Nedokonalá konkurence

Nedokonalá konkurence je stav na trhu, kdy je porušena aspoň jedna z těchto podmínek:

  • panuje dokonalá informovanost kupujících a prodávajících
  • všichni spotřebitelé i výrobci mají veškeré údaje, které potřebují, a mají informace o všech dostupných technologiích, o cenách konkurenčního výrobku
  • na trhu je homogenita výrobku, tj. výrobky jsou stejné nebo aspoň natolik podobné, že se nedá určit, který z nich je kvalitnější
  • vysoký počet prodávajících
  • na trhu je velké množství prodejců, kteří si navzájem konkurují
  • nulové náklady na změnu dodavatele
  • kupujícímu nevznikají náklady, pokud se zákazník rozhodne nakoupit u jiného prodejce

Jestliže dojde k naplnění všech těchto podmínek, pak vzniká stav dokonalé konkurence. Dokonalá konkurence je opakem nedokonalé konkurence.

Charakteristika nedokonale konkurenčního trhu

V nedokonale konkurenčním prostředí platí alespoň jedna z podmínek:
  • výrobce dokáže ovlivnit cenu výrobku na trhu zboží ani služeb (je tedy tvůrcem ceny na trhu)
  • firma může ovlivnit cenu práce na trhu práce
  • produkty nejsou homogenní (jsou různorodé)
  • existují nějaké náklady na změnu dodavatele (spotřebitel musí vyhledat nového dodavatele, což však sebou přináší náklady jako čas nebo peníze)
  • neexistuje dokonalá informovanost prodávajících i kupujících (heterogenita informovanosti)
  • v odvětví existuje malý (spíše menší) počet producentů
  • nepanuje zcela volný vstup do odvětví

Struktura trhu

V ekonomii je myšlenka monopolu důležitá při studii struktur řízení, která se přímo týká normativních aspektů hospodářské soutěže a poskytuje základnu pro témata, jako jsou průmyslová organizace a ekonomika regulace.

V tradičních ekonomických analýzách existují celkem čtyři základní typy trhových struktur (dokonalá konkurence, monopolní konkurence, oligopol a monopol). Monopol je struktura, ve které pouze jediný dodavatel vyrábí a prodává daný výrobek. Jestliže na určitém trhu existuje jen jeden prodávající a neexistují žádné blízké náhrady za produkt, potom je to tržní struktura "čistého monopolu".

Někdy je v průmyslu mnoho prodejců nebo existuje mnoho blízkých náhražek vyráběného zboží, ale přesto si firmy udrží určitou tržní sílu. Toto je nazýváno monopolní hospodářskou soutěží. Zatímco v oligopolu se společnosti strategicky vzájemně setkávají.

Cenová diskriminace

Cenová diskriminace umožňuje monopolnímu podniku zvýšit svůj zisk účtováním vyšších cen za totožné zboží těm, kteří jsou ochotni nebo schopni platit více. Kupříkladu většina ekonomických učebnic stojí ve Spojených státech více než v rozvojových zemích, jako je například Etiopie.

V takovém případě vydavatel využívá svého vládního monopolního autorského práva k cenové diskriminaci mezi všeobecně bohatšími studenty americké ekonomie a obecně chudými etiopskými studenty ekonomie. Obdobně většina patentovaných léků stojí více v USA než v jiných zemích s chudší zákaznickou základnou.

Klasicky jsou uvedeny vysoké všeobecné ceny a různé tržní segmenty mají různé slevy. Jedná se o příklad rámcování, aby proces účtování vyšších cen některým lidem byl společensky akceptovatelný.

Perfektní cenová diskriminace by umožnila monopolistovi účtovat každému zákazníkovi přesnou maximální částku, kterou by byl ochoten zaplatit. To by umožnilo monopolistovi získat úplně celý spotřební přebytek trhu. Zatímco taková perfektní cenová diskriminace je teoretickým konceptem, pokrok v oblasti informačních technologií a mikromarketingu může přiblížit tento koncept reálnosti (avšak jen přiblížit, alespoň prozatím).

Je velmi důležité si uvědomit, že částečná cenová diskriminace může zavinit, že někteří chudší zákazníci, kteří jsou nevhodně spojeni se zákazníky bohatšími, budou vyloučeni z trhu. Například chudý student v Americe nemusí mít dostatek peněz na nákup učebnice ekonomie za cenu v USA, kterou by si mohl dovolit koupit za etiopskou cenu.

Obdobně může být bohatý student v Etiopii schopen nebo ochoten kupovat za cenu v USA, ačkoli přirozeně by tuto skutečnost skrýval před monopolistou, aby zaplatil nižší cenu třetího světa. Jedná se o tzv. mrtvé ztráty a snížení zisku monopolisty. Je patrné, že monopolisté mají zásadní hospodářský zájem na zlepšení svých informací o trhu a segmentaci trhu.

Pokud je cenová pružnost poptávky pro většinu zákazníků nižší než jedna (v absolutní hodnotě), je výhodné, aby firma zvýšila své ceny: získává více peněz za méně zboží. S nárůstem ceny se elasticita cen zvyšuje a v optimálním případě bude vyšší než jedna pro majoritní část zákazníků.

Druhy nedokonalé konkurence

1. Monopol
2. Oligopol
3. Monopson
4. Oligopson
5. Monopolistická konkurence

1) Monopol 

Asi nejznámější z typů nedokonalé konkurence je monopol. Jedná se o situaci, kdy na daném trhu existuje pouze jediný výrobce. To ale samo o sobě nestačí, důležitou podmínkou je také existence jediného prodávajícího. Pro vznik monopolu jsou podstatné i další faktory, jako například specifičnost produktu, neexistence blízkých substitutů a nemožnost vstupu konkurenčních firem do odvětví aj. Z uvedeného tedy plyne, že monopol má schopnost ovlivňovat tržní cenu.

