Mezní náklady

V tomto článku vám vysvětlíme termín mezní náklady.

• Mezní náklady (také marginání náklady, anglicky marginal costs) jsou náklady, které jsou zapotřebí pro poskytnutí či výrobu dodatečné jednotky produkce. Jinými slovy, jde o situaci, kdy firma změní (zvětšením nebo zmenšením) velikost nákladů, za pomoci změny objemu produkce o jednotku nebo o jednotky.

  Jak vypadá typický tvar křivky mezních nákladů?

  Hned ze začátku tady pro vás máme graf, na jehož osách jsou náklady i výstup. Konkrétně tato křivka mezních nákladů je považována za typickou, tedy typický průběh mezních nákladů.
  
  
  Výši mezních vztahů vypočítáme pomocí vzorečku: tedy jako podíl změny celkových nákladů (TC) a výstupů (Q). 

  Jaké jsou vlastnosti mezních nákladů?

  Dlouhodobě je křivka mezních nákladů rostoucí v důsledku působení zákona klesajících výnosů. Na velikost mezních nákladů nemá vliv úroveň fixních nákladů, pokud jde vyrobit dodatečnou jednotku výstupu při nezměněných fixních nákladech (náklady, které jsou pevné - fixní), musejí být dodatečné fixní náklady nulové. Tzn., mezní náklady jsou v takové situaci určeny pouze variabilními náklady. Pro strategii „průmysl 4.0" jsou mezní náklady v některých příznivých případech (téměř) nulové.

  Empirická data týkající se mezních nákladů

  Během 20. století bylo provedeno několik výzkumů, ty v datech oponovaly teorii neoklasických ekonomů. Podle neoklasicistních ekonomů se mezní náklady společně s produkcí zvyšují, existuje mezi nimi tedy vztah přímé úměry. Jenže oproti tomu výzkum, který provedl americký ekonom, profesor na univerzitě Princeton Alan Blinder, ukázal, že tento případ nastane pouze v 11 %. Naopak častějším jevem jsou klesající, případně konstantní mezní náklady.
  
  
  Výzkumníci se 200 zástupců firem s prodejem přesahujícím 10 milionů dolarů dotazovali na křivku mezních nákladů. Více než 48 % respondentů ji označilo jako konstantní, 41 % respondentů uvedlo, že je křivka mezních nákladů u jejich společnosti klesající a pouhých 11% hovořilo o křivce rostoucí.
  
  
  Tento výzkum sice vyvrací neoklasickou teorii mezních nákladů, ale zatím nelze potvrdit, zda interpretace dat podaná respondenty byla správná.

  Mezní náklady a úspory z rozsahu

  Úspory z rozsahu (anglicky economies of scale) jsou výhody pramenící z provozu nebo výroby ve velkém měřítku, kdy se s vyšší produkcí snižují mezní náklady. Rozdíl ve výši mezních nákladů v závislosti na produkci velkou měrou závisí na typu odvětví, kde firma působí. V některých může být rozdíl markantní, v tomto případě často vznikají monopoly – například v distribuci energií nebo železnic. Je-li rozdíl nesignifikantní, typicky v daném odvětví podniká několik menších firem.
  
  
  Ve většině odvětví nastává situace, kdy do určitého množství produktů mezní náklady klesají, ale při překročení jisté hranice se naopak začnou zvyšovat. V modelu dokonalé konkurence mezní náklady zůstávají stejné nehledě na výši produkce, jenže tento model v reálném světě nemůžeme zpozorovat.

  Sociální a soukromé mezní náklady

  I když není hranice mezi nimi vždy zcela jednoznačná, existuje základní vymezení obou pojmů uplatnitelné v praxi. V případě obou těchto nákladů se pochopitelně opět zajímáme o náklady nutné pro zvýšení produkce o jednu jednotku.

  Soukromé náklady

  Soukromé náklady jsou takovými náklady, které přímo platí soukromý podnik za výrobu nebo zboží ve snaze profitovat z byznysu, který na těchto nákladech stojí.

  Sociální náklady

  Sociální náklady stejně jako soukromé náklady zahrnují přímé náklady soukromé společnosti, dále ale zahrnují také dodatečné externí náklady. Externí náklady se týkají nejen výrobce, ale i třetí strany, která není přímým účastníkem.
  
  
  Příkladem uvedeme spalování fosilních paliv v tepelné elektrárně, jejíž náklady za znečistění ovzduší už jsou pouze sociálními, nikoliv soukromými náklady.

  Externality produkce rozdělujeme na pozitivní a negativní.

  • Negativní externality produkce jsou rozdíl mezi sociálním a soukromým nákladem. Zde by tedy opět mohl být příklad tepelné elektrárny, (znečištění je samozřejmě negativní externalitou produkce).
  • Pozitivní externality produkce jsou rozdílem mezi sociálním a soukromým užitkem. Jedná se například o včelařství.