Monopolistická konkurence ve srovnání s oligopolem

Tyto dvě podoby nedokonalé tržní konkurence jsou v praxi nejčastější a zároveň jsou poměrně blízké teoretickým východiskům. Proto se podíváme na obě z nich a srovnáme si je mezi sebou.


Vyházejme z následujícího předpokladu, že každá firma si klade za hlavní cíl dosažení maximálního zisku. Způsoby, jak firma dosáhne svého základního cíle, závisí na tržní situaci, ve které se nachází.


Budeme tedy rozlišovat dokonalou konkurenci a monopol jako dvě krajní situace a nedokonalou konkurenci ve dvou formách – oligopol a monopolistickou konkurenci. Každá má své charakteristické rysy, které ovlivňují chování firem i možnost dosahování cílů.


Jako první se podíváme na v praxi se častěji vyskytující oligopol. Chování firem v oligopolu je ovlivněno vzájemnou závislostí. Příkladem z praxe mohou být čeští telefonní operátoři.

Základní rysy oligopolu

  • Existence jen několika firem v odvětví s poměrně vysokým stupněm vzájemné závislosti jejich rozhodování a rozhodování firem v oligopolu je proto strategické – každá firma musí vzít v úvahu, jak budou na její volbu velikosti výstupu nebo výši ceny reagovat ostatní firmy v odvětví.
  • Zpravidla diferencovaný produkt.
  • Bariéry vstupu znemožňují příchod nových firem (například kapacita trhu, vysoký počet firem, významné úspory z rozsahu, právní restrikce, limitní cena atd.)
  • Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší, než jsou její mezní náklady.


Specifická situace oligopolu je duopol, kdy jsou na trhu pouze 2 firmy.


V ekonomické teorii existuje mnoho modelů oligopolu. Všechny však můžeme rozdělit do dvou skupin:
  • modely s tajnou dohodou (tzv. koluzívní) – např. smluvní oligopol
  • a modely bez tajné dohody (tzv. nekoluzívní) – např. oligopol s dominantní firmou.

Smluvní oligopol

V situaci, kde několik firem prodává stejné nebo podobné výrobky, jsou jejich ceny přibližně na stejné úrovni a vzájemná cenová válka by je oslabila. Proto raději uzavřou tajnou dohodu o stanovení monopolní ceny a každá firma se pak ve vymezeném rámci chová jako monopol.

Oligopol s dominantní firmou vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. V rámci větší části trhu, který si ponechá, se pak silná oligopolní firma chová jako monopol. Důsledkem je cenové vůdcovství, kdy menší firmy v odvětví respektují cenu, kterou určila dominantní firma, protože vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu a jejich nákladové podmínky jsou proto ve srovnání s dominantní firmou horší.

Způsoby cenové tvorby (4 cesty k cenové koordinaci):

Jakmile si firmy v oligopolním odvětví uvědomí, že cenové soupeření je oslabuje, a že by právě naopak mohly těžit z toho, kdyby postupovaly společně či se přizpůsobily dominantnímu nebo osvědčenému partnerovi, mívají sklon ke koordinaci své cenové a někdy i výrobní politiky.

Z důvodu malého počtu firem působících na trhu je dosažení dohody snazší než jinde. Koordinace má zúčastněným firmám umožnit dosahování vyššího zisku, snížení nejistoty při rozhodování a bránění vstupu nových konkurentů do odvětví.

