytu, tedy růstu.

Hovoříme v tomto případě zejména o zvýšení národního příjmu. Makroekonomie tak řeší velmi podstatné otázky, bez kterých bys e neobešla žádná vláda, která tyto funkce makroekonomie využívá zejména k tomu, aby lépe pochopila vývoj a hodnocení samotné hospodářské politiky.

Makroekonomie a mikroekonomie představuje dva termíny, které zahrnují dvě oblasti výzkumu. Tyto dva pojmy se řadí mezi dva nejvíce obecné pojmy v ekonomii. Mikroekonomie je v porovnání s makroekonomií pouze oborem ekonomie, který studuje zejména samotné chování jednotlivců, popřípadě podniků a sleduje je při rozhodování se a na základě toho studuje interakce mezi těmito lidmi a také podniky, a to na velmi úzce definovaných trzích.

V makroekonomii se objevuje celá řada různých proměnných a také konceptů. Vesměs ovšem makroekonomie zkoumá především tři podstatná témata. Těmito tématy jsou zejména export a import, inflace a také nezaměstnanost. Tato témata jsou ovšem velmi důležitá nejen pro samotné makroekonomy, nýbrž také pro veškeré další hospodářské subjekty, a to od pracovníků až po spotřebitele či výrobce.

Celkové zvýšení cen v hospodářství, nazývám inflací. Pokud se ceny snižují, hovoříme o deflaci. Tyto změny je možné z ekonomického hlediska zachytit za pomoci cen a cenových indexů. Inflace nastává zejména tehdy, kdy se takříkajíc přehřívá ekonomika a ceny rostou neúměrně rychle. Klesající ekonomika ovšem zase naopak vede k deflaci.

Na základě monetární politiky se snaží veškeří centrální bankéři o to, aby k těmto ekonomickým vzestupům a pádům nedocházelo. Zvyšují tak například úrokové sazby a následně na to sníží nabídku peněz v celé ekonomice, díky čemuž se sníží i inflace. Inflace totiž může vést ke zvýšení vzájemné nejistoty a také k mnohým dalším negativním důsledkům.

Pod pojmem národní export si lze představit veškeré množství všeho, co naše země dokáže v určitém časovém období vyprodukovat. Všechno, co se tedy vyrobí a následně také prodá, generuje stejné množství samotného importu. Celkový export dané ekonomiky se následně měří za pomoci HDP ukazatele, a to na osobu. Export a také import považujeme za rovnocenné termíny a velmi často je zaměňujeme.

Import v makroekonomii měříme za pomoci HDP. Ekonomové, který se zajímají o dlouhodobý časový horizont, který zvyšuje export, mají za úkol studovat ekonomický růst dané země. V průběhu času k těmto změnám dochází zejména z hlediska lepšího vzdělání, pokroků v technologiích či v hromadění kapitálů a také dalších strojů.

O tom, jak vysoká je nezaměstnanost v dané ekonomice, rozhoduje takzvaná míra nezaměstnanosti. V překladu je to podíl pracovníků bez samotných pracovních míst na svém trhu práce. Míra nezaměstnanosti zahrnuje pouze pracovníky, kteří si aktivně hledají volné pracovní místo, dále ty, kteří jsou v důchodu, studují anebo je od hledání vhodného pracovního místa, odrazuje zejména nízký počet pracovních nabídek. Nezaměstnanost je tak rozdělena do dalších několika druhů, které ovlivňují různé další faktory.

Nezaměstnanost nastává v okamžiku, jsou mzdy příliš vysoké a zaměstnavatelé tak nemohou v tomto důsledku najmout více pracovních sil. Moderní teorie nezaměstnanosti ovšem hovoří o tom, že když se zvýší mzdy, sníží se tak nezaměstnanost, jelikož se vytvoří mnohem větší spotřebitelská poptávka.

Oproti tomu takzvaná frikční nezaměstnanost nastává v okamžiku, kdy je mezi samotnou výpovědí z práce a následným nalezením vhodného pracovního místa, velmi značná časová prodleva.

· Produkt

· Nominální produkt – obsahuje pouze skutečné tržní ceny

· Reálný produkt – obsahuje neměnné tedy konstantní ceny

· Potenciální produkt – dlouhodobě udržitelný, tedy ideální stav využití celé ekonomiky

 

Tato veličina určuje makroekonomickou výkonnost. Zaměstnanost řeší zejména míru nezaměstnanosti.

V této politice je zejména obsaženou takzvané saldo obchodní bilance a také měnové kurzy.

V tomto případě je důležité sledovat zejména index spotřebitelských cen.