Osoba samostatně výdělečně činná

Osoba samostatně výdělečně činná neboli OSVČ označuje fyzickou osobu, jejíž příjmy plynou z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti. Termín je používán v zákonech, které se činností OSVČ nějakým způsobem zabývají. Jedná se například o zákon o dani z příjmu, o sociálním zabezpečení či zdravotním pojištění. Typického OSVČ představuje živnostník, umělec, soudní znalec, samostatný zemědělec apod.

Kdo je osoba samostatně výdělečně činná

Za osobu samostatně výdělečnou činnou (OSVČ) je považována fyzická osoba:

která ukončila povinnou školní docházku a je starší 15 let,
která vykonává samostatnou výdělečnou činnost, k čemu ji opravňuje odpovídající oprávnění vyplývající z českých právních předpisů,
která spolupracuje při vykonávání takové samostatně výdělečné činnosti. Nejčastěji se jedná o členy rodiny, kteří pomáhají nebo se jinak účastní při provozu rodinné firmy.

Osoby, které výše uvedené podmínky nesplňují, nejsou považované za osoby samostatně výdělečně činné.

Osoba samostatně výdělečně činná a její příjmy

Příjmy z podnikání OSVČ upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, § 7 odst. 1. Podle tohoto zákona se příjmy OSVČ rozumí:

příjmy ze živnosti
příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů
příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství
podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku

Další kategorií jsou příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, kam patří:
příjmy z užívání či poskytování práv k průmyslovému či duševnímu vlastnictví, autorským právům apod. (patří sem i příjmy z vydávání, rozmnožování a rozšiřování uměleckých děl)
příjmy z výkonu nezávislého povolání
příjmy tlumočníků, znalců, zprostředkovatelů kolektivní a hromadných smluv, zprostředkovatele kolektivní sporů, rozhodců na základě zvláštních právních předpisů
příjmy z činnosti insolvenčního správce a s tím souvisejících činností (předběžný insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce atd.)

Hlavní versus vedlejší činnost

Osoba samostatně výdělečně činná může podnikatelskou činnost vykonávat jako hlavní nebo vedlejší. Jedná-li se o hlavní činnost, pak je OSVČ povinna platit zálohy na zdravotní a sociální pojištění alespoň v minimální výši dané zákonem. V případě vedlejší činnosti se zálohy v prvním roce neplatí vůbec a v dalších letech na základě výpočtu ze skutečného zisku.

Vedlejší činnost vzniká tehdy, pokud člověk samostatně výdělečně činný:

je zaměstnán
pobírá rodičovský příspěvek, mateřskou nebo nemocenskou z důvodu rizikového těhotenství či porodu
pobírá invalidní nebo starobní důchod
pečuje o osobu mladší 10 let závislou na péči jiné osoby
pečuje o blízkou osobu závislou na péči jiné osoby
vykonává vojenskou službu
jedná se o nezaopatřené dítě

Jaké jsou práva a povinnosti OSVČ

S podnikáním souvisí určitá práva a povinnosti, které je OSVČ povinen dodržovat. Osoba samostatně výdělečně:

musí podnikat pod svým celým jménem
ručí celým svým majetkem
dle zákona může účtovat v soustavě daňové evidence a to až od určité výše obratu (původně jednoduché účetnictví)
dle zákona nemusí být plátcem DPH do určité výše obratu
nemusí být zapsána v Obchodní rejstříku (na rozdíl od právnických osob)
je povinna každý měsíc platit zálohy na zdravotní a sociální pojištění
musí podávat daňové přiznání za každý kalendářní rok
je povinná příslušným úřadům oznámit zahájení či znovuzahájení podnikatelské činnosti
je povinná příslušným úřadům oznámit jakoukoliv změnu týkající se jejího podnikání včetně ukončení činnosti

OSVČ, příjmy z podnikání a legislativa

§ 7

(1) Příjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6, je

a) příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,

b) příjem ze živnostenského podnikání,

c) příjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění,

d) podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku.

(2) Příjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6, je dále

a) příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,

b) příjem z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku,

c) příjem z výkonu nezávislého povolání.

