Nemožnost plnění

V souvislosti s pojmem nemožnost plnění je nezbytné odlišovat 3 situace:

1) změnu okolností,

2) nemožnost plnění od počátku a

3) následnou nemožnost plnění.

K jejímu nastání nestačí jen, aby se plnění stalo pro jednu ze stran obtížnější (§ 1764 NOZ), musí vlivem změny okolností dojít k hrubému nepoměru v právech a povinnostech stran (§ 1765 NOZ).

Pokud k ní dojde, lze obnovit jednání o smlouvě za účelem její změny? Jelikož nedochází k nemožnosti plnění, proto tato problematika přímo nespadá pod tuto otázku, v praxi ale může být obtížné odlišit, jestli došlo ke změně okolností tak podstatné, že založila hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran a znevýhodnila jednu stranu ve smyslu § 1765 NOZ, nebo jestli je vlivem změny okolností plnění zcela nemožné a smluvní ustanovení se tedy neuplatní (dle zásady clausula rebus sic statibus).

K rozlišení nemožnosti plnění od počátku a následné nemožnosti plnění je rozhodující stav, jaký panoval v okamžiku vzniku závazku

Z latinského „impossibilium nulla obligatio est“ je v českých zákonec upravena v § 580, odst. 2 § 588 NOZ.

Nastává, jestliže bylo už v okamžiku uzavření smlouvy jisté, že plnění není možné, respektive pokud bylo v okamžiku uzavření smlouvy jisté, že plnění nebude možné ani nikdy v budoucnu.

Příkladem budiž situace, kdy nelze prodat věc, která ještě nevznikla (plnění sice není možné v okamžiku uzavření smlouvy, protože věc ještě nevznikla, ale bude možné v době, kterou tato smlouva stanoví). Uvedené tedy nespadá do nemožnosti plnění od počátku.

Musí se jednat o objektivní nemožnost

Tzn., jestliže by smluvním stranám při běžných znalostech a zkušenostech a předpokladu obvyklého chodu věci bylo zřejmé, že dluh ze sjednávaného závazku nebude možné z objektivních důvodů splnit.

Například, když by někdo prodával svůj automobil, aniž by věděl, že mu ho před 3 hodinami přejel bagr. Uzavřená smlouva tedy bude neplatná.

Kdyby naopak obě protistrany věděly, že auto přejel bagr, bylo by jasné, že závazek z kupní smlouvy není možné splnit.

Smlouva, kterou by se strany nebo strana zavazovaly k plnění od počátku něčeho nemožného, je podle § 588 NOZ naprosto neplatná, závazek tedy vůbec nevzniká.

Pokud již došlo k nějakému plnění, strany si ho vrátí zpět (nebo se jinak odškodní), neboť se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 NOZ.

Pokud jedna ze stran uzavře smlouvu, ve které od počátku úmyslně zavazuje k nemožnému plnění, porušuje dobré mravy (a také zákonnou povinnost jednat poctivě dle § 6 NOZ) a odpovídá za škodu podle § 2909 a 2910. Příklad v praxi může být, že ačkoliv vím, že mi na auto spad stavební jeřáb, snažím se ho prodat a předstírat, že se to stalo až poté.

Je dle zákonu nějaká možnost smluvního odchýlení? Není, neboť se jedná o kogentní normu.

Upravuje § 2006 – 2008 NOZ a patří mezi jiné způsoby zániku závazků.

Následná nemožnost plnění nastává, když k nemožnosti plnění došlo až po uzavření smlouvy. Jenže podle § 2006 NOZ plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době (to je právě zmíněná změna okolností). Nemožnost plnění musí prokazovat dlužník (viz § 2006, odst. 2 NOZ).

Vzhledem k zásadě pacta sunt servanda je nezbytné termín následné nemožnosti plnění vykládat restriktivně. Proto se také většina autorů i judikatury ke starému OZ kloní k tomu, že jde o objektivní právní skutečnost. Tedy nemožnost plnění způsobenou nezávisle na vůli a bez přičinění dlužníka. Soud však bude otázku nemožnosti posuzovat vždy v jednotlivých případech.

Následná nemožnost plnění nastává pro objektivní faktickou nemožnost plnění, tedy například zánikem věci nebo zánikem místa plnění. Sporná je například krádež věci, protože není jasné, nakolik je pro dlužníka nemožné nebo jen náročnější získat danou věc zpět.

Nejvyšší soud judikoval, že následnou nemožností plnění je rovněž případ, kdy si objednatel sjedná třetí stranu, aby plnění vykonala namísto druhé strany (objektivně už je tak práce hotová, nelze ji tedy udělat, to je ovšem způsobené subjektivní skutečností – jednáním objednatele).

Obvykle se dovozuje, že následná nemožnost plnění nenastává pro pouhou subjektivní faktickou nemožnost plnění. Např. pokud si podnik objednal nové stroje a kvůli nepříznivým ekonomickým vlivům nemá na jejich zaplacení (zde by se opět jednalo s největší pravděpodobností o změnu podmínek). Subjektivní faktická nemožnost plnění ale může způsobit objektivní nemožnost plnění (viz výše rozhodnutí NS, nebo např. pokud záměrně rozbiji věc, kterou jsem se zavázal prodat).

Právní nemožnost plnění nastává, bude-li plnění dodatečně zakázáno zákonem. V takovém případě je jednání, kterým bylo sjednáno, neplatné podle § 580, odst. 1.

Jaké má důsledky? Závazek zaniká ex lege (tedy jedná se o jednu z forem zániku závazku). Obvykle se odvozuje, že závazek zaniká okamžikem, kdy nastala událost, která následnou nemožnost plnění způsobila, avšak menšina autorů zastává názor, že závazek zaniká okamžikem, kdy se věřitel dozví o následné nemožnosti dlužníka plnit.

Současně se závazkem zaniká i povinnost protistrany plnit.

V určitých případech může vznikat povinnost nahradit škodu vzniklou nemožností plnění:

· Jestliže vznikla následná nemožnost plnění z vyšší moci, záleží na jednotlivých smluvních typech a někdy na smluvní úpravě, má-li dlužník povinnost nahradit věřiteli škodu způsobenou nemožností plnění.

· Pokud vznikla následná nemožnost plnění porušením zákona nebo porušením smluvní povinnosti, odpovídá dlužník věřiteli za škodu.

Ujednání, které vylučuje zánik závazku pro následnou nemožnost plnění, lze z určitého pohledu označit za odporující dobrým mravům a veřejnému pořádku. Dle § 2006, odst. 1, věta první je tedy kogentní. Můžeme uvažovat o tom, že od věty druhé se lze ve smlouvě odchýlit ve prospěch dlužníka, tedy že situaci si lze smluvně upravit jinak. § 2006, odst. 2 je kogentní.

V duchu výše uvedeného je potom § 2007 je dispozitivní, je na stranách a jejich vzájemné vůli, aby si upravili, kdy pro následnou nemožnost plnění zaniká závazek částečně a ve kterých případech zcela.

Paragraf č. 2008 zavádí notifikační povinnost. Tou se myslí povinnost dlužníka upozornit věřitele na nemožnost plnění. Tato povinnost je však kogentní (nelze si ji upravit). Náhradu škody stanovenou v témže paragrafu si už ale lze smluvně modifikovat v mezích § 2898 NOZ.

Nemožnost plnění (od počátku i následná) může být pouze částečná. Ve zbývajících případech jsou poté smluvní strany závazkem vázány, ledaže z obsahu závazku nebo účelu smlouvy vyplývá, že by zbylé plnění nemělo pro věřitele význam.