Arbitráž

Přidal panchytry, dne 26. 12. 2018, 0x

Arbitráž je rozhodčí řízení, které se využívá při řešení majetkových sporů mezi jednotlivcem a organizací i mezi velkými hospodářskými organizacemi. V České republice lze využít arbitráž od roku 1995, kdy vešel v platnosti zákon o rozhodčím řízení. Co to vlastně arbitráž je, jak funguje a kdy se využívá?

Arbitráž funguje podobně jako soud, ale soud to rozhodně není. Je to další způsob, jak řešit majetkové spory. Pro arbitráž se používá označení rozhodčí řízení, s čímž souvisí staré známé často kritizované rozhodčí doložky.

Arbitráž - právní úprava

Arbitráž neboli rozhodčí řízení je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Další usnesení o arbitráži obsahuje zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodní právu soukromém. Rozhodčí soud je konsensuální řešení sporů jedním až třemi rozhodci, kteří na základě informací vydávají rozhodčí nález.

Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů upravuje:

a) rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci

b) rozhodování sporných záležitostí náležejících do spolkové samosprávy rozhodčí komisí spolku podle občanského zákoníku

c) výkon rozhodčích nálezů

O tom, zda případný spor půjde před arbitráž nebo soud, se rozhoduje už při uzavírání smlouvy v době, kdy žádný problém není. Součástí takové smlouvy je právě rozhodčí doložky, která stanovuje podrobnosti arbitráže (např. konkrétního rozhodce, počet rozhodců). Smlouva musí splňovat všechny náležitosti stanovené výše uvedeným zákonem.

§ 2 Rozhodčí smlouva

(1) Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

§ 3 Rozhodčí smlouva

(1) Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.

V České republice působí několik rozhodčích soudů. Nejstarší byl založený v roce 1949 společně s Československou hospodářskou komorou. Zaměstnává stovky rozhodců, jejichž služeb může využít každý člověk, je jedno, zda se jedná o občana ČR nebo cizince, která je způsobilý k právním úkonům na území ČR.

Rozhodčí soudy v ČR:

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha
Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno

Arbitráž versus soud

Proč se vlastně nabízí arbitráž, když mám soudy? Arbitráž má oproti klasickém soudnímu řízení pár výhod. Arbitráž je preferovaný způsob řešení sporů zejména mezi podnikateli. V první řadě arbitráž probíhají výrazně rychleji než soudní řízení. Jednání v rámci arbitráže jsou neveřejná a výsledkem je definitivní nenapadnutelné rozhodnutí, proti kterému se ve většině případů nelze odvolat.

Arbitráž by měl vést primárně k tomu, aby se obě strany dohodly na řešení výhodným pro obě strany. Ať už k oboustranné dohodě dojde či nikoliv, rozhodci případ projednají a vydají rozhodčí nález, který je soudně vykonavatelný.

Hlavní výhody arbitráže:

rychlý průběh podání žaloby a vydání rozhodnutí
neveřejný průběh jednání
právo výběru rozhodců

Největší nevýhody arbitráže:

způsob řešení pouze u majetkových sporů
možnost odvolání je hodně omezená
rozhodčí nález je zároveň exekuční titul

Vedle toho je soudní řízení formální záležitostí, probíhá veřejně a obsahuje přísnější procesní pravidla. Soudní řízení proto trvá déle. Na druhou stranu lze s rozhodnutím soudu nesouhlasit, odvolat se a domoci se svých práv obnovením řízení.

“Nejslavnější” české arbitráže

Asi nejslavnějším sporem vůbec, který se řešil prostřednictvím arbitráže, je spor mezi Českou republikou a společností CME, která byla investorem počátků TV Nova. Stát její investici neochránil, a proto se CME obrátila na mezinárodní arbitráž. Rozhodcem byla nizozemská arbitráž, která vydala rozhodčí nález ve prospěch CME. ČR podala protest, ale rozhodčí nález potvrdila i stockholmská arbitráž. ČR nakonec CME musela zaplatit 10,7 miliardy korun.

Další velký spor vedla Česká republika s japonskou společností Nomurou o investice v bance IPB, která v roce 2000 krachla. Obě strany se vzájemně obviňovaly. Spor však nakonec skončil v roce 2006 vzájemnou dohodou, na základě které ČR společnosti Nomura zaplatila 3,6 miliardy oproti požadovaným 40 milionům.