Nepřetržitý provoz

Pracovní dobu v každém zaměstnání stanovuje zaměstnavatel. Ten také určuje kromě jiného, začátek a konec každé směny. Zákon tak tedy stanovuje, že v pracovněprávním vztahu, rozhoduje o celém rozvržení směn daného zaměstnance, pouze zaměstnavatel.

Zaměstnavatel rovněž určuje také rozvržení samotné pracovní doby. V praxi se tyto pracovní doby rozdělují rovnoměrně a také nerovnoměrně. Vždy samozřejmě záleží na tom, jaký je charakter samotného provozu, ve kterém zaměstnanec vykonává své povolání.

Hlavním kritériem pro klasické rovnoměrné rozvržení pracovní doby je zejména fakt, že zaměstnavatel směny rozvrhuje na jednotlivé týdny, které poté dají dohromady smlouvou stanovený rozsah samotné pracovní doby. To znamená, že díky tomu půjde stanovit týdenní pracovní doba, kterou bude zaměstnanec zaujímat.

Pokud bychom hovořili o nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, má ve své podstatě zaměstnavatel naprosto volné ruce v rozhodování o tom, jak rozvrhne směny na jednotlivé týdny, které mohou mít různý počet hodin. Vždy se ovšem musí odvíjet od zákonem stanovené týdenní pracovní doby. Činnost každého zaměstnavatele, tak může být buď nepřetržitá či takzvaně přetržitá.

Definice nepřetržitého provozu

V samotném zákoníku práce se můžeme setkat s přesnou definicí nepřetržitého provozu. Nepřetržitý provoz je ovšem vesměs provoz, který vyžaduje neodkladný výkon práce po 24 hodin denně a po 7 dnů v týdnu. Dané ustanovení tak předpokládá současnou platnost podmínek, o kterých jsme se zmiňovali na předchozích řádcích.

Pokud-li v podniku jedna či více podmínek chybí, jedná se přetržitý provoz. Mimo jiné je nepřetržitým i přetržitým provozem doslova předurčen pracovní režim samotného zaměstnance. To znamená, že může pracovat buď v nepřetržitém pracovním režimu či v přetržitém pracovním režimu.

Směny hrají důležitou roli

Ať již se jedná o přetržitý či nepřetržitý provoz, v každém případě konají samotní zaměstnanci práci jedině ve směnách. To znamená buď v jedné, ve dvou či ve třech směnách. Nepřetržitý režim práce je poté takovým režimem, kdy se zaměstnanci pravidelně střídají, a to ve směnách, které k nepřetržitému režimu neodmyslitelně patří. Vždy se tak jedná o 24 hodin, které jdou plynule po sobě. V závislosti na tom, jaký je pracovní režim, je také stanovena takzvaná týdenní pracovní doba.

Rozvržení pracovní doby v nepřetržitém provozu

Z výše uvedených faktů vyplývá, že každý zaměstnanec, který vykonává své povolání v nepřetržitém provozu u svého zaměstnavatele, musí pracovat v nepřetržitém režimu tak, aby byl zajištěn výkon práce na 24 hodin denně a to po 7 dnů v týdnu. To znamená, že se bude střídat v jednotlivých směnách.

Pokud se tedy jedná o zmíněný nepřetržitý provoz, bude zapotřebí, aby zaměstnavatel rozvrhnul pracovní dobu tak, aby byly pokryty veškeré dny v týdnu. A to samozřejmě včetně svátků, sobot a také nedělí. Zaměstnavatel má ovšem také neodkladnou povinnost a sice tu, že musí zajistit svým zaměstnancům, kteří pracují v nepřetržitém provozu, také patřičný odpočinek, který bude mezi dvěma směnami činit minimálně 12 hodin a to během 24 hodin.

Mimo jiné musí zajistit také nepřetržitý odpočinek v týdny během období sedmi kalendářních dnů, které jdou po sobě. Tento odpočinek musí trvat minimálně 35 hodin.

Jak by měl vypadat rozvrh pracovní doby v nepřetržitém provozu?

Pokud zaměstnavatel v nepřetržitém provozu uplatňuje nepřetržitý pracovní režim a má nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, pak je zapotřebí se odvíjet od zákoníku práce, který pro podobný rozvrh, který stanovuje pracovní dobu do směn, má své jednoznačné podmínky.

