Nepřetržitý pracovní režim

Zákoník práce rozlišuje (v závislosti na typu pracovního režimu zaměstnance) různé délky stanovené týdenní pracovní doby, a to na:

a) základní 40hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu, která platí pro jednosměnný pracovní režim,

b) 38,75hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu stanovenou pro dvousměnný pracovní režim,

c) 37,5hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu pro třísměnný a také nepřetržitý pracovní režim.

Jednosměnný pracovní režim je režim práce, kdy zaměstnanec pracuje pouze v jednom typu směny (např. jen na ranní směny). Při jednosměnném režimu pak nedochází k vzájemnému ani pravidelnému střídání zaměstnanců v různých směnách.

V praxi je docela rozšířena právní pověra, že jednosměnný pracovní režim se uplatňuje pouze v rovnoměrném rozvržení pracovní doby, avšak ve skutečnosti se jednosměnný pracovní režim může uplatňovat i v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby.

Dvousměnný režim je takový režim práce, v němž se vzájemně a pravidelně střídají zaměstnanci nebo skupiny zaměstnanců ve 2 různých směnách (např. denní – noční, ranní – odpolední apod.), v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnancům ve dvousměnném pracovním režimu náleží zkrácená pracovní doba na 38,75 hodiny týdně.

Pokud jde o střídání zaměstnanců ve směnách, pak není podstatné, jestli se jedná o střídání ve směnách osmihodinových či např. dvanáctihodinových, nebo jestli jde o vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách různě dlouhých.

Pro dvousměnný pracovní režim je obvyklé, že se na rozdíl od nepřetržitého pracovního režimu jedná o režim práce, ve kterém je provoz zaměstnavatele omezen na pracovní týden. V případě dvousměnného pracovního režimu provoz zaměstnavatele není organizován nepřetržitě 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Důsledkem této kontinuity je, že zaměstnanci je poskytován nepřetržitý odpočinek v týdnu v pravidelných intervalech, obvykle ve stejné kalendářní dny (nejčastěji v sobotu a neděli).

Třísměnný pracovní režim, při kterém přísluší zaměstnancům zkrácená pracovní doba na 37,5 hodiny týdně, je obdobou dvousměnného režimu, avšak s jediným rozdílem, tedy že zaměstnanci se vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Ve dvou i třísměnném pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách vztažených k pracovnímu týdnu, avšak v nepřetržitém pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají v nepřetržitém (non-stop) provozu zaměstnavatele. Tedy v rámci 24 hodin po sobě jdoucích po všech 7 dnů týdnu.

Zaměstnanci tak může být směna určena libovolně na kterýkoli kalendářní den v týdnu a na libovolnou denní či noční dobu. Zákon (shodně s dvou a třísměnným režimem) požaduje, aby vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách bylo pravidelné. Tedy nikoli nahodilé, ale opakující se v rámci určitého cyklu (týdenního, čtvrtletního apod.).

V souvislosti s definicí dvousměnného, třísměnného a nepřetržitého pracovního režimu představuje častý výkladový problém požadavek zákoníku práce, že v uvedených pracovních režimech se zaměstnanci mají střídat „vzájemně a pravidelně.“ Jenže praxe ukazuje, že striktní požadavek vzájemnosti a pravidelnosti střídání je už překonaný.

Jelikož zákoník práce nestanoví bližší podrobnosti, jak má algoritmus pravidelného vzájemného střídání zaměstnanců probíhat, je třeba za dvousměnný, třísměnný a nepřetržitý režim práce považovat i takové atypické případy, kdy zdravotničtí pracovníci pracují v určitém typu směny po dobu např. celého čtvrtletí (ranní směna) a teprve poté se vystřídají, aby po stejně dlouhou dobu pracovali v jiné směně (např. noční). Zákonem dané charakteristiky dvousměnného (či jiného vícesměnného) režimu práce bude splňovat i takové střídání zaměstnanců ve směnách, kdy mezi jednotlivými směnami bude časová prodleva (např. ranní směna končí v 15.00 hodin a následující směna začíná až v 18.00 hodin).

Zákoník práce obsahuje dva příbuzné pojmy nepřetržitý režim a nepřetržitý provoz. Oba uvedené pojmy mají však zcela jiný obsah, nelze je zaměňovat. Nepřetržitý pracovní režim charakterizuje individuální pracovní režim zaměstnance a nepřetržitý provoz se váže k obecné provozní situaci zaměstnavatele.

Aby u zaměstnavatele mohli pracovat zaměstnanci zařazení v nepřetržitém pracovním režimu, musí být alespoň část provozu zaměstnavatele organizována v nepřetržitém (non-stop) provozu. V opačném případě, je vyloučeno, aby u zaměstnavatele, u něhož je provoz organizován méně než 7 dnů v týdnu nebo méně než 24 hodin denně (např. „jen“ od 5:00 do 24:00 hod.), byl zaměstnanec zařazen v nepřetržitém pracovním režimu.

Podstatou nepřetržitého pracovního režimu zaměstnance je skutečnost, že směny jsou zaměstnanci rozvrhovány libovolně na kterýkoli kalendářní den v týdnu a na kteroukoliv dobu (denní či noční). Právě proto je práce zaměstnance v nepřetržitém režimu oprávněně považována za práci s nejvyšší mírou neuropsychické zátěže zaměstnance.

Shodně jako v případě dvousměnného a třísměnného pracovního režimu zákoník práce požaduje, aby vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách v rámci nepřetržitého pracovního režimu bylo pravidelné, tedy nikoli nahodilé, ale opakující se v rámci určitého cyklu (týdenního, čtvrtletního apod.). Není ale nezbytně nutné, aby se proti sobě v rámci nepřetržitého pracovního režimu vzájemně střídaly stejné skupiny zaměstnanců.

V nepřetržitém provozu zaměstnavatele vedle sebe mohou pracovat zaměstnanci zařazení v různých individuálních režimech pracovní doby, tj. jak zaměstnanci zařazení v nepřetržitém pracovním režimu, tak i zaměstnanci zařazení v jedno, dvou nebo třísměnném pracovním režimu.