Oportunista

Slovo oportunismus je latinského původu. Vychází ze slova “opportunus”, kterým námořníci označovali příznivý vítr na moři, který je bezpečně zanesl zpět domů do přístavu. A přístav se latinsky řekne “portus”.

Postupem času se slovo “oportunní” začalo používat také ve smyslu příhodný, výhodný či vhodný za určitých daných okolností. V 19. století se pak objevilo slovo “oportunismus” v rámci politické agitace v souvislosti se spory týkající se socialismu.

Během 20. století se význam slovo opurtinismus rozšíři mimo politickou oblast také do oblastí lidského působení jako podnikání, budování kariéry ve smyslu “honění se za lepším místem, funkcí či vyššími příjmy, případně společenským postavením” bez ohledu na zásady. 

Ze slova oportunismus vzniklo označení oportunista, které se používá pro člověka, který ve svém jednání a rozhodování využívá všech příležitostí a přizpůsobuje se okolnímu prostředí tak, aby maximálně využil všech souvisejících výhod ve svůj prospěch. S cílem získat lepší práci či postavení nebo vybudovat si zářivou kariéru a získat tak moc opurtunista ignoruje všeobecně respektované zásady i vlastní morálku.

Ve 19. století se pojem “oportunismus” začal používat v souvislosti s vášnivými spory mezi reformními socialisty a revolučními odpůrci šířící se sociální politiky.

Tehdy oportunismus pejorativně označoval (pejorativní = odborné označení pro nadávku) politiku sociální demokracie a jejích příznivců reformních socialistů. Tito socialisté usilovali o zlepšení postavení dělníků postupnými kroky v rámci demokratického uspořádání společnosti, zatímco “revolucionáři” prosazovali agresivnější způsob v podobě celkové revoluce.

Ve 20. století se zase objevil označení “pravicový a levicový oportunismus”, který vymyslela přičinlivá komunistická strana v rámci své intenzivní propagandy. Takto komunisté označovali na jedné straně politický pluralismus neboli vládu několika politických stran (pravicový oportunismus) a na straně druhé vládu jedné nekomunistické strany (levicový pluralismus. Druhý případě se týkal například zemí Čínské lidové republiky a Albánie, které rády sovětský komunismus podrobovali hlasité kritice.

Význam slova oportunismus v moderní společnosti je výrazně širší. Nejčastěji se pak používá označení oportunista pro osoby (nemusí jít nutně o politiky), které nemají žádné pevné zásady, nectí morálku, ale názory mění dle potřeby a okolností, prostě, jak se mu to v aktuální moment zrovna hodí. 

V politice je označení oportunista bráno jako hanlivé. Označuje politika, který nemá pevné zásady, ani vlastní názor, ale “jeho” názory se řídí podle toho, co se děje kolem něj, náladami široké veřejnosti nebo podle toho, jaké se mu naskytují příležitosti, aniž by bral ohled na důsledky takového jednání.

Pro politika oportunistu a jeho chování na veřejnosti jsou zásadní průzkumy veřejného mínění. Aniž by hnul brvou, přidává se na stranu osoby či strany, která je zrovna úspěšná, a nedbá slibů, které dal svým voličům. Oportunista se nebojí jeden den popřít to, co slíbil o den dříve. Lidově řečeno o “politikovi oportunistovi” lze říci “kam vítr, tam plášť.” 

Zásada oportunity znamená princip účelnosti a jedná se ideu, podle které se v řízení pokračuje pouze tehdy, je-li účelné. Opakem zásady opportunity je princip legality (tzn. povinnost stíhat všechny trestné činy).

V trestním právu má zásada oportunity zvláštní význam, kdy zajišťuje, aby nejrůznější bagatelní delikty (např. krádež pastelek či žvýkaček) nebyly stíhány stejně jako zločiny.

V souvislosti s oportunismem je často používá pojem populismus. Oportunisté jsou totiž velmi často zároveň populisté. Populismus vychází z latinského výrazu pro lid = populus.

Populista je ten, kdo úmyslně oslovuje skupinu lidí, kteří se domnívají, že jsou vládnoucími skupinami zcela přehlíženy a ignorovány, a snaží se jim namluvit, že on je ten, kdo je bude hájit. Pomáhá si zjednodušeným rozlišením obyvatelstva na “obyčejné lidi” a “vládnoucí, zlou a zkorumpovanou elitu”.

Populista s oblibou používá líbivá, rychlá, avšak těžko uskutečnitelná, někdy až škodlivá řešení. Taková řešení proto bývají označovaná jako “populistická”.

Dogmatismus bývá brán jako opak “názorově proměnlivého”oportunismu či skepticismu. Vychází z latinského slova dogma, které v českém překladu vyjadřuje mínění, učení či rozhodnutí. Jedná se spíše o hanlivé označení pro absolutní způsob myšlení či postoj, který neuznává žádné jiné názory. Radiální dogmatismus své názory může prosazovat agresivně pomocí zákazů, trestů a násilí.

Doktrinářství je považováno za opak oportunismu a znamená to pevné učení či nauku, která je zpravidla opřená o nějakou konkrétní autoritu. Počeštělý pojem doktrinářství vychází z latinského slova doctrina od slovese docere, což znamená “učit”.

Jako doktrinářství se také někdy označuje soustava pevných a neměnitelných zásad (tzv. dogmata). Doktríny mohou rovněž označovat soubor spolusouvisejících zásad, kterými se řídí oblast bezpečnostní a zahraniční politiky jednotlivých států.

Jako doktrinář je obvykle označován příliš autoritativní člověk, který je nepřístupný jakékoliv diskusi, a myslí si, že jedině jeho názor je správný. Lidově můžeme říci, že doktrinář je člověk, který “všechno ví nejlépe, všude byl a ode všeho má klíče”. 

Tato zásada tvrdí, že socialistické zřízení je nutné bránit jakýmkoliv způsobem včetně použití vojenské síly. Doktrína se nazývá podle generálního tajemníka Komunistické strany Leonida Iljiče Brežněva.

Tato doktrína se jmenuje podle amerického prezidenta Jamese Monroea ve 20. letech 19. století a odmítá zásahy Evropy do dění na americkém kontinentu. V moderním pojetí tato doktrína znamená zásadu nezasahovat do mezinárodních vztahu