Obligační právo

Obligační právo patří do oblasti soukromého práva a jedná se o soubor právních norem upravující obligace neboli závazky. Pro obligační právo se proto používá také označení závazkové právo.

Co jsou obligace (závazky)

Obligacemi neboli závazky jsou relativní povahy podobně jako právní vztahy, kdy jde o vztahy mezi dvěma či více subjekty. Na jedné straně stoj věřitel, na druhé pak dlužník. Ze vztahu mezi těmito subjekty vyplývají určitá práva a povinnosti, které platí pouze mezi nimi (inter partes).

Druhy obligačního práva

Obligační neboli závazkové právo se rozlišuje na základě typů závazků, které se dělí na:

  1. závazky ze smluv (obligationes ex contractu)
  2. závazky z deliktu (obligationes ex delicto) - jedná se o odpovědnost za újmu
  3. závazky z jiných právních důvodů (obligationes ex variis causarum figuris)
  • kvazikontrakty - veřejný příslib, veřejná soutěž, nepřikázané jednatelství 
  • kvazidelikty - bezdůvodné obohacení či objektivní odpovědnost za újmu, kde chybí zavinění konkrétní osoby či osob

Obligační versus věcné a dědické právo

Tímto se obligační právo liší od věcných práv, které mají působnost prot všem (erga omnes). Od dědického práva se zase liší tím, že reguluje vztahy mezi živými subjekty, zatímco dědické právo normuje přechod majetku v případě úmrtí (mortis causa).

Typy obligačních práv

  • civilní delikty
  • občanskoprávní odpovědnost – vzniká porušením původní (primární) právní povinnosti, čímž vzhiká nová právní povinnost (např, odpovědnost za škodu, prodlení, vady). Na základě porušení jedné právní povinnosti může vzniknou více forme odpovědnosti, ale odpovědnost občanskoprávní a zároveň trestněprávní
  • trestněprávní - potrestání osoby pachatele a obnovení veřejného pořádku
  • občanskoprávní - zajištění náhrady újmy v majetkové sféře poškozeného
  • zavinění - může jí o přímý či nepřímý úmysl, vědomou či nevědomou nedbalost
  • rozlišení zaviněných protiprávních úkonů dle způsobeného výsledku
  • způsobení jiného protiprávního výsledku
  • závazkové právní vztahy vzniklé bez ohledu na zavinění (např. odpovědnost z prodlení a odpovědnost za vady, bezdůvodné obohacení apod.)