Primární trhy

Trh s cennými papíry lze rozdělit do několika podskupin, přičemž každá tato podskupina má svá specifika, která je třeba dodržovat a ač je trh s cennými papíry považován za velmi stěžejní, jeho základní rozdělení je více než prosté. Stačí ho totiž rozdělit na trh primární a trh sekundární. Rozdíl, který v těchto trzích spočívá, by se dal odvodit již ze samotného názvu a sice tak, že na primárním trhu budeme obchodovat s nově emitovanými cennými papíry, přičemž na sekundárním trhu se budeme setkávat s již dříve emitovanými cennými papíry. Na tomto trhu se rovněž obchoduje o poznání rozsáhleji než, na onom zmíněném trhu primárním.

Primární trh

Základní rozdělení burzy s cennými papíry, tedy spočívá v pochopení principu primárního a sekundárního trhu. Na primárním trhu se totiž získávají nové peněžní prostředky, dochází tak k jejich prvotnímu prodeji, kde je tak možné získat naprosto nové cenné papíry, mezi které patří akcie, dluhopisy či jiné CP. Ty zde tak nacházejí své naprosto první majitele. Je zde také určena jejich první cena, jelikož se nový cenný papír úplně poprvé setkává se svou poptávkou, tedy zájmem potencionálních investorů. Tím pádem se určí jejich prvotní cena, kterou nazýváme emisním kurzem. Společnost tak na primárním trhu získá sumu peněz za prodaný cenný papír, který může posléze použít pro své investice. V případě, kdy se tedy vynásobí emisní kurz s počtem cenných papírů, bude mít společnost jasnou představu o tom, kolik na primárním trhu vydělá. Laicky řečeno se na primárním trhu získávají peněžní prostředky, pro zcela nové investice.

Sekundární trh

Oproti primárnímu trhu představuje trh sekundární klasickou burzu, kterou si všichni umíme představit. Na této burze se nabízejí cenné papíry, které již na burze byly emitovány. Mezi investory se tak s nimi může obchodovat, jak dlouhou to jen bude možné. Zisk z prodeje takovéhoto cenného papíru ovšem již nejde do kapsy samotné firmy, nýbrž investorovy, který tento cenný papír na sekundárním trhu prodal. Na tomto trhu se tak obchoduje zejména s takovými finančními instrumenty, které již mají svou premiéru na primárním trhu dávno za sebou. Již tak museli být nejméně jednou prodány. Na sekundárním trhu nejčastěji obchodují ti, kteří upřednostňují hotovostní peníze před cennými papíry, tedy mají raději likviditu a těmi kteří nějaké cenné papíry touží vlastnit a díky tomu tak mají možnost pobírat takzvané dividendy. Kurzy cenných papírů na sekundárním trhu se odvíjejí od nabídky a poptávky na trhu.

Význam primárního trhu v praxi

Primární trh se vesměs zabývá emisí cenných papírů, se kterými ještě nebylo nikdy předtím možné obchodovat. Opakem je trh sekundární, na kterém již je možné obchodovat s cennými papíry, které již svého takzvaného provnabyvatele na primárním trhu nalezli. Rovněž se primární trh zabývá i splácením samotných cenných papírů, tedy splátkou jistiny a úroku. Pokud se na primárním trhu vytvoří nová pohledávka, jedná se v tomto případě o přenos hotovosti daného investora směrem k takzvanému vypůjčiteli. Pohledávka je posléze zlikvidována tím způsobem, že je splacena hodnota nejen samotné jistiny, nýbrž i úroku. Dlužník tak hodnotu úroku i jistiny v daném termínu splácí investorovi. Oproti sekundárnímu trhu se tak zde nabízí něco, co ve skutečnosti ještě vůbec neexistuje a co vznikne až ve chvíli, kdy daný cenný papír nalezne svého skutečného kupce tedy svého prvonabyvatele. Emitent má tak veškeré operace, které na primárním trhu proběhnou zcela pod kontrolou. Emitent rovněž do značné míry může ovlivnit i to, kdo se stane prvonabyvatelem jeho cenného papíru a kdo nikoliv.