V ekonomické praxi se nejčastěji vyskytují tyto 4 formy oligopolní koordinace:
  1. Kartelové dohody – kartelová dohoda je dohoda uzavřená mezi firmami oligopolní tržní struktury a je zaměřená na koordinaci při určování ekonomických proměnných, jako jsou zejména ceny a rozsah produkce. Nejznámějším typem kartelu je kartel cenový. Je-li kartel úspěšný, tzn., postupují-li firmy skutečně jednotně, umožňuje jim to, aby se chovaly jako monopol a aby dosahovaly monopolního zisku. Zde již nejde jen o maximalizaci zisku jednotlivé firmy, ale o to, aby byl maximalizován zisk celého odvětví.
  2. Cenové vůdcovství – oligopol s dominantní firmou. Tento model je založen na předpokladu, že jedna z firem je cenovým vůdcem. Takový typ cenotvorného chování se vyskytuje v odvětvích, kde jedna z firem zaujímá na trhu svým podílem dominantní pozici a je obklopena skupinou menších výrobců (outsiderů). Vůdčí firma prodává za cenu, kterou napodobují ostatní výrobci v odvětví.
  3. Barometrická tvorba cen – vyskytuje se v odvětvích, v nichž působí firma, která svou cenovou politikou získala pověst tzv. iniciátora úspěšných cenových změn a jejíž cenové změny ostatní firmy v odvětví napodobují. Nejčastěji to bývá firma, která má prestiž a která v minulosti osvědčila svou schopnost citlivě a poměrně přesně interpretovat změny v nákladových a poptávkových podmínkách odvětví jako celku a odrážet je v cenových pohybech.
  4. Paralelní tvorba cen – tento typ cenotvorby se uplatňuje tehdy, když firmy v odvětví stanovují cenu na podobné úrovni, aniž by o tom jednaly (např. barevné filmy Kodak a Fuji nebo nealkoholické nápoje Pepsi a Cola.

Protože jsou ekonomické subjekty vzájemně závislé, musí každá firma při svém rozhodování brát v úvahu i to, jak se budou rozhodovat firmy ostatní. Nemůže tedy počítat s tím, že se budou rozhodovat tak, aby to pro ni bylo výhodné. Bohužel právě spíše naopak.

Firma se bude rozhodovat tak, aby dosáhla nejlepšího možného výsledku bez ohledu na to, jak se budou rozhodovat ostatní firmy na trhu. O tom vypovídá teorie her. Je to metoda analýzy chování subjektů, která vychází z toho, že firma si uvědomuje vzájemnou závislost s ostatními a bere v úvahu očekávané chování ostatních.

Toto chování se nazývá strategická interakce. Ve hře se nejdříve stanoví pravidla, hráči se pak rozhodují, jaký postup si zvolí, tedy pak volí strategie. Pro různé kombinace strategií obou hráčů existuje výsledková matice, která ukazuje výsledek pro každého hráče ve formě výplaty. Ve hře se dvěma hráči musí jít o hráče, kteří mají něco společného, např. vyrábějí stejný výrobek.

Vzniká situace, kdy na určitém dílčím trhu fungují a soutěží spolu dvě firmy, nazýváme ji duopol. Klasickým příkladem uplatnění teorie her v analýze chování duopolu je vězňovo dilema. V tomto typu převládá dominantní strategie, kdy se jeden hráč rozhodne co nejlépe bez ohledu na to, jak se rozhodne jiná firma. Dominantní strategií ve hře vězňovo dilema je se přiznat.

Jiným typem hry, kdy spolu firmy komunikují a domluví se, je duopolní hra. Mohou uzavřít tajnou dohodu, čímž v modelu oligopolu vznikne statická rovnováha a v případě její porušení by následovala cenová válka.
Tajné dohody nemají dlouhodobý charakter. V tomto typu hry je dominantní strategií porušování tajných dohod, tedy šidit.

Členění ekonomických her

  • Kooperativní – možnost uzavření dohody
  • Nekooperativní – nemožnost uzavření dohody

Nashova rovnováha je taková kombinace vzájemných očekávání firem týkajících se jejich strategie, kterou žádná z nich nemá zájem měnit ani poté, co byla strategie každé z firem odhalena.

Dominantní strategie je strategie optimální z hlediska jednoho hráče bez ohledu na činnost konkurenta.

Vězňovo dilema představuje hru dvou hráčů, v níž nejpreferovanější výsledek je až druhým nejlepším výsledkem. Navíc je nestabilní, tento nedostatek však může být překonán vzájemnou kooperací, dohodami nebo vynucováním.

Monopolistická konkurence

Monopolistická konkurence svou podobou nejvíce připomíná dokonalou konkurenci.

