Pracovní poměr na dobu určitou

Dle zákoníku práce je pracovní poměr sjednáván vždy na dobu neurčitou, není-li v pracovní smlouvě výslovně určená doba trvání pracovního poměru. Je-li doba pracovního poměru smluvně stanovená, pak se jedná o pracovní poměr na dobu určitou.

V případě pracovního poměru na dobu určitou je zaměstnavatel povinen dodržet hned několik podmínek. O jaké podmínky se jedná a jaké dopady má pracovní poměr na dobu určitou na zaměstnance?

Pracovní poměr na dobu určitou a jeho doba

Pracovní poměr na dobu určitou je podmíněn vymezením přesné doby, po kterou bude pracovní poměr trvat. Má tedy jasně definovaný začátek a především pak konec pracovního poměru. Maximálně doba trvání pracovního poměru na dobu určitou smí být dle zákona 3 rok.

Nejčastěji se pracovní smlouva na dobu určitou podepisuje na jeden rok. V případě spokojenosti může dojít ke změně na pracovního poměru na dobu neurčitou. Pracovní smlouva na dobu určitou může být znovu prodloužena a to nejdéle na 3 roky. Třetí možností je ukončení pracovního poměru ke sjednanému datu, přičemž zaměstnavatel není povinen zaměstnanci své rozhodnutí nikterak vysvětlovat.

Kdy se uzavírá pracovní poměr na dobu určitou

Pracovního poměru na dobu určitou nejčastěji využívají ti zaměstnavatelé, kteří si chtějí nového zaměstnance důkladně vyzkoušet, ale nestačí jim k tomu základní zákonem stanovená tříměsíční zkušební doba.

Může také jít o ekonomické důvody, mezi které patří nejistý odbyt, výkyvy v obratech firem, smlouvy uzavírané na dobu určitou apod.

Dále firmy přijímají zaměstnance na dobu určitou, když chtějí vykrýt výpadek jiného zkušeného zaměstnance, který je například dlouhodobě nemocný nebo u žen je běžné čerpání mateřské dovolené.

Podmínky prodloužení pracovního poměru na dobu určitou

Prodloužení pracovního poměru na dobu určitou je možné, avšak zaměstnavatel musí dodržet dvě základní podmínky. Pracovní poměr lze prodloužit ale pouze dvakrát za sebou a vždy nejdéle na tři roky.

To znamená, že zaměstnanec může být u jednoho a téhož zaměstnavatele zaměstnán na smlouvu na dobu určitou nejdéle po dobu devíti let. Po uplynutí této lhůty musí být pracovní poměr buď změně na dobu neurčitou (pracovní poměr nemá výslovně určenou dobu trvání pracovního poměru) nebo ukončen.

Pracovní poměr na dobu určitou nemusí být vždy prodloužen k datu konce jeho trvání. Mezi smlouvami sjednanými na dobu určitou u jednoho zaměstnavatele mohou být prodlevy. Ty však nesmí být delší tří let. Pokud prodleva od poslední sjednané pracovní smlouvy na dobu určitou přesáhne tři roky, nebude se jednat o prodloužení, ale uzavření nového pracovního poměru na dobu určitou.

Existují situace, kdy pracovní poměr na dobu určitou lze prodloužit vícekrát po sobě:

  • Pracovní poměr na dobu určitou uzavřel zaměstnanec se zprostředkovatelskou agenturou práce a to za účelem výkonu práce vždy u jiného zaměstnavatele.
  • Zaměstnavatel uvádí vážné provozní důvody spočívající ve zvláštní povaze zaměstnání, které je schopen zdůvodnit. Nejčastěji se jedná o letní a zimní sezónní práce například v zemědělství.
  • Speciální situace probíhá u pedagogických pracovníků. Zde se však jiné možnosti prodloužení pracovního poměru netýkají případy, kdy šlo o náhradu za dočasně nepřítomného kolegu kvůli dlouhodobé nemoci nebo mateřské, nebo kdy pedagogický pracovník nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace.
  • Odlišné možnosti prodloužení se týkají také zaměstnávání cizinců vyžadující specifické úpravy pracovních poměrů.

Jak lze pracovní poměr na dobu určitou změnit na dobu neurčitou

Pracovní poměr na dobu určitou lze jednoduše změnit na pracovní poměr na dobu neurčitou k datu ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou. Ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou dochází v případě spokojenosti zaměstnavatele i zaměstnance, kteří se na změně pracovního poměru dohodnout.

Změna pracovního poměru na dobu neurčitou není povinností zaměstnavatele. Výjimkou jsou dva případy, kdy:

  • pracovní poměr na dobu určitou je sjednán v rozporu se zákoníkem práce a to za předpokladu, že zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně svému zaměstnavateli oznámil, že chce, aby jej i nadále zaměstnával,
  • zaměstnanci uplynula doba trvání pracovního poměru sjednaná ve smlouvě na dobu určitou, ale on dále pokračuje v práci i s vědomím zaměstnavatele, v takovém případě dochází k přechodu pracovního poměru na dobu neurčitou automaticky .

Konec pracovního poměru na dobu určitou

Pracovní poměr na dobu určitou nemá výpovědní lhůtu a pracovní poměr tak končí k datu, který je uvedený v pracovní smlouvě. Zaměstnavatel není povinen pracovní poměr na dobu určitou prodloužit ani změnit na dobu neurčitou a při ukončení pracovního poměru na dobu určitou není povinen uvádět žádné důvody.

Zaměstnanec by měl znát podmínky uzavřené pracovní smlouvy na dobu určitou, zejména pak délku jejího trvání. Zaměstnavatel totiž nemá žádnou povinnost zaměstnance na končící pracovní poměr upozornit. Pokud tak učiní, tak na základě dobrovolného rozhodnutí. Je však zvykem, že zaměstnavatele zaměstnance nevarují a smlouvu ukončují bez předchozího varování.

Ostatní způsoby ukončení pracovního poměru na dobu určitou:
  • dohodou
  • písemnou výpovědí
  • okamžitým zrušením smlouvy
  • smrtí zaměstnance
  • zrušením povolení k pobytu nebo uplynutím doby, na níž bylo vydáno povolení k zaměstnání, v případě cizinců

Pracovní poměr na dobu určitou a způsoby sjednání

Aktuálně platný zákoník práce neurčuje žádné konkrétní možnosti sjednání pracovního poměru na dobu určitou. Smlouva o pracovním poměru na dobu určitou by však měl být co nejvíce konkrétní a přesný, aby se zabránilo vzniku pochybností o podmínkách sjednaného pracovního poměru na dobu určitou.

Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat například:
  • do konkrétního dne (např. do 30. září 2020)
  • do trvání a ukončení nějaké skutečnosti (např. do ukončení dlouhodobé nemoci nebo mateřské dovolené)
  • uvedením počtem dní, týdnů, měsíců či let (např. na 2 rok, 6 měsíců a 30 dní)

Pracovní poměr na dobu určitou a česká legislativa

Problematiku pracovního poměru na dobu určitou a dobu neurčitou včetně pracovních smluv upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Pracovního poměru na dobu určitou se týká paragraf 39.

§ 39 Pracovní poměr na dobu určitou
(1) Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání.

(2) Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu.

(4) Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví
a) bližší vymezení těchto důvodů,
b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou,
c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat,
d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.
Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.

(5) Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.

(6) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce a zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele (§ 307a, 308 a 309).