Odkazovník

Odkazovník není to samé jako univerzální dědic. Dědic totiž po smrti zůstavitele zdědí nejen celý nebo poměrnou část majetku dle zákona či zůstavitelovi závěti, ale také tomu odpovídající podíl na dluzích. Pokud samozřejmě nějaké dluhy zůstavitel po sobě zanechal.

V rámci univerzálního dědictví nelze vybrané osobě jednoduše odkázat nějakou konkrétní část majetku, aniž by neměl podíl na celkové pozůstalosti zahrnujíc jak aktiva, tak i pasiva (dluhy). Existuje však možnost, jak to udělat, a ta se nazývá odkazovník.

Odkazovník není dědic. Je to osoba, které může zůstavitel nepřímo odkázat vybranou část majetku (např. sbírka knih, obrazů či jiných uměleckých děl, automobil a další) tím, že dědici nařídí, aby tuto část majetku vydal jiné osobě. V podstatě se jedná o odkaz a tato osoba se proto nazývá “odkazovník”. Odkazovníkem může být pouze jedna osoba, ale i skupina osoba či organizace.

Může se však stát, že dědic odmítne předmět či část majetku odkazovníkovi vydat. V takovém případě porušuje závěť a odkazovník má právo jej žalovat. Odkazovníkovi nevzniká žádná povinnost podílet se na úhradě zůstavitelových dluhů. Platí ale také, že o odkazu může rozhodnout i dědic například ve prospěch chudých příbuzných, respektive ho tímto rozhodnutím pověří zůstavitel ve své závěti.

U nás se sice jedná o relativní novinku, ve světě je však osoba odkazovníka naprosto běžná. Vzhledem k tomu, že takto nelze odkázat dluhy, se odkazy nejčastěji využívají k dobročinným a prospěšným účelům (např. charitativní plnění nadacím, církvím a náboženským organizacím, dotace politickým stranám a hnutím, poskytnutí předmětů muzejní nebo galerijní hodnoty příslušným ústavům a další).

Předmětem odkazu nemusí být striktně hmotná věc, ale v podstatě cokoliv. Může se jednat o umělecké předměty, auta, vybavení domu, ale zůstavitel může dědic nakázat z dědictví uhradit jiné osobě studium na vysoké škole apod.