Základní předpoklady monopolistické konkurence jsou:
  • diferencovaný produkt, kdy výrobky jsou si blízké, ale ne dokonalé substituty;
  • velký počet firem v odvětví;
  • neexistují bariéry vstupu do odvětví (připomíná dokonalou konkurenci), nová firma se musí usadit na trhu a získat zákazníky;
  • předpokládá se horší než dokonalá informovanost spotřebitelů a firem;
  • firmy mají symetrický podíl na trhu, ten je dán počtem firem v odvětví;


Symetrie rovněž znamená, že jestliže se jedné firmě vyplatí snížit cenu, vyplatí se to i ostatním, a pokud všechny sníží cenu, bude nárůst prodejů mnohem nižší, než kdyby cenu snížila pouze jedna firma a orientovala se dle křivky poptávky po svých výrobcích

  • odvětví maloobchodu a služeb: cestovních kanceláří, kosmetické, právní, medicínské a poradenské služby, pohostinství, kadeřnictví, benzínová čerpadla, apod.; jejich diferenciace spočívá v umístění, v kvalitě a šíři sortimentu nabízených jídel, v souvisejících službách, specializaci (různé druhy kuchyně), jméně, apod.

Jak se chová firma v monopolistické konkurenci?

V monopolistické konkurenci se firma musí rozhodovat mezi snahou o uspokojování různorodých potřeb spotřebitelů a růstem nákladů při zajišťování různorodého produktu. Nelze přitom realizovat úspory z rozsahu, dostupné zdroje se musí rozdělovat mezi velké množství různých výrob, musí se vyrábět v menším rozsahu, což vede ke zvýšení nákladovosti výroby.

Je tedy nutné hledat kompromis mezi různorodostí produktu a nákladovostí výroby.

Mezi modely, které hledají na tyto problémy odpověď, patří Chamberlinův model, ten definuje odvětví jako skupinu firem, které vyrábějí blízké substituty, a prostorový model monopolistické konkurence, který řeší konflikt mezi rozmanitostí potřeb a růstem nákladů spojených s diferenciací výrobku.

Chamberlinův model monopolistické konkurence

Pracuje s pojmem „výrobková skupina” a s větším počtem křivek poptávky. Výrobková skupina (Product Group) je skupina firem vyrábějících podobné výrobky. Máme zde 3 předpoklady:

  1. velký počet firem vyrábějících diferencovaný produkt,
  2. rozhodovací nezávislost firem,
  3. totožnost nákladových a poptávkových křivek všech firem ve skupině.

Chamberlinův model hledá kompromis mezi různorodostí produktu a nákladovostí výroby. Model definuje odvětví jako skupinu firem, které vyrábějí blízké substituty.

Z této situace vyplývají dvě okolnosti:

  1. Jelikož má firma monopol nad svou produkcí, sama stanoví cenu. Klesající poptávková křivka po produkci firmy je poměrně vysoce elastická, protože řada ostatních firem prodává blízké substituty. To, že je poptávková křivka skloněná znamená, že firma může v krátkém období realizovat monopolní zisk.
  2. V dlouhém období je tento monopolní zisk stlačen na nulu v důsledku volného pohybu mezi odvětvími. Jestliže stávající firmy v odvětví dosahují monopolního zisku, přiláká to nové firmy do odvětví, bude více firem a poptávka po produkci každé jednotlivé firmy klesne. Nové firmy přicházejí do odvětví tak dlouho, dokud není monopolní zisk nulový.

Monopolní konkurence

Monopolní konkurence představuje trh s mnoha výrobci, jejichž pohyb mezi odvětvími je zcela volný. Avšak každá firma vyrábí natolik diferencovaný produkt, že sama stanoví jeho cenu. To znamená, že v rámci svého produktu má monopolní postavení a monopolní sílu.

a) V krátkém období - je rovnováha firmy v monopolní konkurencí podobná rovnováze monopolu. Rovnovážný objem výroby firmy je odvozen z průsečíku křivek mezních příjmů a mezních nákladů. Rozdíl mezi průměrnými příjmy a průměrnými náklady znamená existenci monopolního zisku, což vede k přílivu jiných firem do tohoto odvětví.

b) V dlouhém období - tento příliv nových firem způsobí posun poptávkové křivky po produkci každé firmy doleva. Cena umožňuje firmě pokrýt její náklady, to však není situace, která by přilákala další firmy.