Síla monopolu

Jeden ze způsobů určování tržní síly dominantních firem, se odvíjí od zjištění, že firmy s velkou tržní silou mají schopnost dosahovat cenu, která je vyšší než mezní náklady, jinak řečeno, monopol nevyrábí efektivně. Síla monopolu může být takto vyjádřena pomocí tzv. Lernerova indexu (L):

L = (cena - mezní náklady) / cena

V situaci, když je cena větší než mezní náklady index nabývá hodnot větších nule, čím vyšší je jeho hodnota, tím větší je pak tržní síla monopolu. U dokonalé konkurence je hodnota indexu rovna nule, tedy mezní náklady se rovnají ceně.

Přirozený monopol

O přirozený monopol se jedná v situaci, kdy je jediná firma schopna obstarat zbožím nebo službami celý trh za nižší náklady, než jak by to zvládly dvě nebo více firem. Důvodem mohou být silné bariéry vstupu na trh, například vysoké počáteční náklady. Příkladem jsou dodávky vody. Když by tuto službu v jedné oblasti poskytovalo více firem, znamenalo by to snížení jejich zisků a to by se při vysokých počátečních nákladech nevyplatilo.

Neefektivnost monopolu

V reálném prostředí firma, která plně odpovídá teoretickému modelu monopolu, nemůže existovat. Je ale možné, aby se firma některými vlastnosti monopolu docela hodně blížila. Monopol je zdrojem neefektivnosti z těchto důvodů:

A. Produkuje neefektivní objem produkce – ztráta mrtvé váhy
B. Využívá své síly k neracionální alokaci zdrojů
C. Nepodporuje zvyšování efektivnosti produkce

Protimonopolní politika

Antimonopolní úřady se snaží pomocí různých zásahů do nedokonale konkurenčního trhu odstranit jeho negativní dopady. Firmy s dominantním postavením nesmí své pozice na trhu využívat k poškozování spotřebitelů, jinak jim hrozí postih. Antimonopolní politika se opírá o zákony o ochraně hospodářské soutěže.

Nástroje regulace monopolů jsou tyto:
  • daně,
  • cenová regulace,
  • vládní vlastnictví,
  • regulace,
  • protimonopolní zákonodárství.

V případě regulace přirozeného monopolu, jako jsou např. vodárny nebo elektrárny, je státem zakázáno prodávat produkt za jakoukoliv cenu, ale naopak cena je vládními úřady regulována.

2) Duopol

Duopol je situace na trhu, ve které dvě společnosti nebo firmy jsou jedinými poskytovateli daného produktu či služby. Je to jedna ze základních forem oligopolu. Může trh ovlivnit stejným způsobem jako monopol, pokud se právě dvě nejvlivnější společnosti shodnou na ceně svých produktů. V důsledku této spolupráce platí zákazníci větší finanční obnos, než by platili při konkurenci dokonalé.

Příklady duopolů

Boeing a Airbus jsou duopolem, jelikož letadla vyráběná těmito společnostmi přepravují nejvíce pasažérů. Stejně tak Amazon a eBay dominují na e-book trhu. Nehledě na to, že se na e-book trhu i na trhu výroby letadel podílí více společností, jsou tyto těmi hlavními a těmi, které ovládají daný trh.

Dohoda mezi stranami duopolu

Dohoda zahrnuje smlouvu mezi dvěma soupeřícími společnostmi, kdy tato smlouva je podepsána za účelem ovládnutí trhu, často změnou výše cen. Takovéto kartelové dohody jsou samozřejmě protizákonné, neboť silně poškozují spotřebitele (zákazníky).

3) Oligopol

Je další typ nedokonale konkurenčního trhu. Jedná se o strukturu trhu, kde je jen málo prodávajících. Jedná se o obvykle dvě a více firem, v případě právě dvou firem působících na tomto trhu můžeme hovořit o Duopolu.

Základním předpokladem pro vznik oligopolu jsou:
  • existence pouze malého počtu firem, obvykle se v literatuře uvádí 2 až 6 firem,
  • firmy nabízejí diferencovaný statek,
  • pro vstup na tento trh existují těžko překonatelné bariéry.

Rovněž je dobré rozlišovat, jestli jde o smluvní (koluzní) oligopol nebo oligopol s dominantní firmou (cenovým vůdcovstvím).

Smluvní (koluzní) oligopol

Vzniká, když na trhu existuje několik málo přibližně stejných firem. Jelikož by těmto subjektům cenová válka škodila, tak se mezi sebou dohodnou na stanovení společné prodejní ceny nebo (i) rozdělení trhu. Taková cena je stanovena na úrovni, na které dlouhodobě maximalizují svůj monopolní zisk.

Jelikož jsou tyto dohody nezákonné, jsou uzavírány zpravidla tajně. Každá z účastnících se firem se pak na svém segmentu chová jako monopol.

Oligopol s dominantní firmou

Vzniká, když je na trhu jedna dominantní (velmi silná) firma a omezená skupina podobně velkých firem, které vytváří takzvaný konkurenční lem. V tomto případě stanovuje cenu dominantní firma a ostatní ji víceméně následují. Stává se tak pro ně cenovým vůdcem. Je to dáno zejména z toho důvodu, že firmy v konkurenčním lemu nemůžou stanovit nižší cenu z nákladových důvodů, případě kdyby stanovily cenu vyšší, tak by přišly o odbyt a časem zkrachovaly.

Mezi další druhy oligopolu lze zařadit např. ryzí (homogenní) oligopol, diferenciovaný oligopol a duopol.