Odlučné

Problematikou odlučného se zabývá vyhláška č. 100/1964 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, část III, § 13 - § 16, a část IV, § 19.

(1) Odlučné přísluší pracovníku, kterého organizace dočasně přeloží na jiné pracovní místo mimo obec jeho pravidelného pracoviště a obec jeho bydliště na dobu nezbytné potřeby k dočasné činnosti (na výpomoc, k zastupování po dobu dovolené, nemoci apod.).

(2) Odlučné se dále poskytne ženatému pracovníku, který v důsledku trvalého přeložení žije odloučeně od rodiny pro nedostatek přiměřeného bytu v obci nového pracovního místa.

(3) Při přijetí ženatého pracovníka může vedoucí organizace povolit zcela výjimečně výplatu odlučného, jestliže půjde o vysoce odborně a politicky kvalifikovaného pracovníka. 

(1) Při dočasném přeložení se poskytne odlučné, které činí v době prvních 3 měsíců u ženatého pracovníka 25 Kčs a u svobodného pracovníka 10 Kčs denně. Po 3 měsících, nejvýše však po dobu 1 roku, se odlučné poskytne jen ženatému pracovníku ve výši 14 Kčs denně. Pokud výdaj za ubytování v prvních 14 dnech pobytu v obci místa dočasného přeložení činí více než 5 Kčs, hradí se pracovníku rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování.

(2) Při trvalém přeložení (popřípadě při přijetí do práce) se odlučné poskytne jen ženatým pracovníkům ve výši stanovené pro tyto pracovníky v odstavci 1. Odlučné může být poskytováno i po uplynutí 1 roku, nejdéle však do 2 let. Po uplynutí jednoho roku činí odlučné 7 Kčs denně.

(3) Odlučné pracovníku nepřísluší za dny, v nichž se mu poskytne bezplatné stravování a ubytování; při bezplatném poskytnutí jen stravy náleží odlučné ve výši 5 Kčs, při poskytnutí jen bezplatného ubytování se odlučné krátí o 5 Kčs denně. 

Pracovníku, který pobírá odlučné a který byl vyslán na pracovní cestu, se poskytne za každý celý kalendářní den pracovní cesty kromě náhrad při pracovní cestě jen náhrada skutečného výdaje za ubytování v obci místa přeložení (v obci nového pracoviště při přijetí), po 14 dnech pobytu nejvýše 5 Kčs za jednu noc; za cestu, která netrvá celý kalendářní den a ve dnech počátku a skončení vícedenní pracovní cesty se pracovníku poskytne místo odlučného stravné, je-li to pro něho výhodnější.

(1) Pracovníku, na němž je možno žádat, aby se denně vracel z obce místa přeložení (z obce nového pracoviště při přijetí) do obce svého bydliště, nebo který se do bydliště skutečně vrací, se místo odlučného poskytne

a) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty z bydliště do práce a zpět,

b) příplatek na stravu v částce 5 Kčs, trvá-li nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin.

(2) Náhrady podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného. 

(1) Pracovníkům organizací stavební výroby, kteří pracují na staveništi vzdáleném od jejich bydliště více než 10 km, poskytne organizace

b) náhradu prokázaného jízdného nebo paušální náhradu výdajů za přepravu z bydliště na staveniště a zpět, jestliže se pracovníci denně vracejí do bydliště; trvá-li cesta z bydliště na staveniště a zpět více než 3 hodiny, poskytne se pracovníkům paušální náhrada zvýšených výdajů za přepravu a stravování v částce 10 Kčs denně; má-li pracovník nárok na volnou jízdenku nebo zabezpečuje-li organizace jeho dopravu bezplatně, činí paušální náhrada 9 Kčs denně; 

c) odlučné, jestliže pracovníci jsou ubytováni na staveništi a denně se nevracejí do svého bydliště, v částce 32 Kčs denně ženatým i svobodným. Ustanovení § 8 odst. 2 platí obdobně;

c) odlučné, jestliže pracovníci jsou ubytováni na staveništi a denně se nevracejí do svého bydliště. Odlučné činí na zvlášť důležitých stavbách 20 Kčs denně. Okruh těchto staveb stanoví ústřední orgány, které řídí organizace stavební výroby, v dohodě s příslušným odborovým svazem. Na ostatních stavbách činí odlučné 15 Kčs denně u ženatých pracovníků a 10 Kčs denně u svobodných pracovníků. Ustanovení § 8 odst. 2 platí obdobně;