Součet hodin ze samotného rozvrhu pracovní dobu, ovšem bez práce, která je přesčas, za zvolené období, je dělen počtem týdnů v tomto daném období. Bude se tedy průměrovat. Nesmí však v žádném případě překročit jinak stanovenou pracovní dobu v daném týdnu.
Rozvrh pracovní doby, tedy harmonogram jednotlivých směn, bude zaměstnavatel zpracovávat již předem, a to za určité období. Samozřejmě v násobku týdnů. Tento rozvrh může činit nanejvýš 26 týdnů, které jdou bezprostředně po sobě. Tuto platnost může pouze vyloučit kolektivní smlouva, který toto období může navýšit na 52 týdnů, které jdou bezprostředně po sobě. Z tohoto důvodu tak může být dané období kratší v násobku jednotlivých týdnů.
Délka každé směny nesmí u zmíněného nerovnoměrného rozvržení pracovní doby přesáhnout oněch 12 hodin. Může být ovšem i kratší.
S podobným harmonogramem směn se musí vždy zaměstnanec seznámit nejpozději 2 týdny před samotným začátkem tohoto období, pro které je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně. Lze se však vždy dohodnout se zaměstnancem na jiné pracovní době, která by vyhovovala oběma stranám.

Srovnání pracovní doby v nepřetržitém a také v přetržitém pracovním režimu

Velmi často se lez v praxi setkat s tvrzením, že zaměstnanci, kteří v nepřetržitém provozu pracují, si takzvaně napracovávají svátky. To ovšem není zcela tak správně. Práci ve svátek u lidí, kteří pracují v nepřetržitém provozu nelze srovnávat s prací v jednosměnném pracovním režimu. Často se tak jedná o porušení takzvané rovnosti mezi jednotlivými skupinami zaměstnanců.

Přestávky v práci

Zaměstnanci, kteří pracují v nepřetržitém provozu, by měli mít všeho všudy dvě pracovní přestávky. Jedna by měla být na jídlo a ta druhá na takzvaný oddech. Nejpozději vždy po odpracovaných 4,5 hodinách v nepřetržitém provoze.

Jak je to s prací přesčas?

Posuzování toho, zda se skutečně jedná o práci přesčas, se vždy odvíjí od toho, jaký je fond pracovní doby daného zaměstnance v daném měsíci.

Jak je to s prací v sobotu a také v neděli?

Jako u přetržitých provozů i u těch nepřetržitých náleží zaměstnancům náhrada za práci v sobotu a také v neděli. U rozpočtových organizací se tento příspěvek pohybuje ve výši zhruba 25 % z průměrného výdělku zaměstnance. U podnikatelů je tento příplatek sjednán v kolektivní smlouvě anebo je také stanoven ve mzdovém předpisu.

Jak lze čerpat dovolenou?

V momentě, kdy zaměstnanec čerpá svou dovolenou po týdnu anebo pod nech, vždy se mu musí odepsat stanovený počet dnů jeho dovolené na které má samozřejmě v době, kdy dovolenou čerpá, rozepsané směny. Za den jedné takové dovolené náleží zaměstnanci náhrada mzdy, a to ve výši jeho průměrného výdělku za 11 hodin práce.

Problémy vznikají v případech, když zaměstnanec čerpá dovolenou po dnech a trvá zejména na tom, že se si vezme dovolenou například ve svátek, na který mu daná směna připadla.

Jak byste měli postupovat v případě, kdy se v práci objeví překážky?

Každou překážku v práci, lze posuzovat zcela individuálně. A to zejména z toho důvodu, že i v těchto případech by mohlo docházet k různým spekulacím zejména ze strany jednotlivých zaměstnanců. To znamená, že pokud je například zaměstnanec objednán na vyšetření k lékaři, vychází se z toho, že by toto vyšetření mělo být provedeno mimo jakoukoliv pracovní dobu.

Teprve v případě, kdy by toto nebylo možné, mohla by mu náležet náhrada za nezbytně nutnou dobu, což znamená, že i v případě, kdy pojede k vyšetření do místa, které je vzdálené, nebudou se na tomto místě pohybovat po celou dobu své pracovní směny, tudíž pokud se vrátí například ve 14 hodin a jeho směna mu bude končit v 18 hodin, půjde na tento čas do práce. Stejně je nahlíženo také na dopravu do jakéhokoliv zdravotnického zařízení.