(3) Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmy uvedené v odstavcích 1 a 2 s výjimkou uvedenou v odstavci 6. Tyto příjmy se snižují o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení s výjimkou příjmů uvedených v odstavci 1 písm. d). Pro zjištění základu daně (dílčího základu daně) se použijí ustanovení § 23 až 33.

(4) U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, je součástí základu daně (dílčího základu daně) poměrná část základu daně nebo daňové ztráty veřejné obchodní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník podílí na zisku veřejné obchodní společnosti.

(5) U poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, je součástí základu daně (dílčího základu daně) poměrná část základu daně nebo daňové ztráty komanditní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se komplementář podílí na zisku komanditní společnosti.

(6) Příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky je samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v odstavci 2 písm. a).

(7) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výši

a) 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1 600 000 Kč,

b) 60 % z příjmů ze živnostenského podnikání; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1 200 000 Kč,

c) 30 % z příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 600 000 Kč,

d) 40 % z jiných příjmů ze samostatné činnosti, s výjimkou příjmů podle odstavce 1 písm. d) a odstavce 6; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 800 000 Kč.

Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.

(8) Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 7, má se za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Pro účely odstavce 7 se příjmy rozumí příjmy podle tohoto zákona, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou. Poplatník, který uplatňuje výdaje způsobem podle odstavce 7, je povinen vždy vést záznamy o příjmech podle odstavce 7 a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

(9) Jde-li o věc ve společném jmění manželů, která je využívána pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, jedním z manželů nebo oběma manžely, vkládá tuto věc do obchodního majetku jeden z manželů. V případě, že tuto věc má v obchodním majetku jeden z manželů, avšak je pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, využívána také druhým z manželů, lze výdaje (náklady) související s touto věcí, které připadají na část věci využívané pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, oběma manžely, rozdělit mezi oba manžele v poměru, v jakém ji využívají při své činnosti podle odstavců 1 a 2. Příjmy z prodeje věci ve společném jmění manželů jsou zdaňovány u toho z manželů, který měl takovou věc zahrnutou v obchodním majetku. Po ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, se postupuje podle § 10 odst. 5 zákona.

(10) Za příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d) se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované společníkům veřejných obchodních společností a komplementářům komanditních společností do výše stanovené zvláštním předpisem.5)

(11) Dojde-li k ukončení (přerušení) činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, a poplatník zaplatí částky pojistného podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 5 a § 24 odst. 2 písm. f) po stanoveném termínu, a uhradí dluhy uvedené v § 23 odst. 3 písm. a) bod 11 může podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší. Obdobně postupuje právní nástupce poplatníka s příjmy podle § 7 v případě úmrtí poplatníka.

(12) Pokud poplatník s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) uplatní jako účetní období hospodářský rok, 20) je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou rozdíl mezi příjmy a výdaji za ukončený hospodářský rok. Při změně účtování v kalendářním roce na účtování v hospodářském roce je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou podle § 7 rozdíl mezi příjmy a výdaji do posledního dne měsíce, kterým poplatník ukončil účtování v kalendářním roce. Při změně účtování v hospodářském roce na účtování v kalendářním roce je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) součet rozdílu mezi příjmy a výdaji v hospodářském roce a rozdílu mezi příjmy a výdaji od doby ukončení účtování v hospodářském roce do konce kalendářního roku. Dílčí základ daně se zahrne do daňového přiznání za kalendářní rok, ve kterém končí hospodářský rok nebo účtování přechodu z kalendářního roku na hospodářský rok a naopak. Obdobně postupuje poplatník s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d), pokud veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost uplatní jako účetní období hospodářský rok.

(13) Poplatníci s příjmy podle odstavců 1 a 2, kteří nevedou účetnictví a neuplatňují výdaje podle odstavce 7, postupují podle § 7b. Vede-li každý ze společníků společnosti (§ 12), daňovou evidenci, mohou vést i daňovou evidenci, ve které evidují společné příjmy a společné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů; přitom na konci zdaňovacího období nebo při ukončení činnosti v průběhu zdaňovacího období, uvedou do své daňové evidence podíl na společných příjmech a podíl na společných výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů.