Místní příslušnost soudu

Místní příslušnost sudu v právu vyjadřuje, který orgán veřejné moci (úřad nebo soud) projedná a rozhodne konkrétní věc. Lze hovořit o příslušnosti orgánu i naopak o příslušnosti věci či osoby k nějakému orgánu. Obdobně existuje i příslušnost orgánů v rámci organizační struktury například podniku, spolku, církve, v rámci školského nebo zdravotnického systému atd.

Věcná příslušnost soudu stanoví příslušnost orgánu typově, např. přestupky projednává správní úřad, daň vyměřuje finanční úřad, o žalobách rozhoduje soud apod.

Místní příslušnost soudu určuje, který orgán určitého druhu věc projedná. Pro stanovení místní příslušnosti neexistují obecná pravidla. Může být určena např. správním obvodem obecního úřadu, v němž došlo ke spáchání přestupku, obvodem soudu, v němž se nachází sporná nemovitost apod.

Funkční příslušnost soudu stanoví, který věcně i místně příslušný orgán v rámci hierarchie správních úřadů či který věcně i místně příslušný soud v rámci soustavy soudů věc rozhodne v prvním stupni, a který následně ve druhém stupni řeší případné opravné prostředky proti takovému rozhodnutí. Kupříkladu žalobu na ochranu osobnosti v prvním stupni řeší okresní soud, odvolání pak řeší krajský soud.

Příslušný je jedině ten orgán veřejné moci, který je příslušný věcně, místně i funkčně. Rozhodnutí vydané nepříslušným orgánem může být napadeno jako nezákonné. Konkrétně potom v případě závažných vad příslušnosti se rozhodnutí dokonce může pokládat za nulitní, tzn., že nemá žádné právní účinky, a to ani v případě, že by proti němu nikdo nepodal opravný prostředek.

V případě sporu o příslušnost se hovoří o tzv. kompetenčním sporu. Tzv. negativní kompetenční spor znamená, že se věcí nechce zabývat žádný orgán veřejné moci. Pozitivní kompetenční spor vzniká v případě, že si pravomoc osobuje orgánů vícero.

Tyto kompetenční konflikty se řeší zvláštní procedurou, typicky se věc předloží nejbližšímu společnému nadřízenému orgánu veřejné moci nebo o ní rozhodne soud.

Podmínku místní příslušnosti soud zkoumá buď z iniciativy účastníka řízení, nebo z vlastní iniciativy.

Námitka nedostatku místní příslušnosti není v podstatě ničím jiným než podnětem, jímž účastník soud vyzývá k tomu, aby zkoumal svou místní příslušnost. Podnět nemusí být nijak zdůvodněn, pro námitku nedostatku místní příslušnosti nemusí mít účastník řízení sám o místní příslušnosti soudu jasno, tedy k tomu, aby námitku vznesl, postačí, má-li o místní příslušnosti soudu, u něhož byla žaloba podána, pochybnost.

Účastníkovi objektivně vzato nic nebrání v tom, aby již ve svém prvním podání, jímž se na soud obrací, upozornil na případné nedostatky žaloby a aby zároveň vyjádřil pochybnosti o místní příslušnosti soudu, a právě vzhledem k těmto pochybnostem namítl nedostatek místní příslušnosti soudu. Soud se pak neobejde bez toho, že žalobce k doplnění potřebných údajů vyzve, má-li na základě takové námitky svou místní příslušnost zkoumat.

Z uvedeného vyplývá, že ani výzva podle § 43 o. s. ř. k úpravě žalobního petitu, v němž není dostatečně přesně specifikována kupříkladu nemovitost, jejíž vyklizení je předmětem řízení, nemůže prolomit pravidlo vyjádřené v § 105 odst. 1 o. s. ř., tj. že zkoumat místní příslušnost soudu lze pouze na samém počátku řízení.

Tolik z naší strany vše k tématu místní příslušnosti soudu. Pokud by vás zajímalo něco více, nebojte se nás zeptat v komentářích, rádi vám vaše dotazy zodpovíme.