Pracovní neschopnost

Pracovní neschopnost představuje stav zaměstnance, který z jistých zdravotních důvodů nemůže dočasně vykonávat svůj výkon zaměstnání. Během této doby, tedy během doby, kdy je tento člověk uznán neschopným práce, platí pro něj jistá zvláštní práva.

Ovšem rovněž také platí, že zaměstnanec nesmí po dobu své pracovní neschopnosti vykonávat žádnou činnost, za kterou by mu náležel příjem. To znamená, že si není možné žádným způsobem přivydělávat v žádném jiném zaměstnání, a to po celou dobu trvání pracovní neschopnosti.

Co je dočasná pracovní neschopnost?

Za dočasnou pracovní neschopnost se považuje stav pracovní neschopnosti zaměstnance či moment, kdy je zaměstnanec v nařízené karanténě a je s tímto stavem spojena náhrada mzdy, popřípadě platu, a to za předpokladu, že zaměstnanec splňuje podmínky pro nárok na nemocenskou náhradu mzdy, a to podle platných předpisů o nemocenském pojištění.

Komu se náhrada mzdy poskytuje?

· Od prvního dne nemocenské či nařízené karantény náleží zaměstnanci náhrada jeho mzdy. V tuto chvíli tedy poskytuje náhradu mzdy zaměstnavatel.

  • Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy od prvního do čtrnáctého dne nemocenské
  • Od 15. a to až do 380. dne pracovní neschopnosti hradí náhradu mzdy zaměstnanci stát.

Zaměstnanec má právo na náhradu mzdy pouze tehdy, splnil-li ke dni vzniku jeho pracovní neschopnosti anebo nařízení karantény podmínky, které jsou dané zákonem, a to podle ZNP. Mezi tyto podmínky patří:

  • vznik dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě karantény, a to v době trvání jeho nemocenského pojištění
  • uznání pracovní neschopnosti podle zákona 57 ZNP anebo nařízení karantény, a to podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
  • v případě, kdy si pracovní neschopnost nepřivodil samotný zaměstnanec a to úmyslně.

Daná náhrada se však nevztahuje na naprosto všechny kalendářní dny, ale pouze a jen na ty, které spadají do dnů pracovních.

Z náhrady samotné mzdy jsou rovněž vyjmuti jistí lidé a sice tito:
  • Dlouhodobě nemocní, kteří marodí déle než 380 pracovních dní. Tím pádem pozbývají nároku na náhradu mzdy.
  • Důchodci, kteří jsou dlouhodobě nemocní – starobní důchodci, kteří jsou zaměstnaní, anebo zaměstnaní poživatele invalidního důchodu III. stupně, mají nárok pouze na náhradu mzdy o délce trvání 70 dní, a to během jedné jediné pracovní neschopnosti. Maximálně mohou být pracovně neschopní po dobu 70 dní, a to v několika pracovních neschopnostech, a to za jeden kalendářní rok.
  • Nezaměstnaní – nezaměstnaní nemají absolutně žádný nárok na pobírání náhrady ušlé mzdy. V tomto případě ovšem platí výjimka, která se vztahuje na sedmidenní ochranou lhůtu, ve které se nachází zaměstnanec od chvíle, kdy ukončí pracovní poměr. V této zákonné lhůtě má totiž nezaměstnaný stále nárok na náhradu ušlé mzdy a také na nemocenské dávky.
  • Pracující na dohodu – tito lidé nemají právo na náhradu mzdy v případě, kdy pracují na dohodu o provedení práce a jejich měsíční příjem není vyšší jak 10.000 Kč, tudíž z tohoto příjmu neplatí zdravotní ani sociální pojištění. Rovněž platí, že pracující, kteří pracují na dohodu o pracovní činnosti a mají měsíční příjem pod částku 2.499 Kč, rovněž nemají na náhradu mzdy v případě pracovní neschopnosti, nárok.
  • Živnostníci – osoby, které pracují jako osoby samostatně výdělečně činné, mají na nemocenskou nárok od 15. dne své nemoci od státu pouze za předpokladu, že si sami platí nemocenské pojištění, tedy jsou dobrovolnými plátci.
  • Ostatní – mezi ostatní se řadí zejména nepracující studenti a všichni ti, kteří z nějakého důvodu pobírají předčasný důchod.

Něco málo o nemocenských dávkách

Nemocenské dávky spadají do jedné ze šesti dávek, které vyplácí český systém takzvaného nemocenského pojištění. Do těchto dávek spadá například ošetřovné, peněžitá pomoc v mateřství, dlouhodobé ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a také v mateřství a nově také otcovská dávka).

Účelem samotného nemocenského pojištění je zejména finančně zabezpečit občany, kteří jsou ekonomicky aktivní, tedy pojištěnce, který v daném období z jistých důvodu nemohou kvůli své nemoci dočasně či dlouhodobě vykonávat svou pracovní činnost. Tím pádem přichází o část svého výdělku, což může pro mnoho rodin znamenat výrazné ekonomické problémy.

Komu vzniká účast na nemocenském pojištění?

Účast na takzvaném nemocenském pojištění zpravidla vzniká u všech zaměstnanců. V tomto případě se jedná o povinný úkon, který musí provést každý zaměstnavatel. Nemocenské pojištění za zaměstnance poté odvádí zaměstnavatel. Osoby, které jsou naopak samostatně výdělečně činné, si mohou své nemocenské pojištění platit zcela dobrovolně.

Kdo má nárok na nemocenskou dávku?

Pokud zaměstnanec potká nemoc, má nárok na nemocenskou dávku, která vyplácena státem, zaměstnanec, který byl toho času uznán pracovně neschopným anebo mu byla nařízena karanténa, která trvala déle jak 14 kalendářních dnů. O vzniku samotné pracovní neschopnosti vždy rozhoduje lékař, který zaměstnance ošetřuje. Ten musí vydat takzvané Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, laicky řečeno neschopenku.

Jaká je výše náhrady?

Výši samotné náhrady mzdy určuje zákoník práce. V tomto případě je zaměstnavatelům ponechána volnost, a to z toho důvodu, aby byla náhrad mzdy vyšší, než je zakotveno v zákoníku práce.

Zákonem stanovená náhrady mzdy je:
  • Při dočasné pracovní neschopnosti – v tomto případě do 1. července roku 2019 nenáležela po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti, tedy po dobu takzvané karenční doby, zaměstnanci žádná náhradu ušlé mzdy. Od 1. července roku 2019 se ovšem tři dny neplaceného nemocenského zrušily a zaměstnanci tak opět náleží náhrada mzdy, a to ve výši 60 % z průměrného redukovaného výdělku. Tato náhrada mzdy tak zaměstnanci náleží od prvního dne jeho nemocenské.
  • Při vyhlášené karanténě je náhrada mzdy rovněž na hranici 60 % z průměrného redukovaného výdělku a přísluší zaměstnanci již od prvního dne pracovní směny. V tomto případě se ani do 1.července 2019 na zaměstnance nevztahovala takzvaná karenční doba, která byla již zrušena.
Je dobré rovněž vzít na vědomí, že zaměstnavatel má nárok na to, kontrolovat zaměstnance v době jeho pracovní neschopnosti v místě jeho bydliště. Pokud se na místě v době kontroly zaměstnanec nenachází, jedinou jeho omluvou je návštěva lékaře, kterou musí stvrdit potvrzením od daného lékaře. V opačném případě bude mít zaměstnanec velký problém.

Jaká je náhrada za ztrátu výdělku?

Náhradu za ztrátu výdělku a to po skončení pracovní neschopnosti, která vznikla pracovním úrazem či nemocí z povolání, stejně tak, jako náhradu nákladů na výživu pozůstalých daných zaměstnanců anebo pozůstalým podle zákoníku práce, zákon upravuje tak, že je jistý průměrný výdělek, který je rozhodný pro výpočet náhrady za danou ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšení na základě pracovněprávních předpisů a také pro výpočet náhrady jistých nákladů na výživu všech pozůstalých, případně zvýšený podle právních předpisů, se zvyšuje o 0,4 %

Jak postupovat v případě, kdy obdržíte Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti od svého lékaře?

V momentě, kdy navštívíte svého praktického či jiného lékaře s tím, že máte jisté zdravotní obtíže a on vás uzná dočasně pracovně neschopným, vydá vám zmíněné Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanec toto rozhodnutí, tedy neschopenku, musí neprodleně poskytnout svému zaměstnavateli.

Zaměstnavateli se tak do rukou dostává jeden z dílů celé neschopenky, který nese název Hlášení zaměstnavateli o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Tímto hlášením si u svého zaměstnavatele uplatní nárok na náhradu mzdy, kterou mu bude od prvního do čtrnáctého dne pracovní neschopnosti, vyplácet zaměstnavatel.

Co dělat, když je dočasná pracovní neschopnost delší jak 14 dní?

V případě, kdy je vaše dočasná pracovní neschopnost delší jak 14 dnů, bude muset zaměstnavatel svému zaměstnavateli předat další díl své neschopenky a to ten, který nese název Žádost o nemocenské. Zaměstnavatel poté tento díl neschopenky předá příslušné OSSZ a tím pádem bude podána takzvaná žádost o nemocenskou od 15 dne trvání této dočasné pracovní neschopnosti. V případě OSVČ musí být tento podklad předán dané OSSZ.

Vyplácení nemocenské za příslušné období

V situaci, kdy nemocenská trvá déle jak jeden měsíc, musí ošetřující lékař vystavit takzvané Potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti anebo karantény. Toto potvrzení se nazývá lístkem na peníze. Daný tiskopis musí zaměstnanec předat svému zaměstnavateli. Zaměstnavatel ho následně předá příslušné OSSZ. OSVČ musí tento podklad předávat příslušné OSSZ sami.

Jak je to v případě vyhlášené karantény?

Pokud je zaměstnanci nařízení karanténa, nárok na nemocenskou se uplatní tiskopisem, který nese název Potvrzení o nařízení karantény. Toto potvrzení vystaví buď ošetřující lékař zaměstnance, popřípadě hygienik a tak, že daný zaměstnanec předloží svému zaměstnavateli zmíněné Oznámení o nařízení karantény a současné tak uplatní u svého zaměstnavatele nárok na náhradu mzdy a to od 1. do 14. dne trvání dané karantény.

Vznik pracovní neschopnosti následkem úrazu

V případě, kdy vznikne pracovní neschopnost následkem jakéhokoliv úrazu, je zapotřebí aby daný pojištěnec doložil, že jeho pracovní neschopnost nevznikla z uvedených důvodů o nemocenském pojištění, to platí například v případě, kdy se jedná o bezprostřední následek opilosti.

To znamená, že v těchto případech náleží zaměstnanci pouze poloviční výše. V takovém případě se vyplní tiskopis s názvem Záznam o úrazu anebo písemně prohlásí, jakým způsobem k danému úrazu došlo.

Aby byla danému zaměstnanci vyplacena náhrada mzdy z nemocenského pojištění, je zaměstnanec povinen prokázat mimo vznik pracovní neschopnosti, také trvání pracovní neschopnosti. Bez tohoto potvrzení nelze danou náhradu mzdy ani nemocenskou vyplácet.

Co dělat v případě, kdy si zaměstnanec nemůže uplatnit nárok na výplatu dávky?

Pokud-li si zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému aktuálnímu zdravotnímu stavu, popřípadě z jiného vážného důvodu, například z toho důvodu, že se nachází v bezvědomí, uplatnit daný nárok na výplatu dané dávky či dokonce danou dávku přijímat, může OSSZ stanovit jinou blízkou fyzickou osobu takzvaným zvláštním příjemcem dané dávky.

S daným ustanovením zvláštního příjemce dávky musí souhlasit jak pojištěnec, tak také osoba, která by měla být zvláštním příjemcem dávky ustanovena. Souhlas daného pojištěnce se nevyžaduje zejména v případě, kdy je vzhledem ke zdravotnímu stavu daného pojištěnce nemožné vyžadovat písemný souhlas. Danou skutečnost ovšem musí doložit svým potvrzením ošetřující lékař.

O nároku na vyplacení dávky vždy rozhoduje příslušná OSSZ. Musí být rovněž splněny veškeré podmínky pro výplatu dávky. Se samotnou dávkou poté občan získává také písemné oznámení o druhu dané dávky, která mu bude vyplácena, o denní výši a také o vyměřovacím základu a také době, po kterou bude daná dávka vyplácena. OSVČ si veškeré záležitosti s OSSZ musí zařizovat sami.