Mikroekonomie

Jedním z mnoha cílů mikroekonomie je především schopnost analyzovat samotný tržní mechanismus, který samostatně sestavuje své relativní ceny mezi jednotlivými produkty a také službami a své omezené zdroje tak alokuje mezi alternativní potřeby. Mikroekonomie se tak snaží ukázat ty nejvhodnější podmínky, na základě, kterých by volný trh vedl k těm nejvíce vhodným alokacím. Stejně tak analyzuje i tržní propad, tedy situaci, kdy trh selhává v produkci jednotlivých výsledků.

Mikroekonomie představuje jakýsi kontrast k samotné makroekonomii, který ve své podstatě zahrnuje zejména celkovou část veškeré ekonomické aktivity, snaží se jednat s veškerými problémy růstu, nezaměstnaností v samotné národní politice, inflací a také dalšími problémy. Mikroekonomie se rovněž snaží jednat s veškerými efekty z různých ekonomických opatření, mezi které patří zejména změna daní, která má významný vliv na mikroekonomické chování a tím pádem tedy na již jednou zmíněné aspekty. Mikroekonomie je ve své podstatě postavena na základních předpokladech, které ústí v jednotlivá mikroekonomická rozhodování a také chování.

Mikroekonomická teorie zkoumá rovnou tři základní subjekty a sice:

· Jednotlivce (domácnosti) – ty poptávají jistý již vytvořený produkt z dané ekonomiky na k tomu určeném trhu statků a nabízejí trhu službu ve formě výrobních faktorů, tedy práce na trhu výrobních faktorů. Chování jednotlivých spotřebitelů je poté blíže definováno v teorii spotřebitele.

· Stát – stát vytváří jistě normy, které vedou k normálnímu fungování ekonomického systému

· Firmy – firmy nabízejí produkt, a to vždy na základě poptávky jednotlivců či domácností. Pro výrobu tohoto produktu ovšem potřebují rovněž výrobní faktory, které poptávají na trhu práce.

Mikroekonomie se potýká hned z několika klíčovými oblastmi, mezi které spadá:

Poptávka a nabídka představuje klasický ekonomický model takzvaného odhadu ceny, na konkurenčním trhu. Tento model dospívá k tomu závěru, že pokud na konkurenčním trhu, neexistují externality cenových kontrol, jednotkových daní či jednotkové ceny za konkrétní zboží, která by se rovnala množství, které je dodáváno výrobci, měla by tato cena za následek takzvanou ekonomickou rovnováhu.

Teorie takzvané produkce, je vesměs studium výroby anebo ekonomického procesy, které se zabývají přeměnou vstupů na samotné výstupy. Produkce následně využívá své zdroje k tomu, aby mohla vytvořit adekvátní služby či zboží, které by šlo využít, potažmo darovat anebo vyměnit v tržní ekonomice. To ovšem může kromě jiného zahrnovat také přepravu, skladování, balení, výrobu atd. Někteří z ekonomů navíc definují výrobu tak široce, jako by se jednalo o veškerou hospodářskou činnost, nikoliv spotřebu. Každou komerční činnost tak vidí jako formu výroby.

Teorie takzvané spotřebitelské poptávky ve své podstatě spojuje jednotlivé preference spotřeby daného zboží a také služeb s takzvanými spotřebními výdaji. Zmíněný vztah se kromě jiného používá k přiřazení jednotlivých preferencí k samotným křivkám spotřebitelské poptávky.

Samotná vazba mezi spotřebou a křivkou zmíněné poptávky a osobními preferencemi, je asi nejvíce studovanou kapitolou celé mikroekonomie. Jedná se totiž o způsob, jakým lze analyzovat, jaké rovnováhy mohou dosáhnout spotřebitelů, které mají různé preference a za každých okolností se snaží, co možná nejvíce maximalizovat svůj užitek, který ovšem vždy musí zhodnotit se svými omezenými důchody, potažmo příjmy.

Teorie takzvaných výrobních nákladů uvádí, že je konkrétní cena předmětu anebo také podmínky, určena především součtem nákladů, které byly na danou výrobu použity. Náklady na zmíněnou výrobu přitom mohou zahrnovat zejména jakýkoliv výrobní kapitál, tedy půdu, kapitál, práci a podobně. Na různé technologie přitom můžeme pohlížet jako na jistou formu fixního kapitálu, anebo oběžného kapitálu. V tomto případě lze hovořit například o meziproduktech.

V mikroekonomické teorii se kromě jiného také setkáme s takzvanými náklady na příležitost. Tato myšlenka je poté velmi úzce spjata s myšlenkou takzvaného časového omezení. Člověk totiž vždy může dělat pouze a jen jednu věc, tím pádem se ovšem vzdává šance na zvládnutí věcí naprosto jiných. Příležitostní cena je tak cenou jakékoliv činnosti, která vyjadřuje hodnotu z takzvané další nejlepší možné alternativy, kterou by daný člověk namísto zvolené činnosti, mohl udělat. Náklady na příležitost tak závisí především na hodnotě oné další zmíněné nejlepší alternativy. Nezáleží ovšem zdaleka vůbec na tom, zda má člověk pouze tři alternativy, které přichází v úvahu či 1.000.

Struktura trhu především odkazuje na samotné funkce trhu, a to včetně počtu jednotlivých firem, které působí na trhu a které se dělí mezi další firmy. Struktura trhu sleduje, jak moc snadné je pro novou firmu vstoupit na samotný trhu a také ustát v tržní konkurenci. Struktura samotného trhu poté může mít hned několik typů samotné interakce veškerých tržních systémů. Jednotlivé formy trhy jsou funkcí tržního socialismu a také kapitalismu.

Konkurence na trhu se přitom chová jako takzvaný regulační mechanismus pro veškeré tržní systémy, se samotnou vládou poté poskytuje regulaci tam, kde není možné očekávat, že by trh sám reagoval.

O dokonalé konkurenci hovoříme za předpoklady, kdy několik menších firem produkuje určitý produkt a v daném průmyslu proti sobě zdravě soutěží. Dokonalá konkurence následně vede veškeré firmy k tomu, aby mohli dojít k sociálně optimální úrovni výstupních náklady a to při minimálních nákladech na jednotku.

Firmy se tak v dokonalé konkurencí řadí mezi takzvané cenové příjemce, což znamená, že oni sami nemají tolik tržní síly k tomu, aby mohli dojít k ziskovému zvýšení cen za jejich produkty či služby.

Příkladem za všechny může být například digitální trh, který sjednocuje jisté množství drobných prodejců, kteří prodávají vesměs stejné produkty, a to mnoho rozdílným příjemcům, tedy kupujícím. Spotřebitel, který by se nacházel v dokonalé konkurenci, by tam mě zcela jasný přehled o tom, jaké produkty jsou na trhu prodávány.

Mikroekonomie jako taková, je především věda, která se zabývá lidským rozhodováním a také chováním lidí a jednotlivých organizací. Zabývá se cenami, zákazníky, konkurencí, daněmi a v neposlední řadě také významným střetem nabídky a poptávky na trhu. Pokud organizace budou aplikovat mikroekonomické myšlení, pomůže jim to především ve kvalitním stanovování ceny a také při uplatňování jednotlivých produktů na samotném trhu. Stejně tak budou moci kvalitnější řídit i